Jak Snape mrzimorskou slečnu nenáviděl ✔️

Sbohem

Birdie nemohla usnout. Převalovala se ze strany na stranu. Byla citlivá, něco se chvělo ve vzduchu. Nedokázala ze sebe setřást tu mrazivou předtuchu. Přitom všechno bylo v pořádku. Budoucnost vypadala zářně. Nic se nemohlo pokazit, namlouvala si. Přesto se jí do očí draly slzy. Bylo jí jasné, že to souvisí s profesorem Snapem. To byl ten kámen úrazu - nikdy by se jí nesvěřil, nikdy by ji nepoprosil o pomoc. Takže pokud s něčím bojoval, byla to předem prohraná bitva. Birdie se cítila podvedená. Tak ráda by Snapeovi pomohla, tak ráda by při něm stála, ale on o to nestál. Možná ani nevěděl, jak moc ho má ráda. Tolik se o Snapea bála, ale nesměla to dát najevo. Nechtěla, aby skončilo jejich popichování. Blížilo se to. Pomalu a plíživě přicházel moment, kdy podivné přátelství s profesorem Snapem skončí. Birdie na to nebyla připravená. Vlastně ani netušila, jestli je možné se na takovou věc připravit. 

▓▒░▒▓▒░▒▓▒░▒▓▒░▒▓▒░▒▓▒░▒▓▒░▒▓

Severus Snape pil víno. Trpěl nespavostí už dlouhé měsíce, ale tato noc byla jiná. Tuto noc by neusnul už z principu. Dýchal mělce. Měl ještě šanci couvnout. Co by se dalo dělat? Utéct, ano, utéct mohl. Všechno by tu zanechal. Ať se jednou snaží taky ostatní. Proč by měl všechno zachraňovat on? Jen pro jednou by se přece mohl zajímat pouze o sebe a svá přání. Aspoň protentokrát by nemusel být obětním beránkem. Promnul si unavené oči. Alespoň na pár vteřin si dovolil představovat si svůj útěk. Ten pocit byl příjemný. Schoval by se do nějaké zapadlé vesničky v Severním Irsku a už by nikdy neřešil Brumbála, Pána zla a jiné idioty. Ať se o sebe pro jednou všichni starají sami. Nebyl přece jejich otec! Ani... poručník nebo cokoliv jiného. Byl by v Irsku a ostatní by se s tím prostě a jednoduše museli smířit. Bydlel by v pronajatém domku, vařil by vodu na kafe na plynovém sporáku a v zimě si přitápěl v kamnech. Salašníkovi by vyrobil voliéru. Boj zla a dobra by šel mimo něj. Žil by si podle svého a zapomněl by na všechny ,,povinnosti". A kdyby byla jiná situace, možná by utekl s... někým.

▓▒░▒▓▒░▒▓▒░▒▓▒░▒▓▒░▒▓▒░▒▓▒░▒▓

Rázoval hradem. Skutečně se to stalo! Skutečně zabil Albuse Brumbála! Celé ty měsíce se na to připravoval, ale stejně ho ta skutečnost zasáhla jako úder do hrudníku. Vše bylo ztraceno. Jestli někdy vůbec měl šanci na normální život, nyní už nebyla možnost návratu. Kolem něj oslavně poskakovala Bellatrix, nejraději by ji zabil. A pak by zabil sám sebe. Do čeho se to nechal zatáhnout? Za jakou cenu tohle všechno podnikal? Vzdal se svého zítřka - pro budoucnost jiných. Najednou zahlédl ve stínu postavu dívky. Srdce mu vynechalo jedno ,,buch". Poznal ji. Poznal by ji kdekoliv, kdykoliv. ,,Běžte napřed," řekl smrtijedům a zamířil za Birdie. Počkal, až byli dostatečně daleko. Birdie se stále schovávala ve tmě. Bylo poznat, že se rozmýšlí. Nejistě přešlápla z jedné nohy na druhou, ale nakonec vystoupila ze stínu. Plakala a před sebou držela hůlku. Její ruka se třásla. ,,Chcete mi ublížit?" otázal se Snape. Jak ho to mohlo vůbec napadnout? Kdyby nebyla rozrušená z událostí, trochu by se na něj zazlobila. Birdie zavrtěla hlavou.
,,Nikdy," zašeptala. ,,Jen se chci bránit, jestli vy budete chtít ublížit mně," dovysvětlila. Severus k ní přistoupil blíž. Schoval svou hůlku a ukázal jí prázdné dlaně.
,,Neublížím vám," slíbil. Birdie svěsila ruku podél těla. ,,Mrzí mě to, slečno. Říkal jsem vám, že mě budete nenávidět."
,,Cítím teď spoustu pocitů... Zklamaní, zmatek, žal, hluboký a opravdový žal," začala Birdie. ,,Ale nenávist necítím," dodala s jistotou. V tu chvíli Snape pocítil touhu ji chytit za ruku a utéct s ní. Pryč od toho všeho... Bohové, proč se nenarodila dřív? Proč se nesetkali jinak? Proč nikdy neměli šanci být si blíž? Lítostivost se rozlila Severusovým srdcem jako horká krev.
,,Opatrujte se, slečno. A kdybychom se už neviděli, věřte mi..." Odmlčel se, zhluboka se nadechl nosem a s výdech pravil: ,,Nikdy jsem nepotkal výjimečnější dívku." Birdie došla k Severusovi a objala ho. Pevně ji k sobě přitiskl. Když se od ní odtahoval, chytila ho za ruku, jen jemně své ruce navzájem sevřeli. Bylo to rozloučení a oba věděli, že je to rozloučení navždycky. Už nikdy nebudou mít možnost se spolu dohadovat. Už se Snape na Birdie nebude moct zlobit. Birdie už nebude moct mu vyprávět historky, o které nestojí. Už se na něj nebude usmívat, až se bude cítit nejhůř. Pustili se.