12. - Krev ve mě hoří

77 5 10
                                    

,,Už vím musíš za Petrem, je mi to jasný" !!!
Co ? Počkat, jak víš o Petrovi?
Vůbec mi to nedávalo smysl.....

Heh, to by jsu ráda věděla viď?😂
,,No to chcu vědět no"
Papa, musim taky jít....
,,Hej, a co, to mi to jako neřekneš jo"?
Ne...😂

Tak to je fakt výborný, já to potřebuju vědět...

Pohled Austina: heh, neřekl jsem ji to, že jsem je s Petrem viděl když měla zlomenou nohu a oni se pohádali, oba byli tenkrát tak slepý. Jojo to byl tak krásnej den když jsem je pozoroval(a né nejsem úchyl)😂
Teď jsu domů fakt moc se nudim něco si pustim....

Pohled Jess: Áha takže mi nic neřekl, to jsem přesně věděla achjo. No nic aspoň se vrátím zpátky domů...
Pííppppp, přišla mi zpráva
P: Ahoj musím se tady zdržet dýl takže přijedu asi tak kolem 8. hodiny večer
J: Áha, tak se měj hezky a těším se na tebe
P: Já taky❤💖

Takže se zase unudím k smrti fajn. To se dalo čekat.

Ležim koukam do blba a najednou mi přijde upozornění. Tak se kouknu Austin Lee vám chce poslat zprávu. Kdo to ksakru je? Aha jak mohl zjistit moje přijmení každopádně otevřu zprávu a čtu.
Austin Lee: Promiň, že tě obtěžuji, ale když jsi nechtěla se mnou jít na oběd tak se pojď alespoň projít prosím....

Hned píšu odpověď
J: Co si od toho slibuješ? Ale nudim se takže jo půjdu určitě víš kde bydlím, když už víš o Petrovi tak přijď pro mě.
A: Nic si od toho neslibuju😂jaj jak si to můžeš myslet, ja jsem v poho. Okej, jop vím kde bydlíš...
J: Tak určitě, ty a v pohodě😂znám tě chvíli, ale vim, že ty v poho nejsi!!!
Ok, čekám tu na tebe
A: Fajn...

Venku😏
Sedíme pod hvězdami a povídáme si. Najednou mi hlavou projede co jsem za tento týden všechno prožila a rozbrečím se. Austin se mě zeptá proč pláču, ale já neodpovídám. Na nic nečeka a obejme mě....

Pohled Austina: Najednou se rozplakala nevěděl jsem co se děje, tak jsem ji automaticky obejmul.

Přestaneme se objímat a já se kouknu do těch jejích očí, které jsou plné bolesti a strachu. Už to nevidržím, mírně se k ní nakloním a začnu ji líbat. Nemůžu se ovládnout. Ale co když bude ted na mě naštvaná vżdyť má Petra aspoň, co ja vím....

Pohled Jess: Začne mě líbat, vážně jako nemůžu si ztěžovat, ale já se s Petrem nebo ne? Já vlastně nevím.

Pomalu ho odstrčím, zvednu se a jdu směrem domů ani nemuknu, mlčím. Jsem divná mám snad něco říct. ...

,,Počkej Jess, promiň já-á-á-á už jsem to prostě nevydržel"

Určitě jí to ublížilo, ale já to nedal. No nic zvedám se a okamžitě běžím za ní.
J: Nech mě bejt a jdi stejně jenom překážim
A: Tak počkej přece
Zastaví a já běžím takže se srazíme hlavama a spadneme na zem. Začneme se smát.
J: jau, fakt dík (řeknu ironicky)
Tohle už nedávam bohužel přestanu být uražená a začnu se smát s ním ...
,,Hele, ale už je fakt pozdě musím jít domů"
A: Fajn, ale já tě doprovodím...
J: Když na to trváš, smích
A: Hej, nesměj se...A jo trvám no a hodně moc
J: Tak promiň neměl jsi mě srazit😂

Loučíme se u mého domu kde svítí lampa, protože je to prostě on tak mě musím na rozliučenou políbit znovam, tentokrát mi to ani nepříde špatný, hoří ve mě krev je mi strašně horko. Je to i pocit štěstí, ale zároveň jsem zdrcená....
A tak jdu s úsměvem dovnitř a zabouchnu za sebou dveře.

Pohled Petra: Vážně, teď jsem viděl něco, co jsem vidět neměl. Někdo ji líbal a ona se nebránila. Ještě jsem ji tak šťastnou neviděl, jak mi to jen mohla udělat?
A tak sedím v mém autě s otevřenou pusou......

Takže ahoj lidi, co tuhle slátaninu čtete. Doufam, že jsem vám to teď nějak nepřekazila, snad ne....
Omlouvámnse za chyby a
Mam vás ráda❤tak zase přítště....

Chmýří pampelišek...❤Kde žijí příběhy. Začni objevovat