Probudila jsem se v nemocnici a u mé postele seděla mamka s taťkou a povídali si. Neotevřela jsem oči, protože jejich rozhovor byl velmi divný.
,,Denisi, ale co když to zjistí? Bude nás nenávidět."
,,Nech to zatím být Bet, ještě se neprobudila, nevíme co se stane potom, tak nepředbíhej dopředu."
,, Dobře"
Nechápala jsem to, proč bych je měla nenávidět, miluju je oba dva. Otevřela jsem tedy oči a porozhlédla se po pokoji, stejně jako poprvé.
,,Mami?" Zachraptila jsem.
,, Zlatíčko , jak ti je?" Řekla a chytla mě za ruku.
,, Bolí mě hlava,ale jinak je mi fajn."
,,A co si pamatuješ naposledy?"
,,Jak jsem byla odvést Justina domů a pak mám prázdno."
Mamka se podívala na taťku a bylo vidět,jak si oba dva rapidně oddechli.
,, A proč jsem nejspíš omdlela mami?"
Bylo vidět,jak se mamka nervózně podívala na tátu a žádala ho o pomoc. Sakra co se tu děje?
,,Zlatíčko, prý to bylo z toho, že jsi byla dehydrovaná." Řekl táta za mamku.
No jako je pravda, že jsem ve škole moc nepila.
,, Aha a kdy půjdu domů? "
,, Zítra"
•••
Ležela jsem na posteli a koukala na Macbooku na seriál . Mamka s taťkou mi sem totiž přinesli věci. Někdy v půlce seriálu někdo zaklepal na dveře.
,, Dále" Řekla jsem a stopla si seriál.
Do místnosti vstoupil Justin a Jazzy, která ho držela za ruku a vedla ho ke mě.
,,Ahoj, co tu děláte?"
,, Přišli jsme na návštěvu." Řekl Jay
Jazzy mu pomohla se posadit na židli vedle postele a odcházela pryč.
,,Kam jdeš?" Zeptala jsem se.
,,Mamka tam na mě čeká." Řekla a usmála se.
,,Aha, tak se měj."
,,Pa Jazzy." Řekl Justin.
Jazzy odešla z místnosti a pokojem zavládlo ticho.
,,Ehm , tak proč si tedy přišel?"
,, Chtěl jsem vědět jak ti je. U mého domu si odpadla a nechtěli mě s tebou pustit jet sanitkou, protože jsem prý slepí a přidělal bych jim starosti."
,, Bože ty lidi jsou vážně hnusní." ,,I když já nebyla o nic lepší." Řekla jsem si pro sebe šeptem.
,,Zvykl jsem si a prosím tě ,to co se stalo mezi námi poprvé, už jsem ti dávno odpustil, tak to nemusíš řešit. Vím jaká doopravdy jsi." Poslední větu si zamrmlal pod nos zase on.
,,Jak to myslíš , že víš ,jaká jsem?"
,, Nijak, neřeš to prosím."
,,Fajn, ale můžu se na něco zeptat?"
,,No zkusit to můžeš" zasmál se.
,,Jazzy, odkud mě zná?"
,, Já nevím." Řekl nervózně.
,,Justine nelžy mi, alespoň ne ty."
,, Jednou ti to řeknu Brook, ale teď ještě ne."
,,Ne Justine, už toho mám vážně dost, všichni mi něco tajíte a mě už to nebaví. Buď mi to řekni teď, nebo odejdi a už mi nikdy nelez na oči, protože už mě to unavuje,jak mi všichni kolem mě lžou."
,,Ale Lyn , já ti to řeknu,ale ne teď, protož..." Nedořekl to , protože jsem mu skočila do řeči.
,,Jdi Justine, prostě jdi a vyhýbej se mi , nechci se bavit s někým, kdo mi neustále lže."
,, Nedělej to, prosím."
,,Jdi už!"
Pomalu se zvedl a s pomocí jeho slepecké hole odešel z pokoje. Ale než zavřel dveře úplně, zastavil se.
,, Nenechám to jen tak, mě už se nevzdáš,znovu ne" A pak odešel.
Rozbrečela jsem se a mé vzlyky se nesly celým mým pokojem. Proč mi všichni lžou? Proč mi lže Justin, když mi na něm začalo záležet?
Část je sice kratší,ale kdyby byla delší,nepasovala by mi do děje.
Jinak
Krásné Vánoce plné pohody a pěkné prožití vánočních svátků . Ať najdete pod stromečkem to co jste si přály ❤️🎄
ČTEŠ
His eyes
Fanfiction,,Neumíš dávat pozor ty blbče?! Tak si sundej ty sluneční brýle ! Jsi jak slepej !" Těch pár vět jsem litovala do samého konce mého života, tak moc jsem mu tím ublížila ... Pomalu si začal sundavat své sluneční brýle a já spatřila dvě oči bez jakéko...