6. - Jaj

84 5 12
                                    

V novém dnu se mi probouzím jak to jen říci......skvěle. Je krásný slunný den a já už se nemohu dočkat až vyjdu ven na vzduch. Z baráku vyjedu ven na mém skejtu, jak já ten skejt prostě miluju. A konečně prozkoumám Prahu. Asi kilometr odtud je park tak tam zajedu musím se tam podívat (jj, google mapy prostě nejvíc)😂.

Sedím v parku na lavičce a přemýšlím nad tím kam se vydám až dojím svou zmrzlinu. Najednou si ke mě někdo přisedne, ignoruji ho.....ale po chvíli si všimnu....a sakra to-o-o-o je přece Petr...Petr Lexa. Jen kdyby to věděla Lili ta by mě nejspíš zabila. Njn já ji tak trošku naštvu, ale jenom trošičku😂. Ach jo proč mě to jen baví stalkovat někoho koho ani moc nemusim? No jo to bych nebyla já, chcu naštvat Lili. Zatím co přemýšlím nad mým plánem Petr si v klidu odejde. Sakra musím ho najít...

Konečně. Petr nasedl do svého auta a já mám už nějaké fotky. Teď ještě zjistit kam má namířeno. Snad ho se svým skejtem doženu.... Po delší době už nemůžu. Naštěstí zastavil u benzínky. Teď mam šanci už je v autě. Zatím co byl zaplatit jsem mu hodila skejt do kufru. A teď jsem vylezla na střechu, snad mě tam neuvidí. Bože já jsem fakt pošahaná😂. Petr nastartoval a už jsme jeli. Doufám, že cestou nespadnu.

Za hodinu jsme zastavili. Těsně před tím jsem spadla, já jsem tak pitomá až to neni možný. Asi mám zlomenou nohu, sakra, jau to bolí. Asi jsem to zakřikla. Až si mě všimne Petr tak to bude můj konec...

Pohled Petra:
Zastavil jsem před panelákem a najednou něco spadlo. Co to jenom mohlo být. Vyjdu z auta a vidím tam holku, která má nejspíš zlomenou nohu. Asi fanynka no nic pomůžu jí. Je mi jí líto, zajímalo by mě z čeho spadla, ale to bylo vedlejší.

Pohled Jess:
Néé já to nedam Petr už vystoupil. A sakra, zdrhnout nemůžu. Strašně to bolí.

P: Ahoj, jak se jmenuješ?
J: Dobrý den, jsem Jess
P: Můžeš mi tykat, co se ti stalo, máš to zlomený?
J: Je mi fajn nestojim o tvou pomoc dík ,,jau"
P: Počkej pomůžu ti
J: Né, já jsem v poho
P: Tak dobře, zůstaň si tady když chceš
J: Ne, počkej
P: No, odvezu tě do nemocnice jo?
J: Tak dobře dík( konecně jsem řekla trošku normálně)

Petr mě vzal do náruče a položil mě do auta, radši jsem neprotestovala a jen mlčky seděla.

V autě....
J: Vlastně se divím, že jsi hned nešel pryč. Když jsi viděl jak moc hnusná jsem byla. Promiň, já - já byla blbá
P: V pohodě, chápu tě, ale stejně myslel jsem si, že jsi fanynka
J: Ne, nejsem, ale má kamoška je Slzy obrovská fanynka
P: A ty tedy podle tých reakcí ne viď? Tak to je docela divný
J: Ani né, rozumíme si normálně
P: Á už jsme tady

Pohled Jess:
Petr mě vzal znovu do náruče, protože sama bych to vážně nezvládla. Bylo mi to trapné, a i nepříjemné. Nic jsem, ale nenamítala. Byla jsem ráda, že mě sem dovezl. Nevím jak bych to zvládla mohlo to dopadnou i hůř.

Petr zavolal doktora, který si mě vzal na lůžko a dal mi nohu po rengenu do sádry.

,,Klidně s tebou tady do zítra zůstanu jestli chceš" Řekl po chvíli Petr. ,,Né to je dobrý já to zvládu" ,,Dobře, ale buď opatrná jo"? ,,Neboj pokusím se" Už se chystal jít, ale já ho ještě zastavila. ,,Jo a Petř jsi fajn, spletla jsem se ještě jednou se omlouvám Promiň, jsem fakt pitomá" Petr neodpověděl, jen mi daroval ten nejhezčí úsměv, ketrý jsem kdy mohla dostat a odešel......

Tak jo další kapitolka. Lidičky já vám musím poděkovat. Když píšu tenhle příběh odpoutám se od všeho ostatního a na všechno zapomenu. Žádný stres, žádné obavy peostě nic. A tohle psaní mi vážně pomáhá posední dobou mi strašně moc chybí lidi, kteří jsou odemě moc daleko. A já nemám moc šancí je potkat, doufám, že léto mi to vynahradí. Dotiční vědí o kom mluvím, fak chybíte❤. A tak děkuji i těm málo lidem, kteří tenhle příběh čtou i když není nic moc. Inspirujete mě a já aspoň na chvíli jsem happy....! Děkuji všem. Pomáháte mi a já si toho nesmírně vážím.

Chmýří pampelišek...❤Kde žijí příběhy. Začni objevovat