His eyes

12

,,Mluvil o nějakých lázních nebo co. Měl by tam prý být na nějakou delší dobu. " Vůbec jsem tomu nerozuměla. Když jsem byla včera u něj doma, nic o lázních neříkal. 

Byla jsem opravdu zmatená. Zmohla jsem se jen na kývnutí hlavy a dál jsem se unášela svými myšlenkami.

O týden později.

Uběhl týden a Justin tu stále není. Telefon mi nezvedá a na sociálních sítí mi též neodepisuje. Procházím se parkem a sleduji lidi okolo. Nedělo se tu nic neobvyklého. Došla jsem až k moři, kde moc lidí nebylo. Proč se taky divím, když je tu tak 10 lidí dohromady. Sedla jsem si do písku a sledovala dál krajinu. 

Vše bylo v pořádku do té doby, než se v mém životě objevil Justin. Občas přemýšlím, jestli by bylo všechno jinak, kdybych se s ním nesrazila na chodbě.  Je to další kluk z milionu, tak proč mě to k němu vždy tak táhne? Proč cítím jeho dotyk  téměř všude a proč mi je tak příjemný. Je to jeho tvář, která mě probouzí téměř každou noc z mých snů. A proč moje srdce bije tak nahlas, když je kolem mě? Nechápu to.

Zvedala jsem se ze země a oprášila si zadek. Rozhlédla jsem se okolo a spatřila nádhernou brunetku  se štíhlou postavou, jak se baví s Justinem a on jí drží kolem pasu. Oba se smály a bylo vidět , jak jsou oba šťastný. Nedokážu vysvětlit proč, ale rázem mě nepříjemně píchlo u srdce . Začalo se mi špatně dýchat a já cítila, jako by se mi do celého mého těla zapichovali střepy. Byla to neuvěřitelná bolest. 

Podlomily se i kolena a já spadla zpátky do písku. Začala jsem tou neuvěřitelnou bolestí brečet a najednou jsem měla tmu. 

...

Nemohla jsem otevřít oči. Přišlo mi, jako bych měla na očích závaží . Kolem mě byl hluk a hodně křiku. Vzbuzovalo to ve mě strach a mé srdce rázem bilo strašně rychle. Pak jsem cítila jak se všechny mé svaly povolili a srdce nevydalo ani jeden úder.

Nechápala jsem jak, ale otevřela jsem oči a ocitla jsem se na ulici . Kolem mě pobíhali hasiči, záchranáři i policisté. Pršelo a bylo zataženo. Náhle jsem viděla auto, které bylo zmáčklé mezi kamionem a stromem. Pane Bože, to není možný.To auto bylo totálně rozmačkaný, jestli ty lidi tam přežili, tak to musel být zázrak. Vylekala jsem se, když mnou proběhl hasič . Já jsem mrtvá? Začala jsem panikařit? A proč jsem vůbec zrovna tady?

,,Halo? Slyšíte mě někdo? Co tady dělám? Proč mě nikdo nevidí?!" 

Z ničeho nic se vedle mě objevil nějaký kluk, který se na mě krásně usmíval.

,,Neplaš maličká. Oni tě neslyší a ani nevidí. Jsi tu, aby jsi věděla to co ty chceš ze všeho nejvíce. Vyrostla jsi Brooklyn, jsi celá máma." usmál se na mě hezky.

,Kdo jsi? Já chci odsuď pryč? A jak mě můžeš znát?"

,,Rodiče ti o mě nikdy neřekli, protože je to pro ně stále bolestivé, ale když  nás naše matka čekala, pár dní po tom, co jsme se narodili, jsem já zemřel, nepamatuješ si mě a nikdy jsi nemohla. Jsem tvůj brácha Sam,  Lyn. Zatím nemůžeš odejít maličká, ale nemusíš se bát."

Pane Bože, proč mi to nikdy neřekli? Tak proto nechtěli další dítě. Nepříjemně mě bodlo u srdce a já si až teď všimla , jak moc jsme si  podobný. Svým způsobem mě to k němu i táhlo. Nevím proč jsem to udělala, ale objala jsem ho. Byl to zvláštní pocit, ale hezký. Ale hlavní otázkou tu teď bylo, co tu dělám?

,,Řekneš mi, co tu tedy dělám? A co je s těmi lidmi v autě?" Zeptala jsem Sama.

,,Věříš mi?" Zeptal se mě a natáhl ke mě ruku.

Chvíli jsem na tu ruku jen koukala, ale pak jsem se jí chytila. Šel s námi blíž k tomu autu. 

,,Co to děláš, tam nemůžeme  Same!"

,,Prostě mi jen věř a pojď se mnou."

Došli jsme k tomu autu a já uviděla něco, co mě naprosto vyděsilo.

NOVÁ ČÁST JE TU. JEŠTĚ PÁR ČÁSTÍ A JE KONEC PŘÍBĚHU.