Omlouvám se za chyby :3
Užijte si část...
Došla jsem do našeho pokoje, a otevřela dveře. Naskytl se mi tak pohled na Maxe, který byl Mel otočený zády a spal. Usmála jsem se nad ním a zavřela potichu zasebou dveře. Nikdy jsem si nemyslela že se takhle budu cíti. Osamnělá, unavená, starší a bez lásky. S menším povzdechem jsem šla ke stolku kde jsem položila klíče a došla k posteli. Vzala jsem deku a přikryla Maxe a Melisu. Melise jsem dala pusu na čelo a Maxe jsem pohladila po tváři. Usmál se.
Posadila jsem se na židly a koukala se na ty dva. Popravdě, byly roztomilý když spaly. Otočila jsem se k nim zády a položila na stůl ruce tak abych si na ně pohla položit pohodlně hlavu, což jsem taky udělala. Zavřela jsem oči a přemýšlela o mém životě. Kdybych neměla Justin možn bych byla šťastná, ale zase Justina miluju. Je to složitý a to moc. Nidky jsem si nemyslela že se můj život takhle obrátí vzhůru nohama, i když mi bylo jasný že budou problémy když odejdu s Justinem, ale nikdy bych si netroufla říct že to bude až takhle v prdeli.
On je ten co mě dělá šťastnou, jenže v poslední době je to spíše naopak. Jedině on ví co mě dokáže rozesmát a i nasrat, on je ten kterého potřebuju, ale potřebuju toho Justina co tu byl před několika měsíci, ne toho který je tu teď. Cítila jsem jak moje oční víčka těžknou, ale vibrování mého mobilu mě opět donutilo otevřít oči a probudit se z polospánku. Naštvaně jsem vytáhla mobil z kapsy a hovor přijala.
"Ano?" řekla jsem unaveným hlasem.
"Miluju tě a omlouvám se za všechno." řekl pro mě až moc známí hlas a pak jsem slyšela pouze pípání, které značilo o tom že zavěsil. Nestihla jsem mu říct to samé slovo co on mě, proč to tak rychle vytípl?!
Vytočila jsem číslo a čekala až to někdo zvedne.
"Ano?"
"Dej mi Justina." řekla jsem rozhodutě, slyšela jsem povzdechnutí a následně jak někdo volá Justina,
"Ano?" ozval se jeho dokonalý hlas.
"Taky tě miluju a vždycyk budu Justin ať se děje co se děje." usmála jsem se "Dobrou."
"Dobrou princezno." řekl a opět zrušil hovor. Mobil jsem položila vedel sebe a opět si lehla jako předtím. Zavřela jsem oči a v tu ránu jsem usnula.
Koukala jsem se na hořící dům, který stál předemnou všude kolem mě byly policisté, hasiči a záchranáři. Z domu vytáhly muže, doběhla jsem k němu a podívala se mu do tváře.
"Justin!" objala jsem ho silně tak jak jsem jenom mohla. Plakala jsem byla jsem šťastná že ho tu mám, je zdravý a v pořádku. Postupně začaly z hořícího baráku vytahovat další a další muže - naši kamarádi. Ale Melisa nikdne nebyla.
"Kde je Melisa!" zakřičela jsem a chtěla vběhnout dovnitř, jenomže jeden z hasičů mě chytil za pas a pevně mě drzřel tak abych se mu nevyškubla. Kopala jsem nohama, mlátila ho, jenom aby mě pustil za mojí láskou.
"Pryč! Spadne to!" zakřičel hasič, který jako poslední vyběhl z baráku, který se po chvilce sesypal. Začala jsem brečet ještě více když jsem si uvědomila že tohle by nikdo nepřežil. Začala jsem se pláčem přímo dusit. Ucítila jsem mohutné ruce, místo těch kteří mě doteď drželi, otočila jsem se a uviděla Justina. Jeho tvář, byla celá poškrábaná a oči od slz.
"Nenávidím tě! To jenom kvůli tobě je mrtvá! Kvůli tobě!" začala jsme do něho mlátit, jeho hruď byla tvrdá jako skála, chtěla jsem jí prolomit a ukázat mu tu největší bolest!
