His eyes

17

Otevřela jsem oči a rozhlédla se po pokoji. Vážně jsem to udělala. Na jednu stranu mám hrozné výčitky svědomí, ale kdybych to neudělala, věřím tomu, že bych se za pár dní zhroutila úplně. Všimla jsem si na druhé straně pokoje pochrupujícího Maxe. Ten kluk je vážně roztomilý.

Vstala jsem z postele jak nejpotišeji jsem jen mohla. Věřila jsem , že Maxe po včerejšku bude bolet hlava. Proto jsem se vydala do koupelny, kde jsem z mojí nevybalené kosmetické taštičky vyndala prášek na bolest hlavy a do skleničky, která ležela vedle umyvadla nalila studenou vodu. Odnesla jsem to Maxovi na noční stoleček a rozhodla jsem se, že si půjdu ven zaběhat. Obléklá jsem si tedy sportovní podprsenku ,kraťasy a sportovní boty. Do kapsy jsem si dala telefon a do uší jsem si dala airpody, které mě stáli velkou část mých našetřených peněz. Vzala jsem si klíč od pokoje a vyběhla jsem ven.

Rozhodla jsem se proběhnout kolem pláže, kterou jsem viděla po cestě sem. Na pláži bylo už spousty lidí. Měli tu posilovnu , která byla na pláži. Lidi tu už po ránu posilovali nebo cvičili jógu. Mou hlavou proudily myšlenky na můj život, který jsem zahodila, ale měla bych přestat, protože to byl ten důvod proč chci začít odznovu.

Doběhla jsem ke stánku s vodou a jídlem. Napadlo mě koupit na pokoj donuty abych měla nějakou snídani a rovnou jsem koupila i nějaké Maxovi.

Když jsem dorazila do pokoje, překvapivě byl prázdný, ale voda, kterou jsem mohla slyšet mě ujistila, že je Max pouze jen ve sprše. Proto jsem položila jídlo na stůl a připravila si věci do sprchy i s oblečením. Jelikož jsem dnes neměla nic v plánu, zvolila jsem pouze jen černé legíny a oversize tričko s nějakým potiskem.

Posadila jsem se zatím na postel a vzala si telefon a zkontrolovala jsem čas . Překvapilo mě, že bylo něco málo po deváté hodině a Max je už vzhůru. Chvíli jsem si projížděla sociální sítě a nudila se i toho. Po nějaké době vyšel Max z koupelny s jedním ručníkem kolem pasu a s druhým si sušil své vlasy. Dobře, musím uznat že je Max opravdu pěkný.

Když mě zahlédl, polekal se. ,, Ahoj, vylekala jsi mě. Nečekal jsem že tu budeš. Ne že bys tu být nemohla , ale chápeš mě , nebyla jsi tu když jsem se probudil a..." ,, Maxi v klidu, chápu to." Zasmála jsem se. ,, No, nicméně ti děkuji za prášek .'' Řekl a usmál se. ,, Není za co, snad ti to pomohlo." Max se jen usmál a otočil se mi zády. Jenže pak udělal něco co jsem vůbec nečekala. Nebo alespoň ne tak brzy.

Po jeho nohách nechala zklouznout jeho ručník , který mu doposud zakrýval podotýkám nahé pozadí. Vyjekla jsem a přikryla jsem si rukou oči. Slyšela jsem jen smích, který se ozýval z Maxových úst. ,, Sakra Maxi vem si něco na sebe. " Max se jen zasmál a pak jsem jen slyšela nějaké šustění. ,, Dobrý už můžeš. "

Sundala jsem tedy mou ruku z mých očí a podívala se na Maxe výrazem který jasně říkal " To nemyslíš vážně! " Díky Bohu už měl Max na sobě šedé tepláky a seděl na posteli naproti mě. ,, Omlouvám se, jsem na to už zvyklý." ,, Tak to koukám že si budu muset zvyknout taky." Uchechtla jsem se.

,, No nic, půjdu se osprchovat a pak se můžeme společně nasnídat a lépe se poznat pokud souhlasíš. " ,, Jen běž, já tu počkám a pak si něco dáme." Usmála jsem se na něj a jen kývla na souhlas. Vzala jsem si své věci a odebrala se do koupelny. Vlezla jsem si pod teplý proud vody a zavřela oči. Vypustila jsem že sebe přebytečný vzduch a začala přemýšlet.

Je to zvláštní, ale nemám žádné výčitky svědomí. Nelituju toho, že jsem odešla. V tomto městě mě nikdo nezná a alespoň si tu můžu vybudovat mé nové já. Jenže na jednu stranu toto mi říká rozum , ale pokud mám poslouchat své srdce, tak to šílí. Možná byl Justin ten , kterého jsem milovala, ale teď už mě to nemá zajímat, nesmí. Jenže srdce chce to co chce a to je Justin. Nejsme v pohádce takže tady žádné šťastné konce nejsou. Musím si uvědomit že jsem mladá žena, která má celý život ještě před sebou. Tady můžu začít odznovu a pokud má Justin někdy být znovu v mém životě, tak jsem si jistá, že to osud nějak zařídí.

Jenže mě stále bodá u srdce že mi celou dobu Cole lhal do očí a já to nepoznala. Byl stejný jako všichni ostatní, ale pořád to byl můj nejlepší kamarád. Sakra takhle to nemělo skončit.

Z mého myšlení mě vyrušilo bouchání na dveře a Maxův hlas. ,, Hele jsi v pohodě? Jsi tam už přes půl hodiny a moje bříško má hlad. " ,, Omlouvám se, hned jsem u tebe. " Rychle jsem se vysprchovala a převlékla se do mého oblečení. Mokré vlasy jsem nechala rozpuštěné a vyšla ven. Pravý výslech právě začíná.

Ahoj všem! Vůbec nevím kde začít. Je to už rok co jsem napsala poslední část a dnes jsem si na tento příběh vzpomněla, tak jsem dopsala tuto rozepsanou část. Možná toto píši jen sama sobě možná ne, ale pokud to někdo vůbec ještě čte, děkuji že jsi dočetl/a až sem!