Malec - Víkend ve Španělsku

Snídaně

Zanedlouho už seděli u snídaně jako vyšňořený a spořádaný pár. Na Magnusově talíři ležely dvě palačinky se šlehačkou, čokoládovým topingem, posypané jahodami a malinami. Doplňovala to ještě sklenička jablečného džusu a espreso. Alec si zase ze švédských stolů donesl křupavou houstičku s máslem, bílý jogurt s mysli, hroznové víno, pomeranč, jahodový džus a objednal si latté. Velká a vydatná porce pro oba, tak, jak to má po ránu být. Dalo by se přesto říci, že si svoji porci ale příliš neužili, neboť se krmili navzájem a více snědli z protějšího talíře. Rozhodně toho však nelitovali. Jeden druhému nadšeně servírovali dobroty přímo do zobáčku.

„Copak si můj spanilý princ připravil pro dnešní den?" zeptal se sladce Magnus mezi sousty.

„Překvapení!" stihl odseknout Alec, než ho Magnus umlčel kousíčkem palačinky.

„Alexandře, vyklop to. Nebo tě zlochtám." uculil se Magnus.

„Ne."

„Prosím, prosím. Smutně koukám."

„Tak dobře. Zařídil jsem, že nás Jeepem zavezou do uměle vytvořeného parku ... mhmm ... kde ... si budeme moct pod exotickými stromy a vodopády zaplavat s delfíny a pohádat se s pestrobarevnými papoušky, jak tě znám ... hmm ... a ... odpoledne ... bychom mohli jít na pláž." vypravoval Alec mezi tím, co ho Magnus krmil.

„Tolik zážitků za jeden den! Miláčku, zasloužím si to vůbec?"

„Ty vždycky."

„A co budeme dělat večer, jestli se smím ptát?"

„Nebuď tak zvědaví ..."

„Nebo snad budu brzy starý?"

„ ... ne, ale mohla by se ti z toho na čele vytvořit tenoučká vráska."

Magnus doslova vyletěl, rychle si osahával čelo, jestli je tak hladké, jak má být a s úlevou si oddechl.

„Nestraš mě tak!" pokáral Aleca, „Dobře, nechám se tedy překvapit, ale už se nemohu dočkat."

Magnus věděl, že by z něho dostal jakoukoliv informaci, kdyby se trošičku snažil, ale chtěl mu pro tentokrát nechat ten sladký pocit vítězství. Naklonil se k němu a nepatrně ho políbil. Alec se zamračil.

„Co se děje?" polekal se Magnus.

„To měl být polibek na vyjádření vděčnosti? Koukej mi vlepit pořádnýho francouzáka!"

Rozkaz zněl zcela jasně a tentokrát se to Magnus rozhodl neodfláknout. Alec tak měl co dělat, aby se jeho jazykem neudusil. Když už Magnus vycítil, že jeho přítel nemůže dýchat, neochotně ho z polibku propustil.

„Lepší?"

Alec zhluboka dýchal a tak jen zaševelil: „Úžasný."

Z Magnuse sebevědomí jen sálalo, o tom nebylo pochyb. Přesto ho neopouštěl pocit, že Alecův jahodový džus byl jistě smíchán s nějakým alkoholem, protože mu ta provokativní slova nešla k jeho nevinnému lovci stínů, i když je pravda, že byli jisté společné chvilky, kdy od něho slyšel jednu perlu za druhou. Dojedli, dopili, stavili se na pokoji pro nezbytná příruční zavazadla a Alec už za sebou vláčel Magnuse před hotel rovnou ke žlutému terénnímu Jeepu. Usmál se a nadšeně prohlásil: „Vzhůru za dobrodružstvím!"