Je pravda, že mě Petr zachránil, ale já v posední době prostě cítím, že to není takové jako dřív. Není to ta láska, co byla na začátku. Nějak cítím, že to není správné. Možná jsem blbá, ale chci se s ním rozejít...Musím to udělat, musím mu to říct
,,Petře, Petře...počkej" Volala jsem na něj, když se chystal odejít do studia. ,,Musím ti něco říct" Sklopím zrak.... ,, Řekneš mi to pak, teď musím jít ju?".... ,,No tak dobře" řeknu smutně.
Asi bych to mělá říct i Lil, pomyslela jsem si....Jdu za ní (Pro pochopení, před tejdnem se její rodiče rozhodly, že se také odstěhujou do Prahy. Je to tak prý lepší. Kord když se zase bavíme)
***
Zvoním....vykřiknu 😂 jsem na to zvyklá protože vždycky jsme s Lil rády zvonily a měly jsem z toho vždycky takovou srandu ( ano možna jsem dětinské, ale co už) 😄...pousmála jsem se nad tou vzpomínkou. A najednou se otevřely dveře.
,,Jé, ahoj Jess" ,,Copak potřebuješ?"
,,Ahoj, hele musím ti něco říct "
,,Ano?" ,, Tak povídej" ,,Hmm?"
,,No nevím kde začít"....Prostě teď to s Petrem cítím úplně jinak. Myslím si, že k sobě prostě nepatříme. Možna jsem tenkrát byla jen zaselepená nebo nevím, ale prostě už necítím, to co jsem cítila dříve....
,,Aha" ,,A řekla jsi mu to?"
,,Nene, musel dneska rychle do studia tak jesem ho tím nechtěla zatěžovat" ,,Ale chystám se mu to samozřejmně říct"
,,Dobře, kdyby jsi něco potřebovala tak přijď ano?"
,,Jojo neboj, jsi má nejlepší kámoška i přes to všechno"...usměju se
,,A ty zas má"😊,,Jé promiň já tě ani nepozvala dál, jsem to, ale sklerotik"😁
,,V pohodě, stejně už budu muset jít"
,,Vážně?" ,,Nechceš tady chvíli zůstat?" ,,Můžeme, si povídat a tak"
,,No tak jo, vlastně stejně nevím, co bych dělala"
,,Tak už pojď a nestůj tam jen tak"😄
,,Nó jó" ...řeknu a protočím nad tím oči😸
Tak jsem si tak různě povídaly. Znáte to, prostě když jsem u někoho tak zapomenete i na čas.
,, Už budu muset jít, Petr se za chvíli vrátí tak abych mu to řekla" promluvím do jejích myšelenek. A jde vidět na jejím obličeji, že jsem ji opravdu vyrušila když přemýšlela nad něčím důležitým. ,,No...jo, tak jdi a pak mi dej vědět jak to dopadlo"
,,Vyrušila jsem tě?" Pochechtnu se na tou myšlenou. ,,A jo neboj, dám vědět"
,,Ale ne dobrý, nevyrušila" s úsměvem odpoví. ,,Tak ahoj"
,,Ahoj"
Otevřu dveře od domu a uvidím usmívajícího se Petra...
,,Ahoj, zlato..tak co jsi mi to ráno chtěla?"
Když ho takhle vidím štastného nechci mu kazit náldau, ale musím mu to říct. Jinak místo nálady mu zkazím život . ,,Nooooo..........já, já se chci rozejít" ,,Bude to tak lepší, věř mi" ,, Už to není takové jako dřív" Promiň mi to" ,,Hele věk nám taky moc nesedne a ani nemáme moc společných věcí" ,,Přeju ti ať si najdeš lepší holku, než jsem já, která tě bude milovat a nikdy tě neopusí" ,, A já vím, že si takovou najdeš, protože jsi úžasnej" věnuji mu upřímný úsměv se slzami v očích... Pevně ho naposledy obejmu sbalím si věci a beze slova odcházím zpátky domů...💔
Protože nejsem dneska moc líná, tak je tady další kapča. Tak ať se líbí💜😘
ČTEŠ
Chmýří pampelišek...❤
FanfictionZamotaný příběh jedné dívky. Jejíž jméno je Jess. Chtíč nebo láska, nenávist nebo zoufalství? Proč nědy děláme něco co by jsme nikdy neudělali? Myslím, že odpověd někdy nevíme my sami...Mám v hlavě hlas, co dál mi tiše připomíná mou první lásku a na...
