His eyes

5

Na obrazovce svítilo Justinovo jméno. Nezvedla jsem to. Proč taky jo,že? Stejně by mi buď zase lhal, nebo by se ptal ,kde jsem a na to já nemám náladu.

Típla jsem mu to a hned na to se mobil rozezvonil znovu, akorát že volal Cole. Tomu jsem to taky típla. Vypla jsem si telefon a dál koukala na oblohu.

Říkám si , proč bych se měla vůbec vracet. Všichni mi jen lžou a třeba když se nevrátím za delší dobu, bude je to bolet stejně jako mě a třeba mi to pak budou chtít říct.

Měla bych vstát a najít si místo na spaní, než je ještě světlo. Proto jsem si sebrala svých 5 švestek a procházela se dál. Překročila jsem hranice a v dálce jsem viděla Motel, nevypadal nějak špatně. Byl to takový střed. Proto jsem šla dovnitř k recepci a pozdravila.

,,Dobrý den, chtěla bych si objednat jeden pokoj na 4 noci pro jednoho. "

Dobrý den, budete platit teď nebo na konci pobytu? "

,,Teď"

Dala jsem jí částku, kterou po mě chtěla a vydala jsem se do svého pokoje.

Byl pěkný, na to ,že to byl motel.
Položila jsem si věci na jednu stranu postele a svlékla se. Šla jsem se vysprchovat a převlékla jsem se do spodního prádla a trička. Lehla jsem si do postele a vzala si mobil. Zapla jsem ho a myslela jsem,že mi v ruce bouchne. Začalo mi na něj totiž chodit několik upozornění .

Dala jsem si tedy letecký režim a podívala jsem se na zprávy, co mi přišly. Začala jsem od rodičů. Psali mi převážně to,že se o mě bojí a ať se vrátím. Pak jsem se vrhla na Cola. Ten mi psal zprávy typu: Brook vrať se, vysvětlím ti to. Nebo: Bojím se o tebe a všichni tady taky, kde jsi?

Pak byl Justin. Ten mi psal zprávy, kde se omlouvá stále dokola. Ale je to jeho vina ,že jsem utekla,to on začal s tou velkou lží. Nebýt něho, nestane se to.

Položila jsem mobil vedle sebe a snažila se usnout.

***
Byla jsem po snídani v motelu a šla jsem se projít po okolí. Jenže když jsem procházela dolní chodbou u recepce, zaujaly mě zprávy v televizi.

,,...a po našem okolí je vyhlášeno několik pátrání po osobách. Nejčerstvější je hlášení o mladé Brooklyn Beer (18 let) ,která zmizela před dvěma dny. Kdyby měl někdo nějaké informace o jejím zmiznutí nebo informace, kde by se mohla pohybovat, ať zavolá na číslo...."

Nečekala jsem už ani chvíli a běžela jsem do svého pokoje. Sebrala jsem si své věci a utekla ven. Dveře jsem nechala otevřené, aby se tam pak mohli dostat.

Běžela jsem po schodech až k východu, u kterého na mě křičela recepční ať stojím. Ignorovala jsem jí a vyběhla jsem ven. Zatím tu nikdo nebyl , a tak jsem běžela co nejdál od Motelu,až jsem se ocitla u nějakého starého parkoviště, které se nejspíš už nepoužívá.

Vešla jsem dovnitř a rozhlédla jsem se. Měla jsem strach, nebudu lhát. Mohl tu být kdokoliv, kdo by mi mohl ublížit. Po rozpadlých schodech jsem se dostala až do horního patra a sedla si ke kraji , kde byl výhled na okolí. Čas ubíhal, já měla hlad a žízeň,ale byl tu večer. Lehla jsem si na svojí bundu a snažila jsem se usnout, ale šlo to těžce, když mi byla zima.

***
Ráno jsem se probudila na hluk , který šel z venku. Postavila jsem se a rozhlédla jsem se. Všude kolem byli policajti. Sakra, musím se někam schovat Nechala jsem tam všechny svoje věci, kvůli případné pachové stopě a podívala jsem se po okolí budovy. Viděla jsem díru ve zdi. Proto jsem tam běžela a vlezla do ní.

Slyšela jsem, jak tu po patře pobíhají policisté a dávají mi výzvy k tomu,abych vylezla. Najednou se kousek nad mojí hlavou objevila psí hlava s další hlavou chlapa. Sakra!

,,Všem jednotkám, mám pohřešovanou. Poslední patro nahoře." Řekl ten policista do vysílačky. Stáhl si psa vodítkem vedla sebe a dal mu příkaz sednout.

,, Slečno vylezte ven."

Věděla jsem, že jsem v háji, proto jsem si začala stoupat ,ale náhle se pod mýma nohama propadla zem a já dopadla do patra pode mnou. Brala jsem to jako možnost k útěku. I přes velkou bolest v mém kotníku jsem se postavila a běžela ven z budovy. Když jsem byla u východu, viděla jsem kolem budovy policisty. Zvedla jsem ruce nahoru a vyšla ven. Chtěli už jít ke mě, ale já se rozběhla a chtěla mezi nimi utéct. Jenže mě jeden z nich chytl kolem pasu a držel mě pevně, abych neutekla.

,, Slečno uklidněte se!" Pokřikovali všichni na mě.

Mykala jsem sebou do stran a křičela po nich,ať mě pustí. Když jsem v povzdálí mezi policajty uviděla Justina, který po mě křičel ať se uklidním,že všechno bude v pořádku. V tu dobu jsem měla tmu před očima . Co se to děje?!

I know , část po x letech ,ale psali jsme teď hodně pololetních písemek a já se potřebovala učit. Jsem v 9ce a teď mi jde opravdu o známky, takže jsem se prostě věnovala více škole, snad mi to prominete.