Stál jsem tam jak smyslů zbavených. Nevěděl jsem, co mám dělat. Měla pravdu nebo ne? Sám vlastně nevím. Ale jedmo vím určitě pořád k ní něco cítím....
Vrátila jsem ss domů. Lehla si na postel a začala si něco čmárat. Neměla jsem teď náladu na nic. A tak jsem si aspoň něco nakreslila to mě vždycky uklidní. Najednou mi začne zvonit mobil podívám se na displej a vidím tam ,,Petr" mobil hodím zpátky na roh peřiny a pokračuju s vyjadřování svých myšlenek na kus papíru. Za chvíli začal mobil zvonit po druhý, ale tentokrát mi volala Lil i tak jsem to nezvedla. Vypla jsem si zvonění, aby se mi nikdp nemohl dovolat. Kdybych si ho nevypla a někdo by mi zas volal mylím si, že můj mobil by nejspíš neskončil dobře...
Volal jsem Jess, ale ta mi to nezvedala. Tak ji nebudu obtěžovat když si to sama vybrala..
O 3 dny později
Něco mě nepadlo....
Za půl hodiny jsem stál u Jess baráku s kytarou v ruce a zvonil ksem jak šílenej...Za pár minut mi konečně otevřela, stála tam. S nechápavým výrazem se na mě dívala. Než stačila něco ríct skočil jsem so toho já.
Hele možná nejsem moc dobrý vím, ale teď mě poslouchej pojď se mnou prosím!....Nevím, co to má znamenat, ale když to nebude trvat zas tak dlouho tak dobře půjdu....dobře tak pojď.....
A už mě vedl neznámo kam.
Ocitli jsem se na louce v parku tak kde jsem se poprvé poznali. Mám od tamtud spoustu vzpomínek a teď se mi všechny vybavily. A dokonce tady byly i ty pampelišky, jako tenkrát.
Petr neváhal sedl si neproti mě vzal do ruky kytaru a začal.
Ve stínu svejch ulit a zvyklostí,
Dál jdem od nebe, když touhy spí.
Když dávný touhy v nás jen spí.
A svět je jak řeka, když táhne proud.
Já však chci plavat a nejen plout.
Chci tempa dělat nejen plout.
Mám v hlavě hlas, co dál mi připomíná tiše dny.
Kdy u Mrázků, krad jsem Ti tulipány
Zázrak se denně stal.
Svět ještě nebyl klišé.
Čas hru za náš tým hrál.
Mám v hlavě hlas co dál, mi připomíná tiše mou první lásku.
A naše velký plány vítr co rozfoukal,
Jak chmýří pampelišek.
Vzhůru, co náš dech hnal.
Bylo to náherný a dokenoce bych řekla, že vlastně vím, co mi tím chtěl říct. Než jsem se stačila nadechnout udělal to znova začal bez přestání mluvit.
Možná už nemám tolik společných věcí. Možná jsem si tenkrát vážně nevěděli, co děláme a proč. ALE tenkrát jsem si byli jistí, že k sobě patříme, že mám společné věci a, že chceme být spolu. A to jsem ti chtěl touhle písní říct, ale ty jsi to určitě poznala i sama. Vím to prostože jsem to složil napsal a zahrál podle pravdy, podle naší pravdy. A i kdyby jsi mě nevzala zpátky tak já to beru nemůžeš za to, stejně tak jako já. Jen jsem ti chtěl říct, že mi na tobě záleží a tahle písnička mi tě bude vždycky připomínat a za ti děkujj Jess.
Petře bylo to neskutečný s tebou všechny ty dny, týdny, měsíce vlastně celý jeden rok fakt úžasný nikdy nezapomenu, ale myslím, že víš, že hci říct, že prostě dál nemůžu.
Vím poznal jsem to. Vím to a možná uznávám, že jsme to asi přehlali takže Kamarádi?
Jo, kamarádi. Děkuju
Ale tu písničku budu hrát na svých koncertech. Doufám, že ti to nevadí. Zazpíval jsem ti jen první sloku zbytek ti pošlu
Jasně, že ne. Je nádherná. Dobře
.
.
.
.
.
A tak jsem se s rozloučením každý otočil a šel vlastní cestou...
Tákže je tady další kapitolaaaaaa....tak přeji hezké čtení💖
ČTEŠ
Chmýří pampelišek...❤
ФанфикZamotaný příběh jedné dívky. Jejíž jméno je Jess. Chtíč nebo láska, nenávist nebo zoufalství? Proč nědy děláme něco co by jsme nikdy neudělali? Myslím, že odpověd někdy nevíme my sami...Mám v hlavě hlas, co dál mi tiše připomíná mou první lásku a na...
