His eyes

13

Bylo to neuvěřitelné, ale v tom autě jsem seděla já s Justinem. Oba jsme byli celý od krve a okolo nás jí bylo taky dost. Moje hlava byla proražená ve skle. Sáhla jsem si rukou  na pravý spánek, kde mám jizvu. Když jsem se pořádně podívala na Justina, ten měl zabodnutý docela velký střep vedle oka. Celý náš předek auta byl promáčknutý od stromu a na straně, kde jsem seděla já byl zase zadek kamionu, který na nás tlačil ze strany. Co to má znamenat?

,,Same, co to má být? Proč mi to ukazješ?"

,,Maličká, vidíš konečně pravdu, pojď,ještě někam tě  vemu."

Náhle jsme se ocitli v nemocnici, kde byl obrovský zmatek. Všichni někde běhali a já v dáli spatřila mé i Justinovi rodiče. Všichni byli ubrečení a ztrhaní. Moje maminka se tam hroutila a tatínek se jí snažil být oporou, i když on sám na tom nebyl dobře. Najednou jsem se ocitla na operačním sále, kde ležel Justin. Všude kolem byla spousta krve a hodně doktorů.

,,Same ,já tu nechci být , vem mě od tuď pryč.." Řekla jsem celá ubrečená.

,,Pojď ještě semnou, to je poslední, co ti chci ukázat." Vzal mě za ruku a vedl mě k dalším dveřím. V pokoji jsem ležela já. Doktoři mě taky operovali jako Justina.  

,,Same už mi to vysvětlíš? Chci od tud pryč."

,, Pojď."

Vyšli jsme z pokoje a najednou jsme se ocitli na krásné rozkvetlé louce. 

,,Posaď se."

Sedli jsme si do luční trávy a já si poutírala své slzy."

,,Jeli jste ze školy , Justin už měl hotovej řidičák pro žáky škol, kteří do školy dojíždí, a tak tě vždycky vozil. Miloval tě, opravdu že jo. A ty jeho taky.Pršelo a cesta byla mokrá. Kamion který jel naproti vám dostal smyk. Měli jste nehodu. To jsi  ale mohla před chvílí vidět. Kvůli zásahu tvé hlavy se sklem jsi ztratila paměť. Justin na tom byl hůř, přišel o zrak.Byl to zázrak, že jste oba přežili. Bylo to zvláštní, ale nepamatovala sis jen tvůj vztah s Justinem a pár věcí ještě ze základní školy. Justina si nepamatuješ, protože se vám to stalo ke konci prváku. Začla jsi tedy chodit do druháku. Jenže Justin ještě nemohl. A tak jsme tady ve třeťáku.  Půlku třeťáku tu nebyl, pak přišel. Jenže to jsi ty nebyla zase ve škole. Vždy jste se míjeli. Jednou jsi nebyla ve škole ty a on byl. A takhle to pokračovalo dál. Takže moje maličká, věř mi, Justin tě opravdu miluje . Podívej se."  

Řekl a najednou jsme se ocitli v čekárně nemocnice, kde seděli moji rodiče ,Justinovi rodiče s Jazzy,ta holka, s kterou jsem viděla Justina, Cole a nakonec Justin. Cole tam seděl a tekli mu slzy. Justin tam seděl a bylo na něm vidět, že je naštvaný, smutný  a především vystrašený. Přišla jsem k nim blíž a pohladila jsem oba dva po vlasech. 

,,Mami, proč nám o ní nechtějí nic říct?" Zeptal se Justin jeho mámi.

,,Já nevím Justine, ale je na tom vyšetření už dlouho." Povzdechla si.

Náhle se otevřeli dveře a vyšel z nich doktor.

,,Rodiče Brooklyn Beer?" Řekl a všichni se postavili. A když říkám všichni, tak všichni. Doktor se udiveně podíval a čekal, až se někdo ozve. Chopil se toho můj táta.

,,Jsem její otec, co je s mojí dcerou?" Ptal se naléhavě.

,,Dobrý den, jmenuju se Sam Ryder a  jsem ošetřující lékař vaší dcery.Pane Beer, vaše dcera  se ještě neprobrala. Nedokážeme zatím určit příčinu jejího selhání těla a ani jak dlouho bude mimo. Pokud bude potřeba, budeme jí muset uvést do umělého spánku. Zatím jsou její životní funkce v pořádku. Dostala jen přísun kyslíku. Má také zavedenu jednu kanylu, kde jí dodáváme potřebné minerály. Je na pokoji 427. Můžete se jít na ní podívat, ale nechoďte všichni. Kdyby jste ještě něco potřebovali, zajděte si na recepci a tam řekněte mé jméno, zatím se mějte."

Řekl a odešel pryč. A já? Já absolutně nechápala, co se tu právě stalo.

JÁ VÍM, ČÁST NEBYLA DLOUHO ,ALE VŮBEC NEMÁM TĚĎ ČAS. jSEM TOTIŽ FURT NA BRIGÁDĚ A NEMÁM VŮBEC ŽÁDNÝ ČAS. POPRAVDĚ JSEM I RÁDA, ŽE VŮBEC DOJDU DOMŮ.SNAD SE VÁM ČÁST LÍBILA.