Jak Snape mrzimorskou slečnu nenáviděl ✔️

Inspirativní Snape

Birdie tancovala s tužkou po papíře. Ráda trávila víkendy mimo školu, venku vnímala celý ten krásný svět. Navíc ještě bylo hezké počasí, čehož musela využít. ,,Proč bys mě vůbec kreslila?" zeptala se její předloha. Birdie vzhlédla od náčrtku na velikánského muže, který seděl o kousek dál a popíjel čaj z vědra.
,,Protože kreslím ráda a chci vám věnovat váš portrét," odvětila Birdie. ,,Letos dokončím studium a vy jste jeden z lidí, u kterých si přeju, aby na mě měl památku." Hagrid pokýval střapatou hlavou.
,,Stejnáč mi budeš chybět," řekl. Kromě Harryho, Rona a Hermiony nikoho jiného neměl.
,,Vy mně taky," přiznala Birdie smutně, ale hned se její tvář rozzářila. ,,Slibuju, že sem někdy přijedu na návštěvu. Doufám, že to pan ředitel povoluje."
,,To je jasný, když de vo někoho jako seš ty," ujistil ji.
,,Mimochodem," pravila Birdie a sehnula se ke své brašně, ve které se začala přehrabovat, ,,přinesla jsem něco Tesákovi. V dopise jsem poprosila rodiče, aby mi to poslali... Tady!" Podala Hagridovi plastový balíček.
,,Co to je? Něco mudlovskýho?" zeptal se a zkoumavě si balíček prohlížel.
,,Psí piškoty. Určitě mu to bude chutnat." Hagrid poděkoval.
,,Můžete mi vysvětlit, co tu děláte?" otázal se Snape přísně. Birdie s Hagridem překvapeně otočili své hlavy jeho směrem. Přišel bez jejich povšimnutí po staré cestě, která vedla k lesu.
,,Mám pro dnešek padla. Chtěl jsem si chvíli voddechnout," začal se obhajovat Hagrid.
,,Ne vy!" skočil mu do řeči naštvaně Snape. ,,Slečno Nestová, neměla byste náhodou být už dávno na večeři?" Birdie pokrčila rameny.
,,Ještě nemám hlad, ale děkuju za vaši starost," odvětila mile. Snape nakrčil skobovitý nos, teď vypadal jako útočící orel.
,,Nejde mi o vaše stravovací návyky, děvče nedovtipné! Již je večer, neměla byste se potulovat po bradavických pozemcích!"
,,Nepotuluju se. Sedím tu a kreslím," oponovala Birdie jemně. ,,Navíc je ještě světlo..."
,,A já Birdie rád potom doprovodim až k hlavní bráně," přidal se Hagrid.
,,Oba buďte zticha!" obořil se do nich Snape. ,,Okamžitě se zvednete a půjdete do hradu. Osobně na to dohlédnu, abyste šla nejkratší cestou a nezdržovala se."
,,Jste pravý gentleman. Nikdo se o mě tolik nebojí. Děkuju vám," řekla Birdie. Samozřejmě věděla o Snapeově nenávisti k ní, ale snažila se mu ukázat, že ona neoplácí stejnou mincí. Byla štědřejší než on. Byla hodná. Zvedla se. Předala nedokončený portrét Hagridovi a požádala ho, aby ho schraňoval, dokud znovu nepřijde. Následně se rozloučila a vydala se se Snapem k hradu.
,,Jaký jste měl den?" zeptala se po pár minutách, co kráčeli vedle sebe mlčky. Snape neodpověděl. Ani se na ni nepodíval. ,,Já jsem dnes dokončila první nástin práce o vlivu černé magie na osobní předměty. Pracovala jsem na tom celý minulý školní rok. Teď už mi zbývá to znovu pročíst, opravit chyby, osekat to do přijatelnější podoby..."
,,Slečno Nestová," skočil jí do řeči Snape, ,,domníváte se, že vás za to pochválím a budu na vás hrdý?"
,,Ne," odpověděla po pravdě Bridie, ale očividně ji to nijak netrápilo.
,,Tak proč mi to vůbec říkáte?" otázal se vyčítavě. Birdie se zahihňala.
,,Myslíte si, že si lidé o sobě říkají informace pouze proto, aby si vynutili pochvalu?"
,,Jistě."
Birdie si povzdechla. ,,Tak to není. Aspoň u mě ne. Řekla jsem vám to, protože si myslím, že by vás to mohlo zajímat. Inspiroval jste mě k tomu vy, to díky vám jsem se do toho pustila. Takže vlastně já bych měla pochválit vás," došla k závěru Birdie a s nadějí v očích se podívala na Snapea. Ten poprvé její pohled opětoval. Stále pokračoval v chůzi, ale u toho usilovně přemýšlel.
,,Znamená to, že jste se díky mé výuce začala zajímat o problematiku černé magie?" zeptal se, aby si to srovnal v hlavě.
,,Ano," odvětila Birdie. Snape se dal znovu do hlubokého rozjímání.
,,Ani tak vás nepochválím," ujistil ji chladně. Birdie už se ani nesnažila mu vysvětlit, že by to od něj ani neočekávala. Došli k hradu, Snape Birdie důrazně připomněl, že má jít ihned na večeři a již nevycházet ven.

▓▒░▒▓▒░▒▓▒░▒▓▒░▒▓▒░▒▓▒░▒▓▒░▒▓

Birdie ležela na břiše na huňatém žlutém koberci před krbem a četla si. Zaháněla myšlenky o Snapeovi. Tajně si totiž přála, aby byl potěšený, že ji motivoval k vlastnímu výzkumu. Mrzelo ji to? Ano. Chtěla si tím kazit hezký večer? Ne. Proto ty úvahy odháněla jako mouchy. Kšá, kšá, smutku! ,,Slyšel jsem, že už jsi dopsala to svoje zkoumání magie," řekl Josh a uvelebil se v tureckém sedu vedle ní. Birdie vzhlédla ke svému kamarádovi a s úsměvem přikývla. ,,Tak to je paráda! Dáš mi to přečíst?"
,,Ještě ne. Musím to upravit, opravit... Styděla bych se," řekla Birdie. Josh se zasmál, ale chápavě pokýval hlavou. Birdie byla vděčná za své kamarády. Tak moc je měla ráda! A oni měli rádi ji. To bylo přece veliké štěstí. I tak však v jejím srdci měl vyhrazené své místo i člověk, který nebyl ani jejím kamarádem, ani ji neměl rád.
,,Vypadáš smutně. Chceš si o tom popovídat?" nabídl se Josh. Birdie věděla, že by ji neodsoudil, přesto s poděkováním odmítla. Sama nevěděla, co by uvedla jako důvod svého smutnění.
,,Místo toho mi pomoz přijít na jiné myšlenky," požádala ho Birdie.
,,Dobře. Připrav se na nejvtipnější historku, kterou jsi kdy slyšela!" zvolal Josh a už to Birdie rozesmálo.