Jak Snape mrzimorskou slečnu nenáviděl ✔️

Tohle není setkání hipíků

,,Žijem všichni ve žluté ponorce, ve žluté ponorce, ve žluté ponorce... Hm...Mmm...Lalala..."
,,Strhávám Mrzimoru deset bodů!" přerušil zpěv chladný hlas. ,,Poděkujte slečně Nestové."
Dívka sebou trhla a konečně se vrátila do reality. Pohlédla na své spolužáky, ale ti dál pracovali na svých lektvarech a někteří si taky pobrukovali. Pouze Josh s Minnie na ni s úsměvem pohlédli a mávli rukou, na znamení, ať si z toho nic nedělá. Birdie byla šťastná, že patřila k Mrzimoru. V jiné koleji by ji zašlapali, kdyby kvůli ní přišli o body. Ale mrzimorští stáli při sobě stůj co stůj. Obzvlášť v posledním ročníku už byli všichni rozumní a měli určené správné hodnoty, mezi kterými rozhodně nebyly body. Přesto se Birdie začala věnovat k lektvaru a snažila se nezpívat. Nedělala to schválně a chtěla Snapeovi ukázat, že se skutečně snaží. Bohužel se prostě občas stalo, že se zapomněla a začala si bezděčně prozpěvovat, ale tentokrát se zařekla, že zbytek dvouhodinovky ze sebe nevydá jediný tón.

▓▒░▒▓▒░▒▓▒░▒▓▒░▒▓▒░▒▓▒░▒▓▒░▒▓

Sedmé ročníky byly jediné, které Snape stále vyučoval na lektvary. Jiní letos měli pana profesora Křiklana a Snape vyučoval pouze obranu proti černé magii. Zato budoucí absolventi měli takové ,,štěstí", že měli Snapea na lektvary i obranu. Změnily se i určité postupy, které Snape měl. Místo klasického odevzdávání lektvarů chodili  ke katedře jeden po druhém a Snape je hodnotil rovnou. Birdie měla docela dobrý pocit. Když přišla na řadu, položila před Snapea lahvičku. Snape se nejdřív zamračil na ni, pak na lektvar. Přičichl k němu, prohlédl si barvu. Na to, jak se ta holka ani na vteřinu nedokázala soustředit, měla lektvar naprosto perfektní. To se Snapeovi vůbec nelíbilo a nehodlal ji chválit. ,,Poměrně dobrý výsledek. Čekal jsem větší katastrofu," řekl neurčitě. Bylo to spravedlivé? Nebylo. Ale co by od něj kdo očekával? Neměl náladu chválit každé jelito! Ani když se na něj dívalo s nadějí a nervózně si kousalo spodní ret, což by jiný muž mohl považovat za velice rozkošné gesto. Snapeovi se to ovšem hnusilo a ještě víc ho tím rozčilovala. ,,Slečno Nestová, dnes v sedm večer sem přijdete. Snad vám školní trest vyžene to věčné zpívání a pobrukování z hlavy."
Birdie se jemně pousmála. ,,Jistě, pane profesore." Snape se zamračil. Nesnášel její věčně dobrou náladu. Vytáčela ho tím, jak se neustále usmívala, i když jí nadával nebo vyhrožoval nebo proklínal. Stejně se pořád přihlouple usmívala. Jak se vůbec opovažovala být šťastná?!

