His eyes

2

Už jsou to dva dny od toho incidentu ve škole, cítím se za to opravdu blbě. Vážně nechápu,že jsem si ho nikdy nevšimla.Vstoupila jsem do budovy školy a všehny pohledy se přemístily na mě. Snažila jsem se to ignorovat ,a taky že se mi to podařilo, protože u mé skříňky se na mě usmíval Cole. Přiběhla jsem k němu a objala ho,objetí mi hned opětoval.

,,Tak co rebelko, jak se cítíš po tom tvým incidentu?"

,,Ani mi nemluv, jsem na sebe strašně naštvaná a hlavně nechápu, jak jsem si ho nikdy nemohla všimnout , ty jsi věděl,že s námi chodí do třídy?"

,,Jo věděl, ale není s námi furt "

,,Jak to myslíš?"

,,Na druhák a půlku třeťáku s námi nebyl"

,,Cole ,stejnak je blbost, že si ho nepamatuju, předci ho musím znát z prváku"

,,El myslím že bych ti měl"

Chodbou se ozvala rána. Hned jsem se podívala po chodbě a uviděla jsem fotbalisty ,jak stojí kolem někoho a strašně se smějí. Jeden z nich něco zvedl nad hlavu ,a pak to zlomil o skříňku před ním. Sakra, vždyť to je slepecká hůl.Do hajzlu ,tam musí být Justin. Neváhala jsem ani chvilku a běžela jsem k nim.Prodrala jsem se davem lidí, až jsem stála před všemi fotbalisty.

,,Jste normální si dovolovat na někoho, kdo je naprosto bezbranný?!"

Otočila jsem se na Justina, který stál nalepený na skříňkách a bez brýlí. Podívala jsem se po zemi a ty brýle byly taky zlomený. Tak a dost, tohle přehánějí.

,,To říkáš zrovna ty Brooklyn?!"

,,To co bylo se mnou , byla nehoda, nevěděla jsem to, ale vy jste zasraní zbabělci, že si dovolujete na bezbranný.Jak myslíš Jacku že by se líbilo řediteli ,kdybych mu řekla co se stalo v loňi v létě? Rovnou by jsi mohl říct místu kapitána ahoj. A ty Samueli, co kdybych mu řekla ,kdo udělal to za školou? Taky by jsi se mohl rozloučit s týmem. Radím vám vy sráči ,nechte ho být, protože na každého z Vás něco mám!"

,,Jsi zasraná svině Brooklyn! A piš si, my dva jsme spolu ještě neskončili kurvo!"

,,Víš co si můžeš! A vy všichni vypadněte, stejně jako ti bastardi, hlavně že jste na mě naposledy koukaly jak na vola ,ale nikdo z Vás mu nepomohl, tak táhněte a hleďte si svého."

Když všichni odešli ,otočila jsem se na Justina.

,,Jsi v pohodě? Neuhodili tě?"

,,Ne děkuju, sakra cítím se hrozně ,že mě bránila holka,ale děkuju ti"

,,Dlužila jsem ti to.Nepotřebuješ s něčím pomoc?"

,,Ne děkuju"

,,Dobře, tak já jdu, měj se"

Odešla jsem od něj ani ne pět kroků,protože jsem věděla, že bude potřebovat pomoc.Chudák se snažil najít na zemi jeho hůl s brýlemi a nemohl je najít,ale po pár vteřinách se mu to podařilo. Bylo na něm vidět zděšení. Ani se mu nedivím, když teď nemá svoje věci, které potřeboval ke svému životu. Otevřel si skříňku a dal do ní ty věci. Vzal si učebnice a zavřel skříňku,ale nedovřela se mu celá, chudák, je úplně zmatenej.Šel dál a stále do lidí narážel. Zasmála jsem se a šla mu zavřít skříňku.Pak jsem šla za ním a dala mu ruku na rameno.Lekl se a upustil učebnice na zem. Ach jo.

,,Klid Justine, to jsem já. Pojď se mnou, protože jak koukám, sám to nezvládneš ."

Sebrala jsem ze země jeho učebnice, a pak jsem ho chytila za ruku .Má tak hebké dlaně. Jeho stisk byl chabý , a tak jsem naše ruce stiskla a vedla ho ke mě ke skříňce. Cole už tam nebyl, musím se ho pak zeptat, co mi chtěl říct.