Can you save me please? 🙏 [Martinus Gunnarsen] [DOKONČENO]

STAY STRONG, OKEY?? 💗

Po chvilce jsem ucítila jeho dvě silné ruce, pomocí kterých si mě vyzdvyhnul do náruče a pevně k sobě přitiskl.

Byl to zvláštní pocit, cítit jeho teplou nahou hruď na které jsem měla položenou svou hlavu.

Moc dobře jsem věděla, že Tinus patří sestře, ale v tuto chvíli jsem ho chtěla mít jen pro sebe.

Nejistě jsem mu omotala ruce kolem krku a víc se k němu přitulila.

Mezi námi bylo ticho a jediné co ho kazilo byly mé tiché vzlyky.

Po chvilce mi ale Martinus zabořil hlavu do vlasů a já v tu chvíli litovala, že je nemám víc upravené.

„Tichučko." Zašeptal a toto jediné slovo od něj, věnováno mně, mě dokázalo natolik uklidnit, že jsem přestala vzlykat i plakat.

Oba jsme jen mlčeli a užívali si tuto společnou chvilku, kterou spolu můžeme strávit.

„Zařídím aby za tebou nedošla, dobře?" Pronesl tiše a mně až po chvilce došlo, že mluví o mé sestře.

V tu chvíli mě něco napadlo, ale bála jsem se to udělat.

Nakonec jsem si ale řekla, že stejně nemám moc co ztratit a tak jsem si položila hlavu na Martinusovo rameno a chvíli ji tam nechala.

Potom jsem si ale hlavu zabořila mezi jeho krk a rameno a zhluboka se nadechla.

Nejistě jsem položila své rty na jeho nahou kůži a něžně ho políbila na krk.

„Děkuju." Zašeptala jsem a čekala na jeho reakci.

On se trochu otřásl, ale jinak nic neřekl.

Jak já jsem v tento moment Martinuse mé sestře záviděla.

Nechtěla jsem aby patřil jí. Chtěla jsem aby patřil mně.

Aby byl jen a jen můj.

Z mého přemýslení mě ale po chvilce vyrušil Martinus tím, že mě postavil na zem.

Já se mu podívala do obličeje a až teď jsem zjistila, že se červená.

Takže mu se to snad líbilo? Prolétlo mi hlavou.

Když jsem se ale podívala na jeho hruď, uviděla jsem na ní trochu krve.

Takže proto si sundal tu košili.

Nechtěl, aby jsem mu ji zašpinila krví. Pomyslela jsem si a trochu se pousmála.

„Počkej." Řekla jsem a vytáhla z lékárničky nějaký hadřík, který jsem namočila do vody a postavila se před Martinuse.

Opatrně jsem mu hadříkem začala stírat krev z jeho kůže a po pár minutách jsem měla hotovo.

„Děkuju." Řekl Martinus a usmál se na mě.

Potom se ke mně naklonil a jemně mě políbil na čelo.

„Stay strong, okey??" Pronesl, vzal si svoji košili a odešel.

Já tam ale ještě několik minut stála a snažila si v hlavě srovnat, co se to právě stalo.

Nakonec jsem si lehla na tu chladnou zem, protože jsem tu postel ani nic na čem by se dalo ležet neměla a spokojeně zavřela oči.

Konečně jsem měla po dlouhé době dobrou náladu a mohla tak klidně usnout.

Po chvilce jsem nakonec spokojeně zavřela oči a začala pomalu upadat do říše snů.

Hello my bananas and pineapples! ❤🍍🍌 Tato kapitola je trochu kratší, ale i tak doufám, že se vám líbí!! 💕💕 Btw. Máte na dnešní volno nějaké zajímavá plány? 💙