Jak Snape mrzimorskou slečnu nenáviděl ✔️

By sde grudá, Desdová!

Birdie se probudila uprostřed noci. Měla žízeň. Nechtělo se jí vstávat, ale v ústech měla sucho a těžko se jí polykalo. Šla po špičkách a schválně co nejdál od pohovky, aby nevzbudila Snapea. Kráčela tmou a vzápětí zakopla a spadla. ,,Au," sykla bolestí a podívala se, co způsobilo její pád. Ze tmy na ni hleděly dvě černé oči. Zakopla o Severuse Snapea.
,,Proč se válíte na zemi?" zeptal se hrubým, vyčerpaným hlasem. Birdie překvapeně pozvedla obočí, což v té tmě asi nebylo vidět.
,,Já? Na to bych se měla zeptat spíš já vás? Vy tu ležíte delší dobu," odvětila Birdie.
Severus se narovnal do sedu, upravil si polštář a teprve poté odvětil: ,,Jak jsem říkal, na té pohovce se nedá spát." Konečně mu viděla do tváře. Když seděl, dopadalo na něj světlo z pouliční lampy.
,,Tak jste si lehl na koberec?" Souhlasně přikývl. ,,A je to lepší?" Zamítavě zavrtěl hlavou. ,,To mě mrzí," řekla Birdie poměrně chladně, vyškrábala se na nohy a odešla do kuchyně. Zpátky prošla se skleničkou vody. Tentokrát se Snapeovi šikovně vyhnula. ,,Tak dobrou noc," popřála a zmizela v ložnici. Severus si nespokojeně odfrkl. Měla se víc starat, pomyslel si.

,,Se zbláznim," zašeptal, zvedl se do sedu. Na zemi se spát nedalo. Vyhrabal se na nohy, chňapl polštář a přikrývku a vrátil se na pohovku. Tam ho však okamžitě začala bolet záda. Posadil se, rozsvítil si a četl. Doufal, že se unaví natolik, aby mu pak bylo jedno, že cítí bolest při každém pohybu a nadechnutí. Vyčerpaný sice byl, ale ležet na pohovce stále nedokázal. Rozhodl se. Prudce vstal a došel ke dveřím od ložnice. Hloupost, pomyslel si. Couvl o krok zpátky. Ale co jiného zbývalo? Popošel zpět a zvedl ruku, aby zaťukal. To se nesluší, napomenul sám sebe a sám sobě dal za pravdu. Svěsil ruku, odstoupil ještě dál než předtím. Zhluboka se nadechl. Musel! Došel až ke dveřím, tentokrát byl přesvědčený, že zvládne zaklepat. V tu vteřinu ho praštily dveře do obličeje. Birdie překvapilo zadunění, které se ozvalo poté, co otevřela dveře. Vykoukla a uviděla Snapea, jak se drží za nos. ,,Co to tu provádíte?" zeptala se.
,,Chděl seb zaklebad," odpověděl Severus. ,,Braštila ste bně. Broč bně tag ničíde?"
Birdie mu nerozuměla, ale tušila, že je to možná dobře. ,,Chcete ten nos ošetřit?" nabídla se.
,,De, adi dáhodou. Etě byste bně ublídila bíc."
Birdie se začala smát, nemohla se nesmát, tohle bylo tak absurdní a dokonalé! Snape na ni hleděl uraženě, ruku stále u nosu, jako kdyby mu náhodou měl každou chvílí upadnout.
,,Broč sde šla ben?" otázal se vyčítavě. Birdie se pokusila uklidnit, trvalo to dlouho a stálo jí to mnoho energie, ale nakonec zklidnila dech a odpověděla: ,,Šla jsem vám nabídnout, že byste si mohl lehnout vedle mě."
,,To víde, abyste bně mohla derorizobat."
Birdie znovu dostala záchvat smíchu. Po tvářích jí tekly slzy. Lámala se v pase, jak se ani nadechnout nemohla.
,,By sde  grudá, Desdová! Debáde šbedku embadyje."
,,Promiňte... Je mi vás líto..." ujistila ho mezi výbuchy hihňání. ,,Tak půjdete?"
,,De, debůjdu," zamítl rázně Severus.
,,Nebyl jste snad u mých dveří právě kvůli tomu, abyste se mě zeptal, jestli smíte spát v mé posteli?"
,,Debyl!" zvolal naštvaně. ,,Debyl sem du kvůdy domu." Birdie si musela ústa zakrýt rukou, zavřela oči a hledala sílu. 
,,Tady se ale vážně nevyspíte," řekla vyrovnaným hlasem, ale slzy od smíchu jí stále z očí stékaly.
,,Deublídíde bi?"
,,Přísahám. Nic se vám už nestane."
Severus jí musel důvěřovat, jinak by se nevyspal. ,,Dobdá, budu bám běřid."