Malec - Víkend ve Španělsku

Procházka po pláži

Magnus byl ve svém živlu, když si mohl svého prince vyparádit dle libosti. Jeho oči nabraly zlatavou barvu a pečlivě prohlédly všechny poličky. Většinou to tak bývá, že to co hledáte, je až na posledním místě, kam se podíváte a tohle rozhodně nebyla výjimka. Na spodu kupičky vykukoval tyrkysový růžek. Byly to sportovní šortky. Magnus usoudil, že Aleca vytáhne z temnoty a přidal k nim bílé tričko. Protože si ale nebyl jistý, jestli může lovec stínů přežít, aniž by na sobě neměl něco černého, přidal k svému výběru černé korále, které Alecovi daroval a černé žabky.

Alec, přestože to byl jeho nápad, dlouho přemýšlel, do čeho by měl svoji magickou sušenku obléknout. Zaujala ho vínová košile se sytě žlutými ornamenty, které seděly jako vojenské odznáčky na ramenou. Bál se nějak příliš experimentovat, tak přidal už jen černé kraťasy a žabky. Mezi šperky našel klíč na dlouhém řetízku, který Magnus v poslední době často nosil a přidal ho jako poslední součást jeho modelu.

Bylo to možná trochu podivné, když stáli naproti sobě a předávali si oblečení, jako by to snad měla být služební uniforma. Jak by řekli v nějaké televizní soutěži – Bude tento outfit ten pravý? (Dozvíte se po krátké reklamní přestávce.) Přišel však moment úlevy. Oba byli příjemně překvapeni, jak úžasně jim to slušelo, zvláště Magnus byl rád, že Alec nic nenamítal proti těmhle na lovce stínů nezvyklým barvám. Stáli tak pár minut v koupelně tiše před zrcadlem se zářivým úsměvem na tváři než Alec řekl: „Takhle bychom se měli dát snad portrétovat!"

„To ne, trvalo by to hrozně dlouho a propásli bychom ten krásný západ slunce. Ale mám pro tebe dárek, který by pro tebe na památku mohl tuhle chvilku zachytit, aniž bys musel hledat malíře." řekl Magnus a vtiskl Alecovi do dlaní dárek, který skrýval za zády. Alec rozvázal mašli, roztrhl papír a už měl v ruce roztomilý maličký černý polaroid.

„Děkuju Magnusi, dáváš ty nejlepší dárky na světě!" vyhrkl Alec, který ho objal kolem krku a poděkoval ještě polibkem na nos.

„Tak to mě vážně těší."

Na to Alec udělal první snímek. Vyšel nádherně! Nejen, že jim to nadlidsky slušelo, dokonce i pozadí bylo úchvatné. Nalevo stála váza těch krásných rudých růží a napravo byl ten zázračný výhled na moře a pláž s palmovým listím.

„Alexandře, kdyby si čistě náhodou už nechtěl zabíjet démony, tak bys měl být rozhodně fotograf!" nemohl Magnus zakrýt svůj údiv nad dokonalostí té fotografie.

Magicky luskl a zarámoval tento idylický obrázek: „Aby sis to mohl dát doma na svůj stůl."

Věnoval mu ještě polibek na tvář, pak si navzájem propleli prsty, Alec položil fotografii na stolek a zamířili po schodech dolů. Vyšli zadními dveřmi hotelu, které vedly přímo na soukromou pláž. Slunce už se chýlilo k západu. Mlčeli. Nebylo třeba slov. Celkové opojení situace si je hluboce podmanilo. Jejich nohy směřovali neznámo kam po rozlehlé pláži.

