Malec - Víkend ve Španělsku

Odpočinek u moře

Když Jeepem dorazili zpátky do hotelu, už na ně čekal v restauraci chutný oběd. Typické španělské menu, jak jinak ve Španělsku. Magnus dopíjel své Daiquiri a otázal se: „Takže teď nás čeká odpočinek na pláži?"

Alec jen líně a spokojeně zakýval hlavou. Stavili se ještě na pokoji, aby se převlékli do plavek. Nutno podotknout, že takhle by mohli zapózovat pro titulní stránku toho nejpopulárnějšího časopisu a celý svět by se z nich roztekl. S doprovodem hotelového personálu, který jim nesl slunečník a ručníky, se vydali na poloprázdnou pláž. Magnus byl trochu nervózní z toho, že mu takhle někdo posluhuje. To si přece mohl udělat lusknutím prstu úplně sám. Ale co. Došli ke dvěma lehátkům, lehce oddělených od zbytku pláže, díky přirozenému zákrytu palem. Když měli vše uchystáno na odpolední relax, ten kluk, co jim zde všechno snad i písek upravil podle přísných norem, se ještě zeptal: „ Co si dáte k pití?"

Magnusovi se zaleskla očka štěstím. Jeho blaho, jeho spása, jeho chutné koktejly!

„Na rozjezd poprosím Mojito!"

„Pro mě džus. Pomerančový. S ledem." nesdílel jeho nadšení Alec.

Magnus si ho přeměřil pohledem. Myslel si, že ho už alespoň malinko pít naučil. Což ho přivedlo na myšlenku toho záhadného plánu na večer. Co by asi mohl chystat? Pravděpodobně se nechtěl opít, takže by mohlo jít o něco formálního, kde si pod parou nemůže dovolit ledajakou zvrácenost. Svoje myšlenky ale zahnal do kouta a raději se zbytečně nevyptával ani ho nedráždil tím, že si bez pořádného drinku pořádně neužije. Raději mu nabídl, že ho namaže, protože nechtěl, aby se jeho andělská pokožka spálila. Zanedlouho přispěchal ten kluk s koktejly a vzápětí zas stejně rychle zmizel, neboť se bál, že ví, kam celé situace, kterou zde viděl, směřuje. Alec se napil plným douškem a pod doteky svého magického přítele se postupně uvolňoval, až nakonec propadl spánku. Spal jako dřevo, o tom měj Magnus jasno, když do něho rýpnul a nedostal žádnou reakci. Shrňme si to - spící přítel, pláž s tunou písku a hromada času na dělání vylomenin. Magnuse ihned napadla ta nejznámější věc ze všech filmů a seriálů a vyzkoušet to naživo bylo více než lákavé. Vzal tedy Aleca opatrně do náručí a ladně ho položil do prohlubně v písku, kterou si předpřipravil. Konečně mohl popustit uzdu své fantazii. Pustil se do díla. Kreativita mu nechyběla, všechna čest. Pak stačilo jen počkat, až se jeho spící mazlík probudí.

Asi po hodině Alec zamžoural očima a ihned ucítil, že je něco špatně. Nemohl se hýbat. Cítil tíhu na hrudi. Nad sebou ke svému překvapení neviděl nebe, ale jejich barevný slunečník. Magnus přece nemohl dopustit, aby jeho tvář za tu dobu na slunci nabrala nezdravě červenou barvu. Výhled mu následně zakryla Magnusova tvář.

„Jakpak ses vyspinkal?" dotázal se sladce, že sladší snad mohl být už jen turecký med.

Alecovi to začalo docházet hned, jak kolem sebe začal rozpoznávat pískové útvary, které z něho dělaly jiný živočišný druh.

„Magnusi!" vyjel na něho Alec.

Magnus si z toho nic nedělal, naopak se pohodlně posadil na dřevěné lehátko a napil se nějakého drinku. Kolikátý to byl, se dalo těžko odhadnout, ale jeho umělecké schopnosti nadbytek alkoholu jistě ani v nejmenším neomezoval. Roztomilejšího pískového medvídka by nepostavil ani nejuznávanější sochař. To ale k jeho smůle Alec nebyl schopný docenit, když mu pod tím bylo docela těsno. Alec se jen snažil zbavit těch pár kilo písku na víc a proměnit se zpět na seriózního lovce stínů.

„Oh Alecu, já věděl, že moji sochařskou práci za těchto okolností neoceníš, ale já jsem prostě musel, když si mi v náručí spinkal jako roztomilý bezbranný medvídek." uculil se Magnus, „ A proto jsem ti to taky vyfotil, kdybys to přeci jen později chtěl vidět."

Začal ho vyhrabávat zpod písku, za což byl Alec náležitě vděčný. Nebyl na něho naštvaný. Neměl k tomu žádnou nejapnou poznámku. Hned jak měl volné ruce, chytil Magnuse kolem pasu a stáhl si ho k sobě, aby ho mohl líbnout na tvář.

„Teď si postavíme svůj hrad, lásko!" rozkázal něžně Alec.

Magnus byl štěstím bez sebe. Následovala dobrá chvíle stavění, dohadování, přestavování. Alec už nesnesl Magnusův odborný výklad o architektuře různých staletí zvláště, když šlo o prakticky dětskou stavbu, která ani do zítřka nevydrží. To také potvrdil tím, že do ní Magnuse shodil, nalehl na něj a svým jazykem mu ucpal pusu, aby už nemohl říct ani slovo. Pak se ještě notnou chvíli pošťuchovali a dováděli jako malí. Ruku v ruce se konečně rozeběhli do vlny a nechali se na nich unášet. Občas na sebe škodolibě cákali či si prováděli jiné naschvály. V tom ale bylo ono kouzlo. Nakonec stejně Magnus skončil obmotaný kolem Alecova krku v jednom z jejich mnoho polibků, pro tentokráte na slaný způsob.