Transformers: Křižovatky osudu 2.

Kapitola #31 - Neznámý nepřítel - část třetí

ČÁST TŘETÍ

Mentor se ohlédl na Allgi, jenž stála poblíž něj.

Řekl jí, ať k němu přijde, a když se jí dotkl, řekl, že to ona je. Že tudíž můj klon nic neznamená.

Kdyby se v tuto chvíli Megs mýlil, asi by bylo po něm, naštěstí měl pravdu. Přišel k ní a udělal to samé, co s tím klonem, a Allgi se proměnila, ve strážného, mě, Allgi a Ultru.

Pak jí to zařízení sundal a měl pravdu.

Megatron: ,,No jo, kdyby jste nebyli tak egoističtí, třeba by vám to klaplo."

Pak si z toho začal dělat srandu, jedno ze zařízení si nasadil, transformoval se na mě a šel ke Gravesovi.: ,,Gravesi, nedáme tu slibovanou trojku, hele?"

Graves: ,,Vůbec na mě nesahej, dělal jsem si z toho prdel."

Mentor se zamyslel...,,A kde je tedy opravdová Allgi? A jak to, že jsem nedokázal poznat, že je to klon?"

Graves: ,,Cybertroňan, jenž je polobůh, jako Quintessa například, to dokáže ukrýt."

Mentor: ,,A kdo je tohle?"

Jeden z jak Megs nazval "cápků" se zvedl, začal se z něj valit dým a hlubokým tónem řekl: ,,Já jsem Aatrox! A tímhle jsme neskončili!"

Náhle se rozplynul. A ozval se hrom - jen udeřil do hor, prozatím neobydlené části Cybertronu. A začalo se dělat velice ošklivé počasí.

Mentor: ,,Nevím, co k tomu mám říct."

Graves: ,,Kde je ta Allgi?"

Mentor: ,,Já nevím, v Krašuru už nikdo jiný není."

Megs: ,,Nerad vám do toho zas lezu, ale během egoistické chvilky tohohle vola, co se mi prozradil, zmiňoval něco, jako hádanku. Že zemře v taktech rozbouřené hudby v nejhlubší stupnici. Budu upřímný, vzhledem k tomu, že jsem úplně blbej, a opravdu nejsem umělec, jsem to neřešil."

Graves: ,,Bylo tam slovo, že umře, more, to bys měl řešit."

Megatron: ,,Kdo může umřít na hudbu, more."

Graves se zeptal Chesskilla jakož to odborníka, ať se zamyslí... Chesskill si začal broukat. A z jedné části jeho broukání mi možná něco došlo.

Ale již jsem neměl v úmyslu se s Mentorem bavit, jsem řekl Gravesovi, ať mě pustí.

Vojáci se podívali na Mentora, a ten řekl, ať mě pustí.

Nevím proč, připomnělo mi to to místo, kde jsem tenkrát zachránil Algi, jakož to Megsovu dceru.

Rozbouřené takty hudby... Divoká řeka, jenž teče z hor z jezera. Tehdy jsem Algi zachránil tím, že jsem s ní skočil z vysokého vodopádu, jenž je na konci a končí opět v jezeře, ze kterého teče řeka, jenž pokračuje do podzemí.

Ta řeka má nehorázně silný proud a to nebyla rozvodněná.

Hluboký tón... Vodopád.

Spustil se hustý déšť. Tohle je podruhé v životě, co na Cybertronu prší.

Na tomto novém jsou, jak jsem již zmiňoval, klimatické podmínky, nicméně - po většinu času je hezky a mění se jen teplota.

Když jsem se plně vzpamatoval, řekl jsem Gravesovi, že jsem na to možná přišel, a okamžitě odletěl jak raketa pryč k řece nad vodopádem.

Graves na mě zavolal: ,,Hej more! Ale tys mi to neřekl!"

Pak Graves řekl, ať se jeho posádka okamžitě připraví k odletu, a že poletí za mnou. Pak se ještě otočil na Mentora a zeptal se, zda má v plánu taky něco dělat.

,,Nevím, co ti k tomu, co se zde stalo, říct. A nedokážu si to ani vysvětlit." Odpověděl.

...

Do deště se přidala hustá mlha a já neviděl vůbec nic.

Napadlo mě se ozvat, jestli se ozve zpět, jelikož jsem byl opravdu blízko u řeky.

,,Allgi!" Zvolal jsem.

Ozvalo se mi okamžité.: ,,Pom...!"

Došlo mi, že to nejspíš byla ona, ale že ji někdo přerušil.

Letěl jsem za oním hlasem.

Když jsem se přiblížil k povrchu, spatřil jsem tam dva vojáky a mojí sestru.

Nejspíš si mě nevšimli, tudíž jsem na ně zaútočil, jednoho jsem sundal hned při přistání a druhého hned na to pár zásahy.

Allgi byla přivázána ke stromu a měla zavázanou pusu, odpoutal jsem ji a jen, co se mohla hýbat, mně objala se slzami v očích. Objal jsem ji také, náhle se nad námi mlha odhrnula do stran a zahlédli jsme obrovskou masu vody, respektive vlnu, z nejspíše protrženého jezera. V tu chvíli mi došlo, že odsud nestihnu dostatečně rychle odletět se zátěží, sám bych to dovedl, ale s mou sestrou ne.

Ale i tak jsem se rozhodl se o to pokusit. Vystřelil jsem od země jako blesk, za letu jsem viděl, že to již nestíhám, a že mě nesmete svrchní část vlny byla velice malá šance.

Předal jsem Allgi Matrici a pokusil se odletět, Allgi se mě optala.: ,,Co to děláš?"

,,Nechci o tebe přijít."

Po mé větě mě zasáhla svrchní část vlny, a jakmile se mi dostala voda do trysek, přestaly fungovat. Tudíž nás voda strhla sebou.

***Gravesův pohled*** 

Nemohl jsem to nechat jen tak,  když už můj bratr dělal úplný hovno. Tak jsem vzal své vojáky, a letěl felingem za nimi. 

Náhle jsem si všiml obrovské vlny, co mířila k díře, do níž řeka nad naším městem zatéká. Bylo mi jasné, že Optimus s Allgi si dávali sprchu, tudíž jsem letěl k té díře, aby je voda nevzala až tam. 

Já: ,,Přistaň s felingem v té díře."

Deivi: ,,Ale to se ti odře." 

Já: ,,No a co?"

Deivi: ,,Jsi nemocnej?" 

Já: ,,Dělej!" 

Deivi: ,,Co to meleš?" 

Já: ,,Je mi to buřt! Dělej!" 

Netušil jsem, že ta řeka bude mít takovou sílu, přistál jsem kousek od té díry, a náraz vlny feling okamžitě odmrštil do díry, a následně přes něj voda přetékala... rozvodnění řeky levl vesmírná loď "That's good". 

Po tom, co si to obrovská vlna namířila přímo na naše město, byl můj bratr ochotný něco udělat a vyčaroval svojí čarovností tobogán z transformia, kterým odvedl vodu do jezera pod městem. 

Pak jsem do zachytávací sítě chytil Optima s Allgi. Allgi byla plně při vědomí, Optimus se majznul o šutr do palice, takže ne. Ale oba byli živí... respektive u Optima se považuje že je živý, jakmile není potřeba matrice. Tudíž se jeho... hmm, přiutopení nebere jako utopení. 

Autor posledního odstavce je sám GravesGromel, nemohla jsem ho upravit... Protože je dokonalej xddd