Omlouvám se za chyby...
Z pohledu Amandy
Pomalu jsem otevřela oči. Všechno kolem mě bylo rozmazané, ale po pár zamrkání jsem uviděla postavu které seděla na postely vedle mě. Porozhlédla jsem se po pokoji a zjistila že jsem v naší ložnici. "Justin." zachraptěla jsem. Jeho hlava se otočila ke mě a na tváři semu objevil úsměv.
Pohladil mě po tváři a políbil mě na čelo. "Konečně jsi se probudila." usmál se a opřel si čelo o to moje. Zakousla jsem se do rtu, ale i tak se vduchu usmívala. Pohladila jsem ho po tváři.
"Co se stalo? Moc si toho nepamatuju." zasmála jsem se a posadila se. Zádami jsem se opřela o zeď za mnou a propletla si naše prsty.
Justin se nadechl, ale v tom se otevřeli dveře ve kterých stála Melisa. Rozeběhla se a skočila na naší postel. Její smích byl tak nakažlivý že jsem se musela zasmát taky. Svoje malinké ruce si obmotala kolem mého krku a pevně si mě k sobě tiskla. "Dobré ráno maminko." odtáhla se ode mě a dala mi pusu na tvář. Slezla ze mě a skočila na Justina, který spadl na zem a oba se začaly strašně smát.
Víte až teď si uvědomuji že to co jsem říkala předtím byla kravina. To jak jsem říkala že bez něho se budu mít lépe, ale tak to není. On jediný mi dokáže vykouzlit úsměv na tváři, on jediný mi dokáže zlepšit náladu. Miluju ho a to se nikdy nezmění.
"Maminko, jdeme na snídani." zasmál se na mě Justin, který opět seděl vedle mě.
"Jak si mě to nazval?" uchechtla jsem se a překřížila si ruce na prsou. Justin pouze pokroutil hlavou a postavil se z postele.
"Víš já aspoň poslouchám naší dcerku, takže zvedni ten svůj zadek a mazej dolů do kuchyně. Mel nám udělala snídani." mrknul na mě a otevřel dveře. Když byl z pokoje pryč postavila jsem se a došla si do skříně pro župan, který jsem si na sebe oblékla. Pomalým krokem jsem došla do kuchyně a uslyšela smích. Opřela jsem se o rám dveří a porozovala naší rodinku.
Lil seděl na barové židly a krmi palačinkami Melisu, která měla nutelu všude kolem úst. Nemyslete si že neumí jíst sama to ona umí, ale víte když v obou rukách drží potraviny, které hází po svém tátovi tak se asi sama těžko nají. Ryan seděl vedle Justina a snažil se vyhábat se útokům jídlem, jenže kousek palačinky přistálo na jeho tváři. Musela jsem se zasmát nad jeho výrazem. No a Justin se opět stal malým dítětem. Házení palačinek má v kapse. "Hej! Dost! Budete si to uklízet samy!" vykřikla jsem a všechno hlavy se otočily ke mě. Všichni přestaly blbnout a konečně se věnovaly svému jídlu.
"Justin, mám tu ty další nutely na válku." zasmál se Fredo, který přišel do kuchyně, když mě spatřil bylo vydět že litoval slov, které vypustil z úst. "Mám je uklidit že ano?" zeptal se a já pouze přikývla. S uraženým výrazem odešel zpět do sklepa a po chvilce se vrátil se sklenicí marmelády. Pokroutila jsem nad ním hlavu a posadila se Justinovi do klína. Namazal palačinku nutelou a sroloval jí.
"Otevři pusinku maminko." usmál se. Protočila jsem očima a pusu otevřela. Justin mi do úst vložil palačinku a já si kousek ukousla.
"Páni, zlatíčko tobě jde vaření lépe než mě." usmála jsem se na Mel, která se okamžitě usmála na Lila a plácla si s ním. Chtěla jsem jí ještě pochválit jak to dělají správé mámy, ale udělalo se mi nevolno. Postavila jsem se a došla rychlím krokem na záchod.
"Amando, jsi v pořádku?" uslyšela jsem ustaraný hlas Ryana, pouze jsem přikývla a spláchla.
Došla jsem k umyvadlu a opláchla si ústa studenou vodou. "Jsme těhotná co by jsi chtěl." zavrčela jsem a utřela jsem si rty do ručníku. Usylšela jsem pouhé 'promiň' a následně kroky, které se ode mě vzdalovaly. S hlubokým hádechem a výdechem jsem koupelnu opustila a došla do ložnice, kde jsem z pod postele vyndala velikou krabici. Otevřela jsem jí a naskytl se mi pohled na fotky. Začala jsem v nich listovat tak že jsme ztratila pojem o čase.