▓▒░▒▓▒░▒▓▒░▒▓▒░▒▓▒░▒▓▒░▒▓▒░▒▓

,,To mi řekněte, proč mě tak nesnáší," zauvažovala nahlas Birdie a podívala se na své spolužáky.
,,Snape nemá rád nikoho - a obzvlášť my z Mrzimoru jsme pro něj úhlavními nepřáteli," odvětila jedna z dívek. ,,Neber si to osobně."
,,Vlastně by mě to nemělo překvapovat," usoudila Birdie. Mrzimorští souhlasně pokývali hlavami. ,,Tak mi držte palce, abych měla tolik trpělivosti, kolik jemu chybí." Někteří se zasmáli, jiní odvětili, že je to jasné.
,,Nechceš doprovodit?" zeptal se Josh, Birdiin kamarád. Birdie ho objala.
,,Ne, děkuju. Není to zas tak daleko, ale jsi moc hodný." Mrzimorská kolej sídlila kousek od kuchyně, takže to skutečně do sklepení nebyla dlouhá cesta. Birdie navíc nasadila docela kvapné tempo a za necelé čtyři minuty už klepala na dveře.
,,Dále!" ozval se ledový hlas. Birdie vstoupila a zavřela za sebou.
,,Dobrý večer, pane profesore," pozdravila úslužně.
,,Posaďte se do lavice," nařídil jí Snape, který seděl za katedrou a něco sepisoval. Dokončil větu, odložil brk do kalamáře a zamířil k Birdie se stohem pergamenů. ,,Opravíte všechny gramatické chyby, jde o eseje prváků, takže budete mít spoustu práce." K jeho překvapení se Birdie rozzářila štěstím. ,,Jé! Já moc ráda opravuju gramatické chyby." To Snapea vůbec nepotěšilo. Nevěděl, jestli to tak holka náhodou nedělá schválně, aby ho štvala. Pokud ano, tak byla génius. Pokud skutečně byla ráda, pak jí vůbec nerozuměl.

▓▒░▒▓▒░▒▓▒░▒▓▒░▒▓▒░▒▓▒░▒▓▒░▒▓

Během následující hodiny k ní čas od času vzhlédl od vlastní práce. Birdie spokojeně opravovala chyby a podle toho, jak si poklepávala nohou, bylo jasné, že si v duchu prozpěvovala. ,,Nechápu, proč se stále tak culíte. Je to tím, že jste hloupá a nedochází vám, že máte trest?" Birdie na něho překvapeně koukla a několikrát zamrkala.
,,Já si to uvědomuji, pane profesore. Ale proč bych kvůli tomu měla být smutná? Zpívala jsem si během hodiny, nedošlo mi to a vy máte právo mě potrestat. To se občas stane každému," odpověděla naprosto vyrovnaně Birdie.
,,Tohle je tak naivní přístup k životu, že nevím, co bych vám na to měl vůbec povědět," zasyčel zhnuseně Snape.
,,Pane profesore, já si myslím, že vy taky nejste takový morous, jakým se snažíte být."
,,Jste nesnesitelná, slečno Nestová!" opáčil naštvaně Snape. Nesnesitelně roztomilá dalo by se dodat, protože Birdie si z jeho zloby nic nedělala a zářivě se usmívala.
,,Schválně, copak se někdy neradujete jen tak? Třeba když vidíte na jaře první květinu? Nebo když odvedete během dne dobrou práci a dobře se vám usíná? Není život nádherný?"
To už Snapea dopálilo natolik, že po ní mrskl brk. Ten samozřejmě tak daleko nedoletěl, ihned ztratil rychlost a sílu a elegantně se snesl k zemi. To Snapea naštvalo ještě víc a praštil rukou do stolu.
,,A dost! Nebudete tady říkat takovéhle zvrhlosti! Život není krásný a kdokoliv si to myslí, tak je hlupák! Tohle není setkání hipíků, slečno! Tady se nacházíte ve škole a zde se má mluvit pouze o vzdělání a ne o... kytkách a radosti!" prskal vytočeně. Birdie Snapea pozorovala tiše, dokonce se přestala usmívat.
,,Nechtěla jsem vás rozrušit," odvětila starostlivě.
,,Ježiši! Nebuďte tak soucitná! Bohové, to se nedá! Vypadněte odsud! Už toho mám akorát dost!"
Birdie zavrtěla hlavou. ,,Nemůžu ještě jít. Nemám to hotové."
,,To je mi jedno! Ruším váš trest! Okamžitě opusťte toto místo, jinak přísahám, že vám ukážu všechny krásy umírání!" Birdie vstala od stolu, ale k odchodu se neměla. Postávala a hleděla na Snapea, o kterého se zřejmě pokoušela mrtvice.
,,Kdybyste přece jen chtěl, abych ten trest dokončila, kdykoliv stačí mi říct," nabídla se. Snape vstal a namířil prstem ke dveřím.
,,Ať už vás nevidím!"
,,Dobrou noc, pane profesore," rozloučila Birdie a věnovala mu další ze svých bezelstných úsměvů.