Zamotaný příběh jedné dívky. Jejíž jméno je Jess. Chtíč nebo láska, nenávist nebo zoufalství? Proč nědy děláme něco co by jsme nikdy neudělali? Myslím, že odpověd někdy nevíme my sami...Mám v hlavě hlas, co dál mi tiše připomíná mou první lásku a na...
Dnešek byl stejný, jako každý jiný den. Zazvoní budík, jdu připravit do školy, snídaně atd. Ale když skončila škola, čekal na mě před ní Petr a s úsměvem držel v rukou kytici bílých růží. Vypadal fakt vážně roztomile😄❤. J: Ahoj P: No ahoj zlato J: Co-o-o se děje? Hmm? P: Ále, to už ti nemůžu přinýst ani kytku?😱😂 J: Emmm, můžeš?😃(vážně jsem nevěděla, co mu na to mám říct) P: Dnešek je přece úplně normální den, ažžž na jednu vyjímku J: A to jakou? P: Dneska pro tebe chystám překvápko. Nóóóó takže teď zajdem domů a ty se půjdeš převléknout. A můžem začít J: Petře, ale s čím? Kam půjdeme? P: Kdyby jsem byl hodnej tak ti to řeknu, jelikož to nejsem, ták se nech překvapit😄 J: Hej jako, já umírám zvědavostí P: No tak to máš smůlu😛
Jeli jsme tedy domů. Vzala jsem něco na sebe a šli jsme. Petr mě nensprve vzal do kina. ,,Ten film byl mega super!". ,,Fakt, to jsem rád, že se ti líbil, ale víš to nebylo všechno ". ,,Čím jsem si to zasloužila?" ,,Ále ničím, pro hodnou holku jen trocha zábavy". ,,Já a hodná, dobrej vtip"😃. ,,Viď?"
Dál už jsme se procházeli ulicemi a dtželi se za ruce. A já čekala, co dalších si připravil. ,,A že neuhodneš, co je naší další zastávkou?" Zničeho nic prolomil mé myšlenky. ,,Hmm, to netuším, co?" ,,Mám" začal větu ,,Nebo né, já budu zase zlej a neřeknu ti to" ,,Cccc, to se nedělá, zlej Petříček😄!" ,,Emm já mám dneska koncert a vezmu tě s sebou!" ,,OMG, vážně?" ,,Né dělám si s tebe srandu, jasně, že jo, ták jakej jsem?" ,,Nejlepší, ty egoisto😅". Zasměju se když zo říkám.
Na koncertě Skoro celý koncer se na mě koukal. Jelikož jsem to byla já, tak jsem nejspíš celý koncert byla rudá jak rajče😳. Koncert jsem si neskutečně užila. A, co bych to byla za fanynku kdyby jsem nepřišla na autogramiádu😄. Přišla jsem tam kluci mi podepsali CD. Když jsem odcházela Petr si to prostě neodpustil a řek mi, že to stále není všechno! Všichni včetně Lukáše na něj koukali s výrazem jako WTF, co tím chtěl říct. A radši si toho nevšímali. Mě nechal s myšlenkami přemejšlet, co pro mě ještě má.....
Už se stmívalo a my jsem šli k rybníku sedli jsem si na trávu a Petr z ničeho nic vytáhl z dutého stromu kytaru a vzaj jsi ji k sobě. Chtěl začít hrát, ale já ho přerušila svým strašným smíchem. ,,Je snad něco k smíchu?" Zeptal se s úsměvem na očích💕. ,,Jako to nene, by mě nenapadlo" ,,Jses nebál, že ti tu kytaru někdo vezme?" ,,Ani ne". ,,Já fakt z tebe nemůžu😂" Už jsem nic nenamítala a nechala ho ať pokračuje. Začal hrát:
You and I, We're like fireworks and symphonies exploding in the sky. With you, I'm alive Like all the missing pieces of my heart, they finally collide.
So stop time right here in the moonlight, Cause I don't ever wanna close my eyee..... Opravdu krásně hrál😍
Když dohrál tak jsem se prostě musela zeptat. ,,A tohle už je všechno ". ,,Ne". Vyslovil a začal mě líbat, zrovna při západu Slunce! Bylo to nádherný....😘
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Čauky lidi. Ták se omlouvám za chyby, které tady jsou. A já vím, že jich je nejspíš fakt hodně. No jo jsem fakt špatnej spisovatel😅😂 a vím to. Tak zase příště Páčko❤.
