Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Běžela po poli, její bosé nohy se odrážely do rytmu písně, která zněla celým světem. Doběhla na kraj žluté řeky, zrovna projížděla kolem dřevěná loďka. Zasmála se a hodila po dotyčném mandarinku. ,,Hej ty!" Než mandarinka doletěla, muž se otočil, mandarinka se mu rozprskla po obličeji. Znovu se rozhihňala, vylezla na strom a skočila na bílý obláček. Muž běžel pod ní na poli. ,,Jak se jmenuješ?" zeptala se ho. ,,Nemám jméno," odpověděl muž s tmavými vlasy a fialovýma očima. ,,Bezejmenný," usmála se a přitáhla k sobě ještě jeden mrak. Když do sebe oblaka narazila, začaly pršet diamanty. Muž si zakryl hlavu. ,,Jak se jmenuješ ty?" zeptal se. Místo odpovědi vzala do rukou diamanty a hodila si je do jeho blonďatých vlasů, ty se změnily ve stříbrné nitky. ,,Jsem svoje! Jsem tvoje!" zvolala a všude se to rozléhalo ozvěnou. ,,Pojď dolů! Chci si tě víc prohlédnout," požádal ji. Ze zbývajících diamantů udělala deštník a skočila, vánek ji donesl až k muži s fialovýma očima. Prohlížel si ji se zalíbením. Začervenala se a zahleděla se do země. Chytil za bradu a zvedl její hlavu. ,,Ty máš několika barevný oči!" Stydlivě se zachichotala. ,,Ano, žluté, modré, zelené, hnědé, šedé... Jaké si jen vysníš." ,,Ale ty barvy se mění, jakoby létaly!"pravil okouzleně. Představ si sám sebe v loďce na řece, kolem mandarinkovníky a marmeládové nebe. Někdo tě volá, odpovídáš docela pomalu. Je to dívka, co má v očích krasohled. ,,Kam jsi zmizela?" zvolal, protože ji ztratil. Bloudil mezi vysokými květinami, které zpívaly tu píseň. ,,Kam jsem zmizela?" ozval se její zvonivý hlas a pak smích. Najednou uviděl její oči, které zářily zlatou barvou. A v další vteřině byla zase pryč. Rozběhl se tím směrem. Čekala na něj, vyšla mu vstříc, pohladila ho po tmavých vlasech. Žluté a zelené kytky z celofánu se tyčí nad tvou hlavou. Hledej tu dívku, co má v očích slunce, a je pryč. Najednou se rozběhla pryč, vyskočila na oblaka a přikryla se slunečními paprsky. ,,Pojď dolů!" volal na ni. ,,Ne! Pojď za mnou!" ,,Já nemůžu," odvětil smutně. Shlédla dolů a zamyšleně se zamračila. ,,Ty neumíš létat?" Přikývl. ,,Buď volný!" Hodila na něj diamanty a on se začal vznášet až k ní.
Odpočívali v nebesích. Ležela na břiše, hlavu otočenou jeho směrem. Ležel na zádech, hlavu nakloněnou k ní. Dívali se na sebe. Usmívala se. ,,Proč jsem tě nikdy neviděl?" ,,Proč mě teď vidíš?" opáčila. Bylo to tím kouzlem? Bylo to tou radostí, která mu proudila žilami? Dovolil si snad vidět něco, před čím si celý život zakrýval zrak? ,,Tak rád bych tě měl rád," přiznal. ,,Co ti brání? Osvobodila jsem tě. Už můžeš i létat, tak proč bys mě nemohl mít rád?" Sám nevěděl. Byl si jistý, že v jiném světě, v jiné části vesmíru a své mysli znával důvody, proč ji odmítal. Jenže teď byl tady a vše bylo zapomenuto. Co bývaly argumenty pevné jako skála, byl nynější prach na zemi.
,,Kdybych mohl,
držel bych tě ve svém náručí,
hladil bych tě po vlasech,
dotýkal se tvého těla.
Kdybych mohl,
zapomněl bych na všechny zákazy a příkazy,
dovolil bych sám sobě,
abych tě políbil.
Ztratil bych se v tobě.
Pohltila by mne radost.
Přijalo by mne štěstí jako marnotratného syna,
který se navrací
k té prapůvodní touze
m i l o v a t
a
b ý t m i l o v á n."
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
