His eyes

4

Sedím na své posteli a utápím se v slzách. Od té doby ,co mě pustili z nemocnice uběhly 3 dny a já stále brečím. Bolí mě to,že jsem přišla o někoho tak úžasného ,jako je Justin. Vždyť rodiče mi taky něco tají ,a dokonce i můj nejlepší kamarád, který se tu za tu dobu ukázal jen jednou,protože jsem ho poslala pryč. Takže jsem zase sama.

Lehla jsem si a koukala do stropu, tohle dělám posledních pár dnů často. Telefon nechci, protože mi stále píše Cole. A vím, že bych mu hned podlehla ,protože se známé už od školky. A beru ho jako bráchu. Každý z nás měl někoho, s kým vyrůstal, s kým se koupal ve vaně a viděli jste to, na co byste nejradši zapomněly. Nebo komu jste se smály, když mu spadla zmrzlina, nebo něco jiného.

Zvedla jsem se z postele a sešla schody.

,,Mami? Tati?" Zavolala jsem.

Nikdo se neozval ,tak jsem prolezla všechny místnosti, až jsem skončila v kuchyni, kde byl v kuchyni na ledničce z písmen vzkaz, že jsou v práci.

Sedla jsem si na sedačku a vydechla , když náhle někdo zazvonil. No to si ze mě dělá někdo srandu ne? Vždyť jsem si teď sedla. Zase jsem si stoupla a šla otevřít. Ve dveřích stál Justin s Colem. Co ty dva tady dělají?

,,Co tu děláte?! S lháři já se nebavím."

,,Brook , nech toho prosím. Přišli jsme se ti omluvit. Nemůžeme se všichni tak trápit ne? Všichni jsme nevyspalí a unavení a takhle to dál nejde." Řekl Cole.

,,Cole má pravdu Lyn" Řekl pro změnu Jay.

,,Pojďte dovnitř, nepotřebuju dělat sousedům divadlo" Řekla jsem chladně.

Cole pomohl Justinovi a oba se posadili na sedačku a já naproti nim na konferenční stoleček ze dřeva.

,,Lyn ,teď mě poslouchej a neskákej mi do řeči. To ,že ti nechceme něco říct a tajíme ti to, je jen pro tvoje dobro. Pro oba z nás něco znamenáš a věř mi,že jednou se to dozvíš,ale zatím je na to moc brzo a vím, že až ti to řeknu, budeš na mě naštvaná a na ostatní kdo to ví taky,ale pamatuj si,že VŠECHNO děláme jen pro tvoje dobro. Nebuď naštvaná na ostatní kolem, to já jim řekl, ať ti to neříkají. " Řekl Justin.

,,Kdo všechno to ví?" Zeptala jsem se.

,,My dva, tvoji rodiče ,tvá rodina a celá škola." Odpověděl na mou otázku Cole.

,,Jděte, oba dva jděte z mého baráku pryč, protože tohle ,mě nebaví. Všichni mi jen lžete ,už nemám komu věřit! A ty Cole,ty jsi mě zklamal ze všech nejvíc. Byl jsi jako můj brácha, moje rodina, moje nejlepší kamarádka. Jsi jediný člověk ,s kterým jsem vyrůstala a ty jsi mi podrazil nohy, zabodl jsi mi dýku do zad." Rozbrečela jsem se.

,,Brook, neříkej tohle, ubližuješ mi." Řekl Cole, který měl slzy na krajíčku.

Vím ,že ho to musí bolet,ale mě to taky bolí, když mi lže. Já už nemůžu.

Nic jsem mu na to neřekla, pouze jsem pokroutila hlavou do záporu a nechala slzám volný průchod.

,,Sakra Justine , já jí to řeknu! Nezaslouží si ,abychom jí všichni lhali!" Zařval Cole po Justinovi pokřikovat.

Mezi tím, co se oba dva hádali jsem běžela do chodby, kde jsem si vzala bundu,boty ,telefon a peníze a vyběhla jsem z domu. Už tady nebudu s lidmi ,kteří mi neustále lžou.

Běžela jsem do parku, přes dětské hřiště ,až do odlehlejšího lesa, na hranicích našeho města s jiným. Výhoda bydlet kousek od hranic. Tam jsem se posadila na pařez a dívala se na výhled kolem mě. Nebylo to nic moc, ale mě to stačilo. Snažila jsem se dát svůj dech do pořádku ,a když se mi to podařilo,vstala jsem. Přešla jsem si na louku kousek od lesa a rozložila na ní mojí bundu. Potom jsem si lehla do trávy a dívala se na mraky.

Čím jsem si zasloužila, že mi všichni lžou? Někdo si pomyslí, že to přeháním nebo tak něco, ale jen si to zkuste , jen si zkuste žít v tom,že nemáte komu věřit , že nemůžete kolem nich jen tak chodit a dělat že se nic neděje. Na tohle člověk už nemá ani náladu, ani energii.

Náhle se rozvonil můj mobil a já myslela, že mám infarkt ,jak jsem se lekla. Podívala jsem se na mobil a uviděla ,že mi volá neznámé číslo. Neznámá čísla výrazně nezvedám,takže jsem to jen típla. Než jsem se nadála, můj telefon zvonil znovu.

TAK JSTE SE NĚKTEŘÍ DOČKALI A NOVÁ ČÁST JE TU,SNAD SE LÍBÍ. DODATEČNĚ ŠŤASTNÝ NOVÝ ROK🎊❤