Transformers: Křižovatky osudu 2.

Kapitola #19 - Obětavost pro lásku alá Srážka vlakem, lešení a střelba

Vrátili jsme se na Cybertron a probíhal úplně normální postup dne, jako vždy.

Čili jsem čekal, až mě pustí z nemocnice, a mezi tím Graves zaletěl na Zem pro Ultru, který už je v pohodě.

Rozhodli jsme se spolu strávit den, pořádně pokecat a zároveň u toho jsme byli ve službě.

Probrali jsme spolu spoustu věcí, obzvláště potom naše prohřešky, když jsme byli malý. No divím se, že nás Mentor nevydědil.

Jak už jsem se jednou zmiňoval, spousta obyvatel Cybertronu mne nyní považuje za hrozbu, a nemají ke mě důvěru.

Tudíž, když jsem viděl, že se někde něco děje, snažil jsem se to jít okamžitě vyřešit.

Procházeli jsme s Ultrou kolem nádraží, a zahlédli jsme, jak se tam dva mechové hádají. Tudíž jsme šli jejich spor ukončit.

Spatřili nás, jak se přibližujeme a zřejmě jim to nebylo milé.

Jeden z nich strčil do femm toho druhého, a ta spadla z nástupiště mezi koleje a s sebou strhla ještě jednu.

(Respektive nazvala jsem to vlakem, jelikož to funguje podobně, ale je to ve směs trubka, obklopená sedadly, jenž se zakryjí jako na pouťových atrakcích. Budu tomu říkat vlak, a jezdí to také po něčem, co by vzhledově připomínalo koleje, nic méně se jich to jen zlehka dotýká, vlak totiž levituje nad nimi. Průměrná rychlost vlaku by se na Zemi dala přirovnat k Japonským vlakům poháněným vzduchem (cca 300km/h)
A nástupiště vypadá jako u metra... Že je tam díra dolů k těm kolejím ale vysoká cca jako vy a kousek nad.)

Ultra běžel za těmi mechy, jelikož se začali prát.

Mě samozřejmě přecvaklo v hlavě a běžel jsem ty femme zachránit.

No u Primuse, ženský, dostat je nahoru chtělo odvahu. Ale ne, že by jenom to, akorát do stanice přijížděl vlak.

Když jsem vysadil první, věděl jsem, že už stihnu jen tu druhou, a nebo vylezu já.

Rozhodl jsem se vysadit i tu druhou, ale já už jsem tedy vylézt nestihl.

Tudíž jsem se dostal do přímého kontaktu s předkem vlaku. Měl jsem obrovské štěstí, že to bylo ve stanici, a vlak brzdil, jelikož v plné rychlosti bych to asi opravdu nepřežil.

Nyní jsem si nic vážného neudělal, jen jsem se trošku odřel a asi si narazil zápěstí, jinak nic.

Když jsem vylezl z toho kolejiště, Ultra na mě koukal jak na svatej obrázek.

Tak jsem mu jen oznámil: ,,Jsem v pohodě, jdeme dál?"

Ultra s otevřenou pusou do kořán: ,,Právě tě srazil vlak..."

Já: ,,Hmm, taky jsem si všiml, ale já v pohodě, jdem."

Ultra: ,,To nemyslíš vážně, ne?"

Pohodil jsem rukama, a šel pryč. Obě Femm mi poděkovali a dva vandaly si převzala zavolaná hlídka.

Ten samý den se mi ještě povedl jeden případ.

Zahlédl jsem nejspíše Decepticonského špeha, jak se snaží prchnout, a honí ho dva strážní. Přidal jsem se za nimi, jelikož na honění někoho jsem tu převážně jen já, prý jsem taková opice.

Nakonec to oba strážní vzdali a honil jsem ho už jen já, dostali jsme se až na kraj města. Neměl jsem tušení, co se tam teď dělá nebo staví, či předělává.

Přiběhl jsem k nějakému srázu, u kterého se stavělo nové komisionální sídlo. Čili tam bylo lešení až dolů, a já byl nahoře.

Když jsem za ním nějakým způsobem lezl dolů, dohnal jsem ho, začali jsme se prát a náhle jsme oba spadli. Zachytil jsem se při pádu jedné z tyčí, a on mě.

Snažil jsem se ho shodit, ale uvolnil se větší kus lešení naším předchozím pádem, a tyč se se mnou utrhla.

Pádem dolů jsem několik dalších tyčí srazil a nebo strhnul za sebou a při tvrdém dopadu následně na sebe.

Jelikož jsem se během pádu několikrát praštil do hlavy, tak jsem po pádu zůstal ležet v bezvědomí, ale vyvázl jsem jen s pár odřeninami a naraženinami.

Nicméně, pro Decepticona to byl konec.

Druhý den jsem byl opět fit a jel jsem na Osních, společně s dvěma strážnými po Cybertronu.

Jelikož Ultrovo ježdění na Osni není zase tak...no prostě na vysokém levelu.

Což mi připomíná, že mne včera nazval terminátorem. Prej jsem nezabitelnej chodící stroj a Ultru přešla silnice.

Prostě přišel a řekl mi: ,,Ahoj, dneska mě přešla silnice..."

Myslel tím: "Ahoj, dneska jsem šel přes silnici"... Ke mě a viděl něco neobvyklého... Ale přešla ho silnice, no....

Dostali jsme nové zbraně, jsou to normální jednoruční pistole, s velkou ráží teda, musím říct, že když se z toho vystřelí, tak to udělá fakt ránu.

Při naší prohlídce jsme objevili jednoho z Decepticonských vrahounů, máme je evidovaný. Rozjel jsem se za ním společně se dvěma strážnými.

Stříleli jsme po něm, a já zjistil, že asi neumím střílet, respektive mířit.

Přijel jsem k rohu, kde na mě už čekal, nevšiml jsem si, že oba strážný mě nestíhají a jeden z nich se zasekl.

Conský vrah mi strhl z Osně, v ruce jsem měl onu zbraň, a prali  jsme se. Respektive, tedy, byl opravdu dobrej a tu zbraň zneužil vůči mě. Ta zbraň měla normálně kohoutek jako mají ty lidské, myslím, že mi přes něj zlomil prst, následně mi tu zbraň sebral a praštil mě s ní po hlavě.

Dorazil tam druhý strážný, slezl z Osně, a zamířil na něj.

Vrah se zvedl, chytl mne do kravaty, a zbraň mi přiložil k hlavě s pohrůžkou, že mě zastřelí.

Druhy strážný se vydal druhou stranou,  že ho překvapí ze zadu.

Ten, co stál přede mnou, mi naznačil, že mám ucuknout, až mi dá znamení.

Druhý strážný se přiřítil zezadu, a jen, co byl nejblíže, co to šlo, a chytl toho Cona, jsem ucukl a on vystřelil.

Vystřelil mi přímo vedle tváře, a kulka se mne jen něžně dotkla, ale síla té zbraně, když vystřelila, mi půlku obličeje popálila.

Tohle byl naštěstí díky Primusovi konec mé karmy...

Ale zřejmě jsem toho neměl dost, tudíž jsem se rozhodl další noc vyprankovat Ultru.