Jak Snape mrzimorskou slečnu nenáviděl ✔️

Začátek

Birdie seděla celé ráno u kuchyňského stolu a smutně hleděla do hrníčku s čajem. Nechtěla brečet, protože bylo zbytečné ronit slzy. Přesto občas musela ze svých tváří setřít slzy. Vstala, nasypala salašníkovi něco k snědku a plánovala se věnovat práci na novém výzkumu. Ozvalo se slabé zabušení na dveře. Birdie se silně rozbušilo srdce. Došla ke dveřím a musela se uklidnit, nadechla se, vydechla, teprve poté se cítila aspoň trochu připravená. Otevřela. Severus Snape stál před jejími dveřmi a tvářil se provinile. Nepřiznala by to, ale byla ráda, že přišel. Bála se o něj, když byl přes dvě noci pryč.
,,Jsem hlupák," pravil a podal jí papír. Birdie ho převzala, i když by čekala spíš květinu.
,,Co to je?" zeptala se.
,,Pracovní smlouva. Našel jsem si práci. Budu prodávat zeleninu na tržišti na tom malém náměstí u kostela."
Birdie se chtěla usmát, ale Severus Snape ji trápil a ona mu nechtěla odpustit lehce. ,,Tak to vám gratuluji. Takže se jistě budete chtít odstěhovat."
,,Já bych raději bral to kamarádství," hlesl Severus a zašklebil se, protože nerad říkal milé věci a ještě nepříjemnější mu bylo se omlouvat, přiznávat a vyznávat. ,,Nestová," začal, ale zarazil se. Zahleděl se do země. Bylo na čase, aby se z něj stal chlap! Nadechl se a podíval se jí do očí. ,,Birdie," začal znovu, ,,jsem otřesný muž, mám tisíc a jednu chybu, nemám smysl pro humor a jím maso. Ale na něco jsem ve svém životě pyšný. Jsem pyšný na tebe." Birdie překvapeně pootevřela ústa. ,,Jsi otřesná žena, máš tisíc a jednu chybu a tvůj smysl pro humor naprosto nechápu... Ale jsi laskavá. A co víc - jsi laskavá na mě. A to mě mění, pomalu a jen málo, ale mění... k lepšímu, doufám. Hrozně rád bych byl tím mužem, který dokáže vždy jednat správně už napoprvé a nemusel se omlouvat a napravovat své chyby. Jenže nejsem ani zdaleka tak dokonalý, jak se snažím tvářit. Takže, kdybys byla tak hodná, potřeboval bych vždycky aspoň tři šance a pokusy, abych nakonec jednal správně. Co tím chci vlastně říct... Vím, že si tvou trpělivost nezasloužím, ale snažně tě o ni žádám."
Birdie mu vrátila pracovní smlouvu. Zkřížila ruce na prsou, opřela se ramenem a hlavou o futra dveří. Posmutněle se usmála. ,,Trápíš mě, Severusi Snape. A přesto... paradoxně... by můj život byl větším utrpením bez tebe."
,,Znamená to, že mi dáváš další šanci?"
,,Dám ti tolik šancí, kolik jen budeš potřebovat," pravila. Odlepila se ode dveří a popošla do bytu, aby mohl vstoupit. Byla překvapená, když za ním do bytu přicupkala malá fenka podobná jezevčíkovi.
,,Co to je?" zeptala se Birdie.
,,Našel jsem ji venku. Bylo mi jí líto. Navíc jsem tak trochu počítal, že kdybys mi neodpustila, tak by se ti zželelo psa a tím pádem i mě," vysvětlil Severus. ,,Může zůstat? Prosím..."
Birdie pokrčila rameny a zasmála se. ,,Když máš práci, tak to snad s těmi zvířaty finančně utáhneme. Ale venčit ji budeš večer ty."
Severus Snape přikývl. Bylo totiž na čase, aby se postavil čelem k zodpovědnosti. Birdie si dřepla a počkala, až k ní fenka přijde. Pohladila ji po hlavě.
,,Jakpak tě pojmenujeme, maličká?" zeptala se něžně Birdie.
,,Myslel jsem, že to je snad jasné," pravil Severus. Vzhlédla k němu. ,,Přece Martha," řekl. Birdie se zářivě usmála.
,,Ach ano, jistě. Jak jinak by se mohla jmenovat... Je to Martha. Naše drahá Martha." Stoupla si na špičky a dala Severusovi pusu na tvář. ,,Jsem ráda, že vás mám. Marthu i tebe, Severusi."
,,Nápodobně, Nes... Birdie, salašníku, kočko a agamo."

Konec

Ještě jednou bych moc ráda poděkovala za všechny hlasy a milé komentáře. Velice si toho vážím. U tohoto příběhu obzvlášť. Doufám, že jste se aspoň někteří občas zasmáli, někdy dojali a čas od času zamysleli nad tím, že se můžeme jako lidé lišit ve všech ohledech, ale laskaví bychom měli být všichni. A nejvíc k těm, kteří se své laskavosti teprve učí. ♥