Magnus šibalsky koulel očima, něco musel chystat. Po pár vteřinách do Aleca jemně šťouchnul ramenem s úmyslem to ticho lehce přerušit. Alec mu to malinko silněji oplatil. Snad ani není nutné říkat, že Magnus trošku přidal, ale Alec chtěl mít zase navrch, a jak už to tak bývá, do sebe strkali tak hodně, dokud Alec nepovalil Magnuse do písku. V mžiku přišla vlna a celého ho zmáčela. Alec se smíchy neudržel, tohle byl vážně neobvyklý pohled – Magnus, který vypadá jako zmoklá slepice. Alec se i přes jeho záchvat dokázal na chviličku zkoncentrovat, aby vytáhl z kapsy svůj nový polaroid a tenhle okamžik uchoval na věčnost. Nejspíš tím bude efektivně plašit špatnou náladu, kdykoliv ho Jace nějak namíchne. Hotovo, úkol splněn! Smích ne a ne ustat, naopak se Alec doslova válel smíchy.

„Vážně k popukání. Alecu! Tohle ti vrátím!" rozohnil se Magnus, který byl v tu chvíli díky své magii zase suchý.

Alec vzal rychle nohy na ramena, ale i tak se stále chechtal na celé kolo. Magnus moc dobře věděl, že Aleca nedožene. Prudce natáhl ruku, rozevřel dlaň, natáhl prsty a už držel toho nezbedného lovce stínu ve své magické moci. Magnus začal vlnit prsty a kouzlo Aleca táhlo zpátky k němu. Pokoušel se lehce odporovat. Nešlo mu ale o život, tak nakonec jen laxně brzdil patami v písku. Čarodějova ruka už se dotýkala Alecových zad, poté s ní Magnus zamířil trochu níž a plácnul Aleca přes zadek.

„Zbytek trestu dostaneš až na pokoji, Alexandře Gideone Lightwoode." dodal.

Alec jen pobaveně zvedl koutky a obmotal svoje ruce kolem pasu jeho rázného přítele. Vášnivě ho políbil. Vzal ho kolem ramen a pokračovali dál ve své procházce. Povídali si, brouzdali se pískem a sbírali drobné mušličky, které jim moře doplavilo k nohám. Soutěžili, kdo jich bude mít více, kdo bude mít tu nejhezčí a kdo bude mít tu největší. Alec o něco zaškobrtl, rozhrábl písek a našel mušli velkou jako půlka jeho dlaně. Měla fascinující hnědo-žluto-bílé rýhy. Škoda, že jí kousek chyběl. Počkat, ten trojúhelníček, který měl být původně uprostřed horního okraje mušle, způsobil, že když teď zmizel neznámo kam, měla tahle mušlička tvar srdce. Touha po výhře jejich mini-soutěže se rozplynula jako sen.

„Pro tebe, Magnusi, na památku tohohle večera." řekl Alec a vtiskl ji Magnusovi do dlaně.

„Ooh, je tak nádherná. Děkuju, Alexandře, budu ji nosit pořád u sebe. Ale v tom případě ti musím od toho mého srdíčka věnovat klíč."

A během chvilky se už ta mušlička houpala Magnusovi kolem krku na černé šňůrce s dvěma duhovými korálky jako náhrdelník a Alecovi zase Magnusův stříbrný klíč. Magnus si Aleca k sobě něžně přivinul. Spojil jejich rty, aby vyjádřil, jak moc pro něj jeho gesto znamená. Což zvládl bravurně, jelikož se Alecovi pod jeho doteky téměř podlamovala kolena. Slunce, které je lechtalo po tvářích, už lehce mizelo za obzorem, proto Alec navrhl, aby šli pomalu směrem zpět k hotelu. Měl ale podmínku. Vytáhl z kapsy černý šátek a zavázal Magnusovi oči.

„Alexandře, přísahám ti, že jestli mě někde necháš samotného, tak si tě najdu a pořádně si tě podám."

„Neměj obavy. Copak mi nevěříš?"

„Věřím, ale trochu mě děsí, že nic nevidím. Nerad bych byl totiž předkrm nějakého démona."

„Magnusi, Magnusi ... já si tě přeci ochráním a nikomu tě nikdy nedám. Rozumíš? Nikdy!"

V tom momentě si Alec přehodil silně dezorientovaného Magnuse přes rameno a přesto, že zpočátku protestoval, ho Alec odmítl pustit a pomaličku s ním kráčel zpět k hotelu.