Jak Snape mrzimorskou slečnu nenáviděl ✔️

Promlčená barikáda

Birdie stála u postele a znaveně pozorovala Snapea. Nebralo to konce. Byla unavená a on ji nenechal spát. Dokonce začala uvažovat, že půjde spát na pohovku. Jenže to by vyhrál. To už by Snapeovi rovnou mohla věnovat celý byt a žít na ulici.
,,Prosím, můžu si už lehnout?" zeptala se a cítila se jako malé dítě, které nutně potřebuje šlofíka, aby nebylo ukňourané.
,,Ne," odpověděl Snape a pokračoval v práci. Uprostřed postele stavěl bariéru z polštářů a přikrývek. Birdie by to jinak brala dost osobně, že se jí takhle zabránit ho obtěžovat, ale byla tak unavená, že jí to bylo jedno. Jediné, co chtěla, bylo spát. Celá ta situace byla naprosto absurdní! Nabídla mu místo ke spaní a on si místo toho stavěl hradby z polštářů! ,,Hotovo," pravil očividně hrdý na výsledek své práce. Nepochválila ho, nezasloužil si to. Věnovala mu chladný pohled. Snapeovi to bylo jedno, byl spokojený se svým výkonem. Birdie padla do postele, přikryla se a zavřela oči. Snape ulehl taky - na druhou stranu barikády.
,,Dobrou noc," řekla Birdie.
,,To tedy nevím. Nejspíš ani tak neusnu. Nejsem zvyklý spát s někým dalším v posteli," postěžoval si Severus. Birdie si povzdechla. Otevřela oči, mžourala do stropu a přemýšlela, jestli by jí prošla vražda, když byla celý svůj život hodná.
,,To mě mrzí," pravila, i když jí to bylo upřímně dost jedno. Snape jí na to už nic neodpověděl, protože hned usnul. ,,Neuvěřitelný," špitla Birdie, zachumlala se a zavřela oči. Jenže ji tak rozhodil, že jí to trvalo dalších dvacet minut, než usnula.

Birdie napadlo, že vlastně není tak špatný nápad mít polštářovou hradbu, protože se k ní mohla tulit. Přehodila ruku přes polštáře a přitiskla se k nim. Spokojeně vydechla. Takhle hezky se jí ještě nespalo. Polštáře se pod jejím objetím ztěžka nadechly a s výdechem zamručely. Birdie se v polospánku v duchu této podivnosti zasmála. Pak však strnula hrůzou. Před vteřinou ještě spala, teď byla naprosto vzhůru. Vytřeštila oči do tmy. Bylo jasné, že neobjímá polštáře. Byla na jeho polovině postele, tiskla se k jeho tělu, objímala jeho pas. Netušila, jak se to stalo, a vlastně na tom ani nezáleželo. Teď záleželo pouze na tom, jak se od Snapea dostat pryč. Chvíli vyčkávala, jestli se Snape nevzbudí. Pak se pomalu a opatrně začala odtahovat. Nejdřív zvedla ruku, kterou Snapea objímala. Pak se odvrtěla zadkem o pár centimetrů dozadu, aby byla pár centimetrů od jeho těla. To už stačilo k poslednímu kroku - přetočit se z boku na záda a tím se vysvobodit úplně. Pokusila se vyskládat zpět hradbu z polštářů a poté usnula, aby nemusela myslet na tuto trapnou chvilku.

Severus Snape si po dlouhé době užíval skutečný spánek. Záda? Nebolela. Krk? Ve zdravé poloze. Obličej? Zabořen v nepříliš měkkém polštáři. Byl příjemný a hřejivý, jedinou nevýhodou bylo jeho nepravidelné zvedání se a klesání. V těle Severuse Snapea by se krve nedořezal! Ihned se probudil, ale ta hrůza mu nedovolila otevřít oči. Modlil se, aby to nebyla pravda. Jenže si až bolestně uvědomoval, že polštáře nevoní jako citronela, nehřejí, nedýchají a nemají tvar jako ňadra mladé ženy. Dívky! STUDENTKY! N-E-S-T-O-V-É!
Konečně se odvážil pohlédnout na tu katastrofu a svou pozici, ve které se ocitl. Přesně jak se obával - ležel na ňadrech své bývalé studentky. Musel se pakovat - a to sakra rychle! Vlastně... Zamyslel se... Pomalu. Velice pomalu, potichu a nenápadně. Nejdřív našel vhodná místa na matraci, tam položil své dlaně. Zhluboka se nadechl, zadržel dech a zapřel se. Všechnu svou sílu vložil do svých rukou. Zvedl se nad její tělo. Musel se jednou rukou pustit matrace a překulit se. Setrvačnost a gravitace zafungovaly dokonale. Svalil se na záda. Následně se posunul na svou polovinu postele. Bylo to složité v té tmě, ale podařilo se mu postavit zpátky hradbu z přikrývej a polštářů. Zavřel oči, zklidnil svou mysl a rozhodl se, že to raději zaspí.

Ráno byly všechny polštáře i přikrývky na zemi. Ani jeden tuto skutečnost nekomentoval. U snídaně ani jeden z nich nemluvil. Rozhodli se na to zapomenout. Vlastně se nic nestalo. Ten druhý o tom nevěděl, nebylo tím pádem co řešit.