Transformers: Křižovatky osudu 2.

Kapitola #33 - Cesta do minulosti, aneb dvě existence zachraňují svět

Rozhodl jsem se odreagovat a šel jsem se zabývat svitky s tím Aatroxem. Našel jsem tam, že se kdysi chtěl dostat do jiných světů, aniž by na to měl nárok. Kalista mu dala jako trest to, že uvízne mezi světy, a nebude se moci sám zhmotnit, jen za pomoci někoho. 

Následně tam byly stránky, které neviděl nikdo jiný, než já. Bylo tam psáno, že Aatrox neměl žádnou moc, ale časem sílil a bude i dál, pokud nebude zastaven.

Zamyslel jsem se a pronesl větu: ,,Jak Aatroxe zastavit?" 

Ve svitku se začala zjevovat slova. Náhle mě zamrazilo a přišla ke mě vidina (v této situaci vždy vypadám, jako když koukám do blba a ignoruji okolí.) V té vidině byl ještě jeden svitek, ze tří. Aatrox ten svitek zničil, jelikož ho dokázal zastavit.

Hmm... Jak ale mám zastavit něco, co vlastně zničilo jedinou věc jak to zničit? 

Svitek na mě promluvil, respektive jsem v hlavě slyšel hlas, říkal mi, ať jdu ven. 

Náhle se přiřítila má sestra, že slyšela hlas a že ji dovedl k nějaké bráně a říkal, že mě má vzít sebou. 

Nevěděl jsem, co jí na to mám odpovědět, byl jsem zaskočen a překvapen. 

Pak jsem se konečně pohl z místa, a šel za ní. Došli jsme za město, kde byl kruh. 

Zalekl jsem se a pozoroval to. Náhle se Allgi rozešla směrem ke kruhu naprosto bezmyšlenkovitě. Zeptal jsem se co se děje, a ona mě ignorovala. Náhle jsem v onom kruhu spatřil Džodžeje. V tu chvíli jsem proběhl kruhem dříve než ona. 

*pohled třetí osoby* 

Ultra si všiml, že Allgi s Optimem zmizeli ... z jeho pohledu to ale vypadalo ... no ... zajímavě. 

Běžel za Mentorem a rychle na něj spustil, že Optimus s Allgi  zmizeli.

Mentor: ,,Jak jako zmizeli?"

Ultra: ,,Oni... oni... propadli texturou!" 

Mentor *wtf* 

*můj pohled* 

Prošel jsem kruhem a stál jsem na tom samém místě, jako před tím. Oba jsme procitli, ta krajina tam vypadala zachovalejší. Byla mnohem rozlehlejší. 

Šel jsem se podívat směrem k Cybertronu, když jsem došel k převisu, za kterým se nachází město, nic tam nebylo. 

Náhle se ozval zvuk motorů felingu. Mezi šedými mraky se vynořilo asi dvanáct felingů, z nichž byl jeden Mentorův. Přistáli na rozlehlé planině.

Nejspíše se jednalo o první návštěvu našeho "Nového Cybertronu".

Čekali jsme schovaní v lese, a já přemýšlel, proč jsme se vrátili v čase. Pak mi došlo, že ten svitek v této době exitoval, jelikož v dimenzi ještě neexistoval Aatrox tak, jako dnes. Tudíž je třeba ten svitek vzít, ale nemohu ho jen tak ukrást. Doufám, že tam bude i ten artefakt, co umí naklonovat jiné artefakty. 

Šli jsme pozorovat, jak se budou stavět budovy. Náhle mi došlo, že když jsem v minulosti, tak varuji mého bratra Sangura před smrtí. Tuto myšlenku jsem Primusžel řekl nahlas, tudíž se se mnou začala sestra hádat, že tím naruším i celou přítomnost. 

Jenže já si jeho smrt stále vyčítám, tudíž se mi na to nechtělo přistoupit a prostě jsme se začali prát. No spíš jsme se jen škádlili, ke konci našeho boje mě Allgi omylem kopla do žeber. V zápalu boje jsem se zvedl a dal jí facku. Allgi do mě strčila a oba jsme přes převis spadli dolů.