Malec - Víkend ve Španělsku

Jednoho krásného večera

„Knock! Knock!" zaklepal někdo na dveře Magnusova bytu, když zrovna chtěl okusit čerstvě namíchané Bellini. Ani na vteřinku nezaváhal, otočil se ke dveřím a svižným lusknutím magicky otevřel dveře. Jakmile se za dveřmi objevila Alecova tvář, jeho obličej se rozzářil.

„Jdeš právě včas, Alexandře! Zrovna jsem podle receptu, o kterém mi řekla Catarina, namíchal neodolatelný koktejl. A budu rád, když si tenhle moment i drink vychutnáš se mnou" odvětil Magnus.

„Opravdu rád. Ale na co si přiťukneme?" otázal se Alec, když s šibalským úsměvem přišel blíž ke svému šarmantnímu příteli a obdržel od něho lákavě vypadající drink.

„Co třeba na to, aby svět zůstal tak krásný, jako je vždy, když jsem s tebou?" navrhl Magnus, kterému i bez jeho magie obíhaly kolem hlavy pomyslná srdíčka.

Alec na tom byl podobně a řekl: „ Úžasný nápad! Když jsem s tebou svět už ani nemůže být lepší, ale přesto bych si ještě dovolil dodat, že i na dnešní večer a doufám, že i na příští víkend, který společně strávíme v pětihvězdičkovém Gran Hotel El Palma na Mallorce, pokud tedy nejsi proti."

Vypadalo to, že lovec stínů si se svým čarodějem pro tentokrát vyměnili role, neboť ten kdo byl teď očarován, byl Magnus, což dokazoval jeho překvapeným výraz. Odložil raději skleničku na skleněný stolek vedle něho a na pár vteřin se odmlčel.

„Alexandře, myslíš to vážně? Zveš mě na romantický víkend u moře?" pronesl stále s trochu nechápavým, ale nadšeným výrazem Magnus.

„Samozřejmě, Magnusi!" řekl Alec s oslnivým úsměvem. „Ale upřímně bych byl rád, kdybys dopravu zařídil ty, protože vážně nechci prosedět několik hodin v letadle, kde by mě od tvého objetí dělil nesnesitelně utažený bezpečnostní pás." dodal pak s drobným úšklebkem.

„Jistěže to zařídím, Alexandře, miluju tě a děkuju." odpověděl na to rychle neskutečně dojatý Magnus, který div nevyrazil Alecovi z ruky skleničku, když ho nečekaně a láskyplně políbil. Celým tělem projel Alecovi pocit toho neskutečného blaha z radosti jeho přítele. Když se jejich rty nepatrně oddělily, zašeptal ještě Alec: „Taky miluju tě a chtěl bych s tebou strávit veškerý čas světa."

Magnusovi ukápla z oka dojetím slza. Ačkoliv se to zdálo až nemožné, nenarušila jeho perfektní oční linku. Sebrala sebou jen pár třpytek z jeho tváře a v momentě, kdy se jejich rty opět spojily, dopadla neslyšně na zem.

Ani jeden nechtěl ten úžasný polibek ukončit, navzájem si opětovali veškerou něhu a nemohli se jeden druhého nabažit. Pak už jim ale došel dech. Jen co se Magnus trošku vzpamatoval, vzal do ruky opět svůj koktejl a jemně si se svým božským přítelem přiťukl. Společně pak nápoj poprvé ochutnali.

„Magnusi, je to naprosto vynikající! Snad jako vše, co jsi mi kdy namíchal ... ale přesto tvé rty chutnají lépe." řekl klidným tónem Alec.

Magnus se lehounce začervenal, ale to mu nebránilo přijmout Alecovu nevinně vypadající výzvu. Vzal mu z ruky jeho skleničku a společně se svou ji odložil opět na stolek, aniž by se mu přitom přestal dívat do očí. Jen co obě skleničky na stůl pevně dosedly, vrhl se Magnus na Aleca. Nespoutaně a vášnivě ho začal líbat. Alec tím byl mírně zaskočený, a proto zavrávoral o pár kroků dozadu. Čaroděj toho ihned obratně využil, udělat s ním ještě pár kroků a opřel Aleca o nejbližší zeď a položil na ni i svoje ruce, aby mu už lovec stínů nemohl nikam utéci.

Poté se Magnusovi zachtělo zlíbat i jeho krk. Alec hned při prvním doteku pocítil úžasnou slast a jemně vydechl blahem, když naklonil hlavu, aby svůj celý krk ochotně oddal do Magnusových magických služeb. Přitom mu Alec oběma rukama zajel na záda pod jeho vínovou košili. Zlehka ho hladil a pomaličku si ho přitáhl blíž k sobě. V momentě, když už Magnus snad ani nemohl být blíž Alecově vypracované svalnaté hrudi, přestal mu líbat krk a s šibalským úsměvem zvedl hlavu. Ani ne ve vteřině si Aleca vyhoupl kolem svých boků a s něžnými polibky si ho odnášel do ložnice.