13. - Všechno v normálu😊

68 5 2
                                    

A tak sedím v mém autě s otevřenou pusou...

Odhodlám se a jdu dovnitř za ní a beru s sebou kytku, kterou jsem donesl.
P: Ahoj Jess.
J: Ahoj, tak už jsi tady?
P: No jsem, hele jestli se mnou nechceš být tak to řekni, jestli jsem něco provedl nebo tak, rád bych to věděl dřív než bude pozdě.
J: Néé nic jsi neudělal. Proč bych nechtěla, jak tě to mohlo vůbec napadnout?
P: Viděl jsem tě s ňákým klukem takže.....
J: To bylo jenom nedorozumění, neboj.
P: Tak když to říkáš, jo a donesl jsem ti kytku...
J: Jejda, děkuju a kde jsi ji koupil
P: No ehm...ehm, já jsem jaksi ztratil peněženku a tak jsem ty tulipány ukradl Mrázkům z obchodu...😂
J: děláš si ze mě srandu?
P: Ne.
J: Áha, tak to bych do tebe neřekla, takže ty pro mě jako kradeš jo? Zlej Petříček.😂
P: Pro tebe všechno.
J: Jujky, takže všechno v poho?
P: Jasně, že jo zlato.

***

Druhý den ráno jsem šla zase normálně do školy. Vešla jsem do třídy ve, které jako každý den jsem byla šikanovaná a ponižovaná. Sedla jsem si do lavice a čekala jsem než zazvoní protože hodina jako vždy byla strašně moc nudná tak jsem si kreslila různé obrázky na které mi učitelka nikdy nepřišla. Někdy si říkám jak může být tak slepá, ale nemůžu si stěžovat no jenom když jdu k tabuli to mě nebaví ještě víc, furt něco počítat...

Hodina skončila a já jsem na přestávku šla na chodbu abych si mohla povídat s kamarádkami z druhé třídy. Jen co jsem přišla na chodbu jsem potkala....Austina.
Usmál se na mě a dál si všímal svýho. Říkám si co ho to zase popadlo ani mě nepozdravil. Tak co asi se stává.. Vždyť jsou i horší věci, ale bylo to od něj sprostý to né, že ne.

Po škole jedu na svém skejtu domů po překážkách. Na skejtu už jezdím celkem dlouho takže lecos už umím triky a tak. Nelepší je, že mě to baví.

Vždycky jsem byla taková sama do sebe zavřená, ale to jenom protože se se mnou nikdo nebavil. Vždycky jsem něco řekla špatně nebo co a pak jsem byla ta zlá já. Prostě taková ta ve stínů svej ulit a zvyklostí. Touhy po kterých jsem toužila vždycky jenom spaly. Svět byl a vždycky bude řeka ve, které by chtěl každý plavat a né jen plout.....

Teď je to jinak

***
Petr zažil něco podobného alepoň, co říkal....

Takže ano vím dlouho jsem sem nic nepsala no. Tak se za to omlouvám. Strašně moc, stydim se za to! Každopádně se omlouvám i za to, že takhle část je o ničem, je nudná a krátká. Také za chyby a za všechno, co jsem kdy komu udělala.... Doufám i přes to, že tuhle slátaninu pořád někdo čte. Nemám skoro žádnou motivaci takže se nedivte, že vydávám málo kapitol a k tomu o ničem, ale i tak to bývá. No to je asi všechno, co jsem vám chtěla říct. Snad ještě jenom to, že bych byla ráda kdyby mi někdo řekl co na tom mám změnit, co se mu nelíbí, co líbí, ňáký nápady a tak. Budu ráda za každý koment votes, přečtení, sdílení a třeba i follow. 😊 děkuju za každého kdo to čte!!!

Mám vás ráda

Chmýří pampelišek...❤Kde žijí příběhy. Začni objevovat