His eyes

1

Procházela jsem se školní chodbou, která momentálně byla plná žáků naší školy. Nesla jsem v ruce celý štos papíru, které jsem musela odevzdat učitelce. Nebyla jsem dva týdny ve škole, takže toho je opravdu dost.

Zastavila jsem se u mé skříňky a snažila jsem se jí otevřít, papíry jsem měla vložené do úst jak pes ,když mu hodíte klacek. Ale tak co mám dělat, jinak to nejde že?

Konečně se mi to povedlo a já papíry, z kterých už se mi zvedal kufr vyndala z pusy a držela je v ruce. Když v tom do mě vrazil hnědovlasý kluk se slunečními brýlemi na očích a výrazem v obličeji, jako by měl každou chvíli umřít. Ale i přes to byl pěkný.

Mé papíry doslova létaly po celé chodbě a já přímo zuřila!

,,Neumíš dávat pozor ty blbče?! Tak si sundej ty sluneční brýle ! Jsi jak slepej !" Těch pár vět jsem litovala do samého konce mého života, tak moc jsem mu tím ublížila ...

Pomalu si začal sundavat své sluneční brýle a já spatřila dvě oči bez jakékoliv barvy nebo octínu . Byli tak chladné , bez života, bez jiskry.

,,Já už slepí jsem, omlouvám se že jsem do tebe praštil, ale neslyšel jsem tě, promiň."

Své sluneční brýle si znovu nasadil a odešel pryč. A já? Já se cítila jako ten největší bastard na světě!

Všichni na chodbě na mě koukali. Byly to nenávistné pohledy ze všech stran. Očima jsem vyhledala svého nejlepšího kamaráda a prosila ho pohledem. Přešel ke mě a pomohl mi sbírat papíry ze země.

,,Prosím doděláš to? Potřebuju jít za ním." ,,Jasně jen utíkej, vezmu ti to na hodinu." ,,Děkuju moc, máš to u mě"

Vstala jsem rychle ze země a běžela jsem směrem, kudy šel ten kluk. Nemůže být daleko.

V dálce jsem ho uviděla a přidala jsem do běhu. Když jsem byla pár metrů za ním, zastavil se. Přišla jsem k němu pomalu ze předu a potichu promluvila, tak, aby se nelekl.

,,Promiň za to před tím, nevěděla jsem to" ,,Už je to stejně jedno" Chtěl se zase rozejít pryč, ale má ruka ho zastavila.

,,Proč předemnou stále utíkáš? ",, Protože nikomu nevěřím" ,, Pojď, pomůžu ti do třídy , opravdu jsem na tebe nechtěla být hnusná, moc mě to mrzí.",, Zvládnu to sám ,ale díky. Jsem na to zvyklí, dnešní lidi se prostě jen neumí chovat. "

,,Trvám na tom ,že tě doprovodím." ,,Tak fajn, mám teď zeměpis " ,,Já taky , ty jsi taky čtvrťák?" ,,Ano , jmenuju se Justin" Řekl s úsměvem na tváři.,,Nechápu to, jak je možné ,že jsem si tě nikdy nevšimla ?Nicméně já se jmenuju Brooklyn ,ale dávám přednost Brook nebo Lyn ,ale tak mi můžou říkat jen nejlepší přátelé."

,,Nevšimla jsi si mě, protože jsi vždycky byla obklopená všemi ze třídy a nebo si byla zakecaná s tím tvým kamarádem, Cole jestli se nepletu? " ,,Jojo,jmenuje se tak",,Víš ,že tě znám? Vím jak vypadáš." ,,Jak to můžeš vědět? Neber to teď špatně, ale vždyť nevidíš ." ,,Ale pamatuju si " Co tím myslíš? " ,,Neřeš to , teď už pojď, za chvíli bude zvonit"

Ten kluk je tak zvláštní a tajemný. Něco skrývá a já zjistím co.

👇👇👇

Justin Bieber as Justin Bieber