His eyes

11

flashback

Šli jsme s Justinem na odlehlí kopec ,kam moc lidí nechodí. Bylo to naše další rande a já se jako vždy na něj moc těším. došli jsme až na jeho vrchol a rozložili si na zem deku. ,,Lyn?" ,,Ano Jayi?" Víš že tě miluju ,viď?" ,,Jasně že to vím, proč se mě na to ptáš?" Nechápu ho. Justin si stoupl  a podal mi jeho ruku. Chytla jsem se jí a on mi pomohl se postavit. ,,Nepřerušuj mě a poslouchej mě. Miluju tě víc, než cokoliv na tomhle světě. A chci s tebou zůstat už navždy. Vím že jsme mladí a tohle můžeš třeba brát jako dětskou lásku.Ale já tě vážně miluju." Najednou si přede mě klekl na jedno koleno a vyndal z kapsy krabičku. Že mě nechce teď žádat o ruku. ,,Neboj se, ještě tě nechci žádat o ruku. Jen tě chci poprosit aby jsi mi slíbila, že mezi námi to bude navždy. Že nás nerozdělí nějaká hloupost. Slib mi, že budeš vždycky moje. " Díval se s nadějí do mých očí a já cítila ve vzduchu tolik lásky, která nás obklopovala, jako nějaká bublina. ,,Bože Justine, nevím co mám říct, snad jen to, že slibuju." Usmála jsem se na něj tím nejhezčím úsměvem, který vždy patřil jemu. Usmál se na mě nazpátek a navlékl mi na ruku prstýnek. Bylo na něm J, B a přes to ještě písmenko F. ( pozn.aut. Víte co mi přišlo na tom prstýnku vždy hezké? Že Justin si dal tu námahu, aby vymyslel, že v prstýnku budou 3 písmenka a to J, S a F. Justin + Selena = Forever.) Jayi to J chápu, je to tvé jméno, ale co to B a F?" ,,Nebudu ti to zatím říkat, jednou na to přijdeš sama, věř mi." Vtáhl si mě do obětí a stáhl mě s ním na zem. 

End flashback

Musím se ho zítra zeptat, co znamenají ty zbylá písmenka. Zítra jdu po dlouhé době do školy, jsem zvědavá, jak se ke mě budou chovat ostatní. Zavřela jsem album a dala jsi ho do své aktovky. Zítra mu to dám ve škole. Lehla jsem si do postele a zhasla lampičku, která mi svítila na nočním stolku. Udělala jsem si pohodlí a snažila se usnout.

....

Oblékla jsem se do bílého crop topu a vzala si k tomu jeany. Hodila jsem přes sebe ještě dlouhý černý kardigan a na krk si dala tzv. "obojky".

Když jsem vešla do školy, bylo tu podivně až moc velké rušno. Nechápala jsem co se tu děje. Hledala jsem očima svého nejlepšího kamaráda, ale nikde jsem ho neviděla. Také jsem nikde neviděla Justina. Asi budou oba ve třídě. Zamířila sem si to tedy do své třídy, ale byl tam jen Cole.

Nevěděla jsem, jak se k němu od minule mám chovat. Bylo na něm jasně vidět, že je úplně zničený a troufám si říci, že určitě pár dní nespal a taky těch pár nocí probrečel. Odhodlala jsem se tedy udělat první krok.

,,Ahoj Cole."

,,Lyn?Já, strašně se ti omlouvám. Úplně za všechno. Rád bych ti všechno řekl,ale Justin, on by byl hodně naštvaný a vím, že by to nedopadlo dobře. Mám tě strašně rád, vždyť se známe už od mala a já tě nechci ztratit kvůli jeho pitomosti." Z ničeho nic se mi vrhl kolem krku a pevně mě objal. Cítila jsem jeho teplé slzy, které mi dopadali na mé odhalené rameno.

,,A teď ti tu brečím jak nějaká Mánička." Dodal s rozklepaným hlasem.

Pevně jsem ho objala a začala si uvědomovat, že bez tohohle kluka bych dlouho nevydržela. Buď bych za ním později přilezla já nebo by za mnou přilezl on. Vždyť on je jako můj brácha.

,,To nic Cole, už je to za námi." Usmála jsem se na něj a utřela mu slzy. Taky se na mě usmál a posadil se na své místo. Sedla jsem si vedle něj. 

,,Cole, kde je vůbec Justin?" Zeptala jsem se zvědavě, když jsem ho nemohla nikde najít.

,,On ti to neřekl Brook?" Zeptal se překvapeně.

,,Co mi neřekl?"

,,Odjel pryč."

,,Cože? Kam?"

Ahojky, tak po x době tu máme novou část. Přemýšlela jsem o tomhle příběhu a jeho budoucnosti a rozhodla jsem se, že tenhle příběh dopíšu, ale bude to asi můj poslední publikovanej příběh. Nejsem si jistá v tom co píšu. A hlavně že můj styl psaní nezaujme moc lidí.