Malec - Víkend ve Španělsku

Exotická příroda a nečekaný zvrat událostí

Všude kolem cesty je obklopovaly palmy a krajina, která toužila po vláze. Místní horko totiž tolik srážek nepřineslo. Jízda netrvala dlouho nebo jim alespoň rychle utekla. Alec si s Magnusem ještě stihl vyfotit jedno profesionální selfie a Jeep zastavil před monumentální bránou parku. Stálo na ní něco španělsky, takže zatímco Alec se pokoušel rozluštit starodávné tajemství hieroglyfů, Magnus nápis lehce očima přelétl a bavil se na Alecův účet. Jeho trápení se dlouho snášet nedalo, tak ho Magnus čapl za ruku a táhl ho do areálu, kde se procházelo jen pár návštěvníků, proto zde panoval uvolňující klid, jemuž dopomáhalo zurčení vody a zpěv ptáků.

Po chvíli spatřili, jak jim jakýsi černovlasý mladý muž jde naproti, podle oděvu šlo nepochybně o průvodce, kterého Alec objednal.

„Hola señores!" volal na ně už z dálky a Alec se zděsil při představě, že se s ním domluví leda tak pantomimou.

Magnus z neznámého důvodu také zůstal v údivu, což bylo Alecovi velmi podivné. Magnus si jedním pohybem ruky sundal své hippie fialové brýle a lehce hlesl: „ Diego?!"

I ten muž se na vteřinku zarazil, ale pak se na jeho tváři rozzářil široký úsměv: „Magnus?! Ó amigo, co ty tu děláš?"

Následovalo velké objetí shledání dvou přátel po tolika letech, na což se Alec nedíval s dvakrát velkou libostí. Po pár vteřinách si odkašlal, aby na sebe upozornil, neboť se mu zdálo, že to nějak protahují. Nemluvě o tom, že ten borec byl docela k světu a momentálně mu šahal na jeho „soukromí majetek"a to vždy nerad snášel. Proto od Magnuse případné nápadníky odháněl minimálně svým vražedným pohledem.

„Ó Diego dovol, abych ti představil mého přítele. Tohle je Alec Lightwood, ten nejlepší a nejkrásnější lovec stínů z New Yorku. Alecu tohle je Diego Rodríguez, můj dlouho nezvěstný kamarád, mimochodem také čaroděj."

Alec Diegovi podal ruku velmi formálně, asi tak, jako když přijde kdokoliv nový do Institutu.

„Těší mě." řekl Alec suše.

„Mě taky moc těší, amigo!" odpověděl naopak nadšený Diego a otočil se na Magnuse, „Máš vskutku roztomilého přítele. Ale co se stalo s Camille? Myslel jsem, že vám dvěma to vydrží s ohledem na nesmrtelnost."

„Dlouhá historie." odbyl ho Magnus a naznačil mu, že je to nevhodné téma, protože si dobře uvědomoval, že si Alec teď nejspíš představuje, jak by mu šípem prostřelil hlavu, „Ale co ty? Pořád si neopustil rodnou hroudu?"

„Znáš to, doma je doma. Pohovořit si můžeme ale i jindy, nerad bych vám dvěma narušoval romantiku. Vysvětlím vám jen pár technických a bezpečnostních pokynů a pak už můžete zavítat, kam jenom budete chtít." shrnul to v rychlosti Diego a pobídl je, aby ho následovali.

Ukázal jim všechno, od toho, kde najít neopreny na vypůjčení až po soukromé cestičky parkem. Zrovna jednou takovou proházeli, kdy se Diego prudce zastavil. Zvedl ruku na znamení, že se nemají ani hnout.

„Slyšíš, to amigo?" zašeptal Diego.

Magnus se musel nejdřív probrat z Alecova svůdného mámení, a poté se zaposlouchal do zvuků krajiny. Ihned věděl, o co jde: „Shax démoni."

Oběma čarodějů zaplály v dlaních magické jiskry a obezřetně se rozhlíželi okolo. Alec se nechtěl nechat zahanbit, ale co měl sakra dělat? Luk s šípy, andělské ostří či jakékoliv jiné zbraně nechal doma v New Yorku v domnění, že je tady nebude potřebovat. Chyba. Stalo se. Rozhlédl se po okolí a nedaleko uviděl údržbářský domek a o něj opřené koště. Pořád lepší než nic, pomyslel si a tiše se pro něj rozběhl. Prudký pohyb však upoutal pozornost nestvůr.