Malec - Víkend ve Španělsku

Rozcvička za svítání

Do hotelového pokoje pronikl jemný ranní vánek pootevřenými balkonovými dveřmi, který polechtal něžně Magnuse po tváři. Opět žádná výjimka, probudil se první a naprosto svěží. Takhle krásně už se dlouho (asi týden) nevyspal, protože bez Aleca, ke kterému se mohl tulit, to nikdy nebylo ono. Zvláště po té včerejší „pohádce na dobrou noc". Otočil se na toho roztomilého lovce stínů, který ještě tvrdě spal. Spanilý jako vždy. Dle svých zkušeností by ho jistě mohl předepsat jako osvědčení lék na ranní mrzutost. Kdo by po takovém pohledu neměl úsměv na líci? Ovšem dělit by se o něho s nikým kategoricky nechtěl. Magnusovi to nedalo, luskl prsty a vzápětí držel běloskvoucí lilii, která líbezně voněla. Naklonil se nad Aleca a snažil se ho jemně probudit tím, že ho s ní jemňounce šimral na tváři. Alec se ale jen malinko zavrtěl a ze spaní zamumlal: „Magnusi, ty máš krásnou prdelku."

Magnus se div nezačal červenat a s vypětím všech sil zadržoval smích. Takovouhle lichotku po ránu vážně nečekal. Sice by si tento proslov rád poslechl až do samého konce, Magnus ale pro čisté svědomí nemohl zanedbávat fyzičku. Ty vypracované svaly a ploché břicho nespadnou z nebe ani senevytvoří z démonické energie. Navíc, i kdyby si je magicky přikrášlil, nic by nepřekonalo ten zasloužený pocit z tvrdé a dobře odvedené práce. Rozhodl se, že využije příležitosti a půjde si zaběhat po pláži, než se Alec dospí, však k tomu měl po včerejšku důvod – cvičení v boji, zabíjení démonů s Jacem a Magnus ho taky zrovna nešetřil.

Magnus se neslyšně sesunul z postele a zamířil ke skříni, zatímco Alec pokračoval ve svém monologu: „Ach, zlato, chci tě ... pojď sem."

Na to se Magnus nejistě musel přesvědčit, jestli stále jenom plácá ze spaní nebo je to příkaz, aby se mu neopovažoval nikam utéct. Alec ale stále spal jako mimino. Čaroděj tak jen mohl dumat nad tím, copak v tom snu společně provádějí. Hodil na sebe triko a kraťasy, nazul si botasky a tiše se prosmýkl dveřmi na chodbu. Hodil si hudbu z jeho retro MP3 přehrávače do sluchátek a jeho ničím nerušení trénink mohl začít.

„Magnusi, nezlob mě! Ty jeden sexy kocoure."

Alec se ještě dlouho převaloval ze strany na stranu a žvatlal sladké nesmysly.

„Magnusi ... miluju tě ... polib mě, miláčku." řekl vcelku zřetelně, našpulil rtíky a natáhl se dopředu, aby svého snového přítele mohl políbit.

V realitě před ním bylo přeci jen prázdno a tak jeho hlava prudce spadla, když nenašla vytouženou oporu, načež se Alec konečně probral. Protřel si oči a rozhlížel se po pokoji.

„Magnusi?" zeptal se trochu tiše, nejistě a zmateně.

Ať se koukal, jak se koukal, nikde po něm nebylo ani vidu ani slechu. Vyskočil z postele a svižně zamířil ke dveřím do koupelny, kam nahlédl, ovšem ani tady se jeho láska neskrývala. Prohrábl si ranní vrabčí hnízdo na hlavě a zmateně se pořád rozhlížel. Kam asi mohl Magnus zmizet? Vážně neměl tušení, podíval se na hodiny, které ukazovaly teprve 7:39. Na snídani tedy jít nemohl, ta byla až od 8:00. Připadalo mu to strašně zvláštní, když mu z postele zmizel v New Yorku, byl obvykle hned vedle. Rozhodl se proto, že vyrazí prohledat hotel, možná jeho čaroděj sedí někde na baru jako obvykle. Šest hodin ráno, jedna hodina odpoledne, deset hodin večer, nikdy nebyl čas, kdy by se Magnusovi nehodila sklenka s nějakým alkoholem. Popadl první oblečení, které mu přišlo pod ruku, upravil si vlasy, aby byly alespoň trošku společensky přijatelné a vystřelil z pokoje jako namydlená střela.

Proběhl snad všechny patra, zeptal se každého z personálu, ale Magnus nikde. Navíc ho ta nepříjemná ženská s koštětem španělsky seřvala, že jí roznesl zametenou hromádku a musela začít na novo. Začalo se ho zmocňovat zoufalství. Kam se mu jen Magnus poděl? Volal mu asi stokrát, vždy spadl do hlasové schránky. Když se vrátil na pokoj, zjistil velmi rychle proč, když mobil jeho přítele ležel na nočním stolku.

„Sakra!" zaklel a pohodil sebou na postel a v tom mu blesklo.

„Bože já jsem ale idiot! Můžu mu poslat ohnivou zprávu a vystopovat ho, jeho věcí tu mám na to sakra dost! Co to se mnou dneska je?" vyšel na balkon a chystal se Magnuse kontaktovat a pak ho jít hledat.

Copak ale nevidí? Magnus poklusem dobíhá k hotelu a jako bonus nahoře bez. Triko si kvůli horku sundal, což Aleca na moment zarazilo, neboť se mu naskytl fascinující výhled na jeho vypracované tělo. Mozek mu naprosto selhal a viděl jen tenhle zpomalený záběr z filmu. Zíral na něj skoro s otevřenou pusou, než si svůj nepřítomný stav uvědomil.

„Magnusi, kde si proboha byl?!" zakřičel na něho Alec z dálky.

„Promiň zlato, chtěl jsem tě vzbudit, ale omítal si opustit říši snů!" volal dobíhající Magnus.

„To sis nemohl vzít alespoň mobil? Umíral jsem strachy!"

„Tak se nezlob, Julie. Pro tvou krásu a přízeň jsem doběhl až sem. A hodlám se za tebe bít na život a na smrt." nemohl si Magnus odpustit svou poznámku, když na něho Alec shlížel z balkonu.

„Pojď už nahoru, přece mě nenecháš čekat, Romeo." zasmál se Alec a přistoupil na jeho hru.

Magnus si ani nevzpomněl na výtah a vyběhl schody jako vítr. Vrazil do pokoje a jeho „Julie" už na něm byla pověšená nohama kolem pasu a uvězněna v jeho oddaném polibku.

Aleca ještě neopustil jeho uražený tón: „Pojď už na tu snídani, než se zakousnu do tebe."

„Ale, copak se Julie během té chvilička stihla proměnit v sedmihlavého draka?"

„Ještě ne, ale jestli nedostanu svojí ranní porci, tak jsi ve smrtelném nebezpečí."

Není divu, že Alecovi za tu dobu, co pobíhal po hotelu, pořádně vyhládlo. Oba už museli mít hlad. Protože těžko říct, kdo měl tohle ráno lepší ranní rozcvičku.