Další den ráno
Nastupuji do autobusu sedám si na místo, kde sedím vždy. Po mně vejde kluk, kterého už jsem někde viděla, ale nejsem jsi jistá. Sedá si za mě nikdy předtím mi to, že si za mě někdo sedne nevadilo, a teď? Teď mě to strašně rozptiluje. Už chci být v tý škole. Tak si ho nebudu všímat, budu se soustředit na hudbu, která mi hraje v uších. Nejde to, vážně mi to vadí a nemám odvahu mu to říct. Vždyť on nic špatnýho neuděl. Nenávidím se jaká jsem. Už se těší až příjdu zpátky domů a dočkám se Petra. Donutil mě do tý pitomý školy jít, ach jo. Teď mi ještě řekněte, že je fakt až takovej, že mě chce hlídat a nasadil mi do mobilu sledovací čip😂 z toho bych už nemohla, tak aspoň jsem se jěště dneska něčemu zasmála. Těším se .Nekonečná chvíle se blíží ke konci, autobus zastavuje. Kluk, který je mi známý mě nechá vyjít jako první. Mám ráda když se někdo chová jako gentlman, ale u něho to bylo jinak. Prostě mi nějak vadí jeho přítomnost.
Tak jdu tedy do školy teď se mi vůbec nechce......
Běžím po schodech dolů. Hurá konec školy.....Všichni se cpou je to strašný, připadám si jako sardinka v konzervě. Najednou padám (já jsem, ale šikovná) Zpadnu na tvrdou zem ,,jau". Nevidím jednorožce nebo hvězdičky, škoda už jsem myslela, že jsem v nebi a nevratím se. Tak snad se příště povede. Jo toho jednorožce tak mít, já jsem blbá míto toho abych se zvedla tak tady přemýšlím nad takovýma krávovinama. Kluci, co mě nemají rádi už od prvního pohledu do mě začnou kopat, smát se mi a urážet mě (fakt tohle miluju) Je mi na nic, snad jako každý den. Ničí mě to. Nemám nikoho, jsem šikanovaná, bezmocná a zraněná. Divím se, že to má noha sále ještě přežila....
Z ničeho nic se mě zastane kluk jehož přítomnost mě ničí, ale momentálně jsem za to ráda. Klukovi celé téhle akce - Johnovi, dá přes hubu. A o Alexovi ani nemluvím. Ten zdrhá hned. Kluk, který mě právě zachránil svým hlubokým hlasem zařve: ,,Jste jenom sraby nic víc, nezmůžete se na nic víc než mlátit bezmocný holky"?! ,, Jěště jednou, a schytáte něco, co si ani nedovedete představit". A princ na bílém koni přijel (řeknu neznámému přímo do očí) páni já jsem se asi hodně praštila, já to řekla nahlas a jééje. To nebyl dobrej nápad. ,,Princ asi nejsem, ale děkuju vám princezno". Bohužel se začervenám uuuu pitomá reakce karma... řekla jsem to tak sarkasticky divím se, že se ještě nevytratil.....Otočí se ke mě a omluví se mi, že jsem musela na tu rvačku přihlížet. On se mi omlouvá, vážně mi asi neni dobře...
,,No, nemáš se za co omlouvat. To bych se měla spíš omluvit já tobě, že jsem taková nešika a ničím ti tvůj život, už jenom svou přítomností"
,, Tak život mi určitě neničíš, to tě můžu ujistit". ,,A jinak já jsem Austin". Dodal. ,,Já Jess těší mě". ,,Nechceš zajít na oběd Jess"? ,, No víš ráda bych, ale musím si ještě.....něco zařídit" (musela jsem se na něco vymluvit) I když jsem i docela chtěla jít s ním na oběd, musela jsem odmítnout. ,,Nevadí tak třeba příště, rád jsem tě poznal ,, Jess". ,, To já tebe taky. Ještě se na moment otočil a řekl ,,Už vím musíš za Petrem, je mi to jasný" !!!
Co ? Počkat, jak víš o Petrovi?
Vůbec mi to nedávalo smysl.....
Vítám vás v nové části. Tak co jak se líbí ,,třetí osoba"? 😂.....
Vybere si Petra nebo Austina? Ps: sama jěště pořádně nevím, áno jsem špatná. 😂😂
Mám vás ráda❤
ČTEŠ
Chmýří pampelišek...❤
FanfictieZamotaný příběh jedné dívky. Jejíž jméno je Jess. Chtíč nebo láska, nenávist nebo zoufalství? Proč nědy děláme něco co by jsme nikdy neudělali? Myslím, že odpověd někdy nevíme my sami...Mám v hlavě hlas, co dál mi tiše připomíná mou první lásku a na...
