Malec - Víkend ve Španělsku

Bezproblémové přistání

Alec s Magnusem se po přemístění portálem objevili kdesi mezi exotickými stromy. Rozhodně už nemohli být v New Yorku ani nikde poblíž, na druhou stranu na luxusní hotel v subtropech to tu také nevypadalo. Alec se chvíli zmateně rozhlížel a přemýšlel, co se sakra mohlo pokazit.

„Ehm ... Magnusi, jsi si jistý, že si nás přenesl na správné místo? Posílal jsem ti odkaz, viděl jsi ho?" zeptal se Alec.

Magnus se na něho uraženě zadíval a začal svou poučnou přednášku: „Alecu, žiju už staletí, procestoval jsem prakticky celý svět, umím číst v nejrůznějších mapách rozličných jazyků, i těch, které už dnes nikdo nezná. Vážně si myslíš, že bych nedokázal najít pětihvězdičkový hotel pomocí GPSky?"

„To jsem v žádném případě nechtěl ani naznačit, Magnusi, o tom nepochybuji, já ... jen ... myslel jsem, že se nejdříve ubytujeme v hotelu, než vyrazíme do přírody."

„Vždyť taky jo!"

„ Nemohlo se něco pokazit s portálem? Nevyp ..."

„ Alexandře, dovol, abych ti připomenul, že ten kdo vynalezl portál, jsem byl já osobně, takže bych ocenil, kdybys pro příště nezpochybňoval jeho spolehlivost.(nadechl se a pokračoval) Jen si nemyslím, že by byl nejlepší nápad se z ničeho nic objevit uprostřed haly plné civilů." odvětil Magnus, který už nechtěl Aleca dál trápit a odhrnul listy banánovníku, za kterými se objevil pohled na hotelové parkoviště.

Alecovi se navrátil úsměv úlevy, ale taky se cítil trochu trapně, že mohl takhle zpochybňovat Magnuse.

„Magnusi, moc se ti om ..."

„V pořádku ... vítej na Mallorce, lásko." řekl nejvlídnějším tónem Magnus a věnoval Alecovi ten nejsladší polibek.

Alec se ocitl v mírném transu. Magnus nelenil a mezitím vynášel kufry na chodník. Ještě ale musel dodat: „ Mimochodem, já věděl, že budeš vyšilovat."

Alec se střelhbitě probral a tentokrát se naštvaně zatvářil on. Nemohl se však na Magnuse zlobit dlouho, neboť Magnusovu sladkému pohledu by musel odpustit snad každý. Během chvilky se opět usmíval a pomáhal Magnusovi přenést kufry. Když už ta hromada zavazadel ležela u parkoviště, Magnus mávl na hotelového poslíčka, který se hned přiřítil.

„Promiňte, neviděl jsem vás přijíždět. Vítej v Gran Hotel El Palma." řekl a začal jejich zavazadla nakládat na vozík.

Magnus věnoval Alecovi letmí polibek a už spolu ruku v ruce kráčeli směrem do malebného hotelu. Vešli do vstupní místnosti a oběma se nádherou zatajil dech. Klenby podpíraly světlé kamenné sloupy, kolem dokola byla obrovská francouzská okna s jemnými průsvitnými záclonami vlajícími v průvanu. Po obou stranách vchodu se tyčily palmy v mohutných květináčích. Bylo tu několik konferenčních stolků ze stejné světlé barvy dřeva jako kámen, který byl využitý na sloupy, a na každém stála váza s bílými orchidejemi. Se stolky byly též sladěny i pohovky s krémově bílými potahy a blankytně modrými polštářky. Sálu dominovala recepce přímo uprostřed, které dodávaly na působivosti sochy delfínů v životní velikosti.

Omámený pár konečně došel až sem a Alec spustil: „Dobrý den, máme tady rezervaci na víkendový pobyt na jméno Lightwood."