Transformers: Křižovatky osudu 2.

Kapitola #37 - Infinity war <AATROX>

Bylo několik dní klidu a míru ... ano zní to nereálně a začínám pak často, na což se většinou něco posere ... ano přesně tak, a ani teď to nebude jinak. 

Jednoho krásného slunečného dne se ukázal na Cybertronu někdo, koho by jste opravdu nikdo nečekal. 

Byl to Archon. Přiletěl felingem přímo před Krašur. 

Mentor stál na ochozu a pozoroval, co se bude dít. Na což jsem následně spatřil v jeho výrazu něco, co jsem nikdy neviděl. Byla to kombinace strachu a překvapení. Chystal jsem se, že za ním půjdu se podívat, taky chci alespoň jednou v mém životě vidět smrtku, před tím, než umřu. 

Když v tom náhle jsem viděl jak doslova od ochozu odletěl a někdo po něm vystřelil ... "čarovností"?

Šel jsem tedy k němu se ho zeptat, ale to už do místnosti přikráčel Archon s ... Audinem.

(Vysvětlivka: Audin je Mentorův otec. Tudíž i bývalý král Cybertronu. Býval hodným a milým králem, dokud mu během jedné z válek nezemřela žena, a všechny jeho děti až na budoucí tři. Po tom se stál krutovládcem. A v další následovné válce zemřel.)

Věděl jsem, že Archon měl funkční kopii matrice, ale v životě by mě nenapadlo, že by ji takto zneužil. 

Během následujících pár minut jsme se dozvěděli, že Archon nakecal Audinovi nehorázné lži, o tom, jak to tu Mentor strašně špatně vede, jak pohoršuje naši rasu a podobně.

Mentorovi pak dal pouta, která ho omezovala v používání čarovnosti, a hodlal nechat vládnout Archona... 

Ano přesně tak ... jen tak ze dne na den nastal armagedon, lepší přirovnání nemám. 

Následující týden jsem sice nebyl nikde zavřený, a mohl jsem se volně pohybovat, ale Archon mě celkem hodně šikanoval. 

No jo ... co si budeme, on mne má prostě "trošku hodně rád" 

Slýchával jsem hodně často povídat si Archona samotného sám se sebou. Bylo mi to divné. 

Až jednoho dne mi to došlo. Archon si mě zase někde odchytil, čekal jsem, že od něj zas dostanu přes hubu, jako obvykle. No taky že to nevynechal. Nicméně tentokrát si sebou nezapomněl nůž a vyrýt mi jizvu přes půlku ksichtu... miluju tě strejdo, fakt že jo. Hlavně tu bolest, co mi to působilo. 

No a pak mě prostě zmlátil zas, vždy to udělal jen tak, a pak mě poslal do pryč. Ale tentokrát ne, teď mě zmlátil skoro až do bezvědomí. A když už jsem byl trošku mimo, začal se opět bavit sám se sebou. Ani nevím proč, ale připadalo mi to, jako že hlas, co mu odpovídal, zněl jako ... jako... jako Aatrox. 

Čemuž následovalo, že jsem ze vteřiny na vteřinu pocítil naprosto obrovský nával energie, a jako bych procitl, byl jsem úplně mimo a náhle plně soustředěný... jen na pár vteřin. Pak jsem usnul. 

Co si pak pamatuji zpětně z vyprávění je, že Mentorovi se podařilo dokázat Audinovi svoji nevinu a naopak Archonovu špatnou stránku. Já byl zamknutý asi tři dny v té místnosti a nepamatuji si, že bych se probral dříve, než u Mentora v pokoji. Což bylo asi až po týdnu. I když mi tedy ostatní tvrdili, že prý jsem chodil po Krašuru. Možná jsem byl náměsíčný. 

...

Přišel za Mentor s Gravesem a vypadali docela vážně. 

Prý hodně dlouho rozebírali s Audinem to, co Archon udělal, a že mají dojem, že Archon přivedl Aatroxe, a že je možná ve mně, jelikož si od jisté doby nepovídá sám se sebou, za to jsem to právě začal dělat já.