Malec - Víkend ve Španělsku

Cesta lodí

Než se odvážili odejít ze zahrad, bylo na programu vzájemné oprašování a upravování, které bylo po jejich keřovém úletu více než nutné a nezbytné. Jejich cesta městem vedla několika romantickými úzkými uličkami, kde se na malých roztomilých balkoncích sušilo prádlo, přes tržiště s ovocem, kolem domu, co stál z neznámého důvodu vzhůru nohama, dále přes pár kamenných mostů až do moderního centra. Během této procházky diskutovali o všem možném. Jednou vypadaly jako kámoši, kteří objevili nejlepší vtip světa, pak zas jako zamilovaný pár a nakonec jako turisté, co se podivují všemu kolem. To všechno byli. Nutno dodat, že se za ten čas mírně oteplilo a poctivá zmrzlina jim přišla vhod. Poté jejich kroky směřovali k přístavu, kde kotvily plachetnice a jachty.

„Alexandře, nechci naléhat, protože je tu vážně nádherně, ale obědvat budeme kde?" řekl Magnus, dřív než to stačilo říct jeho břicho.

„Támhle!" odpověděl Alec a ukázal na jakousi mini-jachtu, která připomínala spíše ufo na vodě.

„Přece si nemyslíš, že bych tě nechal o hladu." dodal lehce pobaveně, přistoupil k Magnusovi zezadu a obmotal mu svoje ruce kolem pasu.

Magnus nenalézal slov. Hleděl před sebe a nedůvěřivě si prohlížel ten záhadný vodní dopravní prostředek. Alec se jen usmíval, lísal se k němu, ale to ticho mu po chvíli začalo lézt na nervy. Políbil ho na ucho a zeptal se: „Copak? Něco se ti nezdá?"

„Ale ne. Ne. Já jen přemýšlím, jak se ten stroj udrží na vodě. Ale s trochou magie jde prakticky všechno, že?" řekl a otočil se na svého přítele a začal ho líbat, jakoby se nechumelilo. (A to tady asi opravdu nikdy.)

Alec ho po chvíli zarazil tím, že mu položil svou dlaň na hruď a lehce se odtáhl: „Tak už pojď nebo nám to vystydne."

Sjel mu něžně po ruce, uchopil jeho dlaň a vedl si ho na palubu. Kajuta pro kapitána a malá místnůstka se stolem a lavicí pro ně dva. V rohu stál minibar, který si od Magnuse vyžádal více pozornosti, než jejich elegantní hosteska. Ta je srdečně přivítala a dala znamení kapitánovi, že posádka je kompletní. Magnus a Alec se usadili za stolem a ze dveří vykoukl fousatý kapitán: „Vítám vás na palubě. Můžeme vyplout?"

„Ovšemže." pronesl Alec spokojeně.

Hosteska ladně nadzvedla stříbrné poklopy z jejich pokrmů a vůně se rozlila vzduchem. Vonělo to báječně, vypadalo to báječně, a jak se Magnus po chvilce přesvědčil, tak to i chutnalo báječně. Alec měl na tváři zamilovaný úsměv a v očích štěstí dítěte. Magnus jakoby to vycítil, otočil se na něho, vděčně ho políbil a do ouška mu zašeptal: „Děkuju, Alexandře."

Neostýchal se a nabídl mu kousek ryby, který napíchl na vidličku. Alec na vteřinku zaváhal, zabloudil očima k mladé dívce, která pochopila a zmizela v kapitánově kajutě. Poté už Aleca nic neomezovalo a nechal se od svého miláčka krmit do aleluja. Magnus mu hleděl neustále do očí a Alec od něho pohled také nehodlal odlepit. Magnusovi příležitost nedala, nabodl schválně citrón namísto ryby a pak už jen škodolibě pozoroval, jak se Alec ušklíbá, když citron bez váhání rozkousl. Alec ale oproti němu rozhodně nebyl andílek, ne s jeho ďábelským plánem. Dalo by se pochybovat, jestli v tu chvíli jeho žilami ona andělská krev vůbec proudila.

„Zlatíčko." pokusil se Alec o důvěryhodný úsměv, ale opravdu jen pokusil, „Chci pusu!"

Na Magnusovu odpověď nečekal, sevřel v dlaních jeho tvář a už se dělil o to kyselé potěšení. Magnus se snažil vykroutit, jak jen to šlo a ono to nešlo. Ten mladý lovec stínů měl k jeho smůle celkem sílu, přitom si ale počínal tak, aby mu byť jen omylem nezkřivil ani vlásek. To by totiž byla Magnusova smrt! A jeho následně také. Magnus proto zkusil taktiku opačnou. Dělal, že se té chuti nemůže nabažit. Na to mu Alec bohužel neskočil. Magnus už nevěděl jak dál, tak svého přítele začal něžně tlouct do hrudi. Alecovi to připadalo, jako kdyby v náručí držel malé, neohrabané, nemotorné kotě, což mělo za následek výbuch smíchu.

„Magnusi ... ty jsi ... tak ... bezbranný tvoreček ... když se snažíš vyprostit ... z mého ... sevření. Ťuťu, ňuňu." říkal postupně mezi smíchem.

