Malec - Víkend ve Španělsku

Romantická koupel

Magický pár ležel v nadýchaných peřinách, všechno jejich oblečení se válelo na podlaze, až na Alecovy boxerky, které se z neznámého důvodu usídlili na lampičce na nočním stolku. Magnus se tulil k jeho odhalené svalnaté hrudi a spokojeně vrněl.

„Tolik si mi chyběl, Alexandře."

„Ty mě ještě víc." zašeptal Alec a dal mu pusu do jeho načechraných vlasů, se kterými si pohrával mezi prsty. Povzdechl si a pokračoval: „ Neměli bychom si ale konečně vybalit, na večer jsem nám ještě něco připravil, tak abychom to stihli."

Na to Magnus rychle zavlnil prsty. Všechny věci byly z nenadání naskládány přehledně ve skříni a kufry srovnány v původně prázdném rohu na pravém boku postele.

„Kolik minut k mazlení jsem nám právě ušetřil k dobru?" otázal se sebevědomě Magnus a zadíval se na hodiny, které ukazovaly 17:53.

„Dost na to, abychom si mohli dát koupel a projít se po pláži."

„Oooh, to zní kouzelně, ale obávám se, že jsem se tu až příliš pohodlně usídlil na to, abych někam chodil."

„Magnusi!" zasmál se Alec.

„Aspoň pět minutek." zaprosil Magnus.

„Tak dobře, jak si přeješ, zlato." řekl Alec a něžně ho rukou pohladil po tváři.

K hladké pokožce se Magnus slastně přitulil, zavřel oči a vnímal jeho vůni. Po chvilce ho začal jemně šimrat na hrudi. Alec ho objal kolem ramen a pevně si ho k sobě přitiskl.

Zašeptal mu do ouška: „Jdu nám napustit vodu, miláčku, klidně si polež, pak si pro tebe přijdu."

Zvedl se a zmizel v koupelně. Magnus se ještě dvě minuty líně převaloval, pak se zvědavě vynořil, zamrkal kočičíma očkama na dveře koupelny, připlížil se k nim a tiše nakoukl. Vana byla skoro do poloviny napuštěná se spoustou pěny a Alec do ní přisypával červené okvětní plátky růží, protože moc dobře věděl, že pro ně má jeho přítel slabost. Magnus našpulil rty, naklonil hlavu na stranu a oči se mu zaleskly. Vypadl jako nejroztomilejší ošklivé káčátko na světě.

„Alexandře ..."

Alec se lekl, otočil se ke dveřím a podklouzla mu noha. Čaroděj ho zachytil pár centimetrů nad zemí.

„Držím tě, ale tohle už mi nedělej." řekl Magnus a položil ho do bublinek.

Vlezl si za ním a jeho hlavu si tentokrát položil na svou hruď on. Když byla vana plná, natáhl nohu a vypnul kohoutek.

„Žádná kouzla?" nedalo to Alecovi.

„Jsou věci, které se velmi elegantně mohou udělat i ručně nebo pro tento případ by nožně asi bylo výstižnější."

Alec se nad tím musel pousmát. Pak ucítil, jak mu ruce jeho přítele vjeli směle do vlasů. Nechal se tím zkrátka jen unášen, když mu ty magické prsty laskavě masírovali hlavu. Magnus ho jen zasněně pozoroval, jak mu tenhle mazlík vrní v náručí. Alecovy oči se zničehonic upřely k němu. Magnus ihned věděl, že jeho lovec stínů toho musí mít hodně na srdci, proto jen luskl a vedle vany se objevily dvě skleničky červeného vína. Povídali si o tom, jaký měli týden a popíjeli víno, dokud jejich skleničky nezůstaly prázdné. Na to je nechal Magnus opět zmizet, podíval se Alecovi zpříma do očí a pomaličku se připlížil, aby mu mohl ukrást jeho svůdná ústa. Líbali se ještě dlouho, jednou vládl ten podruhé zas onen, oba chtěli mít své poslední slovo a nechtěli se ho vzdát. K tomu si dychtivě navzájem mapovali svá těla. Voda ale začala chladnout, což by Magnus mohl bez větší námahy v cuku letu napravit, ale čekali na ně i další zážitky. Opustili vanu a navzájem se osušili, aby si i tyto okamžiky plnými doušky vychutnali.

Zamířili ke skříni, ale než se Magnus stihl natáhnout pro nějaký neobvyklý kousek jeho šatníku, Alec ho zastavil.

„Mám nápad, co kdybys ty pro dnešní večer vybral oblečení mě a já zase tobě."

„A přesně proto jsi ten nejlepší přítel, kterého jsem kdy měl." prohlásil hrdě Magnus a letmo ho políbil.

Alec se začervenal, sklopil zrak a ještě dodal: „Vyber ale něco, k čemu se budou hodit žabky, protože bych nerad po té procházce měl boty plné písku."