Magnus si tu urážku nechtěl nechat líbit, tak ho provokativně a vcelku silně kousl do spodního rtu. Jenomže to by Alec nesměl být natolik pohotový a nepodstrčit mu tam zbylý kousek citronu. Magnusova tvář se opět nakrabatila a vypadala jako zmuchlané oblečení, které on sám znal jen z vyprávění. Alec se válel smíchy po zemi, dlouho se tak dobře na účet svého přítele nepobavil, kromě pár předešlých událostí tohoto víkendu.

„Čemu se tak směješ? Ty! Já ti k tomu teprve dám ten pravý důvod!" pronesl na oko naštvaně Magnus po tom, co se lehce vzpamatoval.

Vrhnul se na Aleca a začal ho lechtat, kde se jen dalo. Alec se kroutil jako žížalka a nepřestával se chechtat jak pominutý. Magnus si na něho sedl obkročmo, aby alespoň částečně měl nad jeho zbrklými pohyby kontrolu a ten výhled si s velkým gustem užíval. Loď se pohupovala ze strany na stranu, ač bylo moře úplně klidně. Ti dva by rozhoupali nejspíš i parník. Nebylo tedy divu, že ze stolu spadly nějaké příbory a hosteska si musela jít zkontrolovat, zdali se na palubě neděje nějaká přírodní katastrofa. Jenže vzhledem k pozici, v které ty dva našla, se rychle obrátila na patě a zabouchla za sebou dveře kajuty. To si od mileneckého páru vysloužilo asi dvě vteřiny ticha, než se oba znovu začali smát jako největší blázni. Magnus padl na záda a přitul se k tomu nezbedníkovi.

„Už vím, proč se Titanic potopil! O tom ledovci to jsou jen legendy!" oznámil Magnus.

„Jenže jak se říká, všechny legendy jsou pravdivé." namítal laxně Alec.

„Dobře, tak je to drb! Jedno je ale jisté. Kdybychom si to tady měli rozdat, dozajista jdeme během minuty ke dnu!"

Možná by to bylo ještě na dlouhé dohadování, ale to by je nesměl přerušit kapitán, který jim prostřednictvím mikrofonu, jakožto v jeho zájmu nejbezpečnějšího spojení, oznámil následující: „Prosím o uklidnění situace na lodi. Blížíme se k cíli – Gran Hotel El Palma. Máte deset minut na dokončení oběda, pak budeme kotvit."

Ti dva se tak raději společnými silami zvedli z podlahy a šli si opět zasednout, aby nebyli celý zbytek dne o hladu. Za chvilku zastavovali u mola nedaleko hotelu, zrovna když Alec podal Magnusovi naservírované poslední sousto se sladkým polibkem jako bonus. Magnus mu na oplátku nabídl ruku, aby mohl elegantně vystoupit. Spolu, směřujíce k pláži, si kráčeli ne jako po mole na moři, nýbrž jako po mole modelingovém. Výstavní pár, to se musí nechat!

Kapitán a hosteska za nimi ještě z lodi vykoukli a jen nechápavě kroutili hlavou, jak je těm dvěma svět úplně ukradený a žádného skandálu se nezaleknou. Notnou chvilku je takhle ještě šmírovali, neboť si nemohli dovolit na sebe upozornit, dokud ta zamilovaná dvojka nezapadne do hotelu. Což ale netrvalo dlouho, Magnus a Alec svůj krok jen a jen zrychlovali a posledních pár metrů skoro běželi. Do hotelu vtrhli spíš jak ozbrojení vetřelci a recepční tak div neomdlela úlekem, pak se za nimi naopak jen zasněně dívala, jak se nemotorně snaží vyběhnout do schodů, zatímco se líbají a jinak provokují. I přes veškeré zdržování a karamboly, co je cestou stihli potkat, se dostali na pokoj bez úhony a mohli pokračovat v tom, co na lodi načali.

***

Ahojky, zase Mella. Pro začátek se chci omluvit za delší pauzu mezi díly, nejdřív nějak nebyl čas a pak jsem byla odstavená od internetu. Ale konec výmluv. Děkuji Vám za další, pro mě neskutečnou, překonanou hranici - dvě stě hvězdiček! Wow! Lidi, já Vás zbožňuju! K Wattpadu jsem přišla jako slepá k houslím a čekala jsem, že na můj první pokus něco napsat se podívá pět lidí a s velkou pompou mě pošlou do háje. Mám kam posouvat hranice, to je nad slunce jasné, ale přesto jsem ráda, že to, co moje neposedná a praštěná hlava vyplodí, alespoň někoho pobaví. Každá hvězdička, každý komentář od Vás mi vždy vykouzlí úsměv na tváři, neboť jsem za posledních pár let nedostala moc pochvalných slov ani jiných výrazů uznání. Vlastně jsem pomyslně zmizela z povrchu zemského a stále ve mně doznívá hořkosladké blues. Vy mi ale navracíte mé ztracené sebevědomí. Pro vyjádření mého velkého díku budu muset časem ještě najít ta správná. Prozatím Vám astronomicky děkuji!

S láskou, Vaše Mella

***