Je možné že někdo nepochopil 17.část, zapoměla jsem na začátek napsat že to přímo nenavazuje na 16.část, ale tak už se stalo. V této části se dozvíte důvod Amandiného krvácení, ale musela jsem to trošku protáhnout :D Nezlobte se ;)
Omlouvám se za chyby
Přeji příjemné čtení :3
Mezitím co Justin spal v ložnici a Melisa odpočívala ve svém pokojíčku jsem se rozhodla Justinovo špinavé oblečení od krve vyprat. Jeho bílé tričko jsem rovnou vyhodila protože v něm byla díra po kulce, která zasáhla jeho bok. Prohlídla jsem všechny kapsy u bundy a kalhot.
V zadní kapsy u kalhot jsem našla nějaký složený papír, který jsem položila na zem a všecho dala do pračky. Když se pračka zapla opustila jsem koupelnu a došla se podíval na Melisu. Otevřela jsem dveře do jejího pokoje, ale byl prázdný. Její peřina na posteli byla rozházená a hračky po pokoji byly různě poházené. Nechápavě jsem skrčila obočí a došla do ložnice. Když jsem otevřela dveře pohled mi padl na Melisu, která hladila po tváři Justina a davá mu pusu na tvář.
Jeho rty se roztáhly do úsměvu a následně otevřel oči. Usmál se. Natáhla ruce a stáhl k sobě na hruď Melisu, která se usmála a přitulila se k němu blíže. "Ahojte" usmála jsem se a došla k nim. Oba dva se na mě podívaly, ale ani jeden z nich nic neřekli, pouze se usmály. "Stalo se něco?" zeptala jsem se a posadila se na kraj postele. Justin něco pošeptal Melise do ucha a ta přikývla. Dala mu pusu stejně jako mě předtím než odešla.
Justin si povzdechl a chytl moje ruce do těch jeho. "Myslím že by jsi to měla vědět." pronesl. Jeho tvář nebyla najednou tak šťastná jako s Melisou, byla smutná. Podívala jsem se na něho a on mě pouze pohladil po tváři. "Kde mám kalhoty tak to je." porozhlížel se po pokoji." Hned jsem si vzpoměla na papírek, který jsem z jeho kalhot vyndala. Bez jakéhokoliv slova jsem vstala a doběhla do koupelny kde jsem ze země zvedla papír. Otevřela jsem ho a začala číst.
Moje oči se začaly naplňovat slzami a můj hlasitý bolestivý výkřik se dostal z mých úst. Papír jsem mačkala ve své dlani a rozeběhla se do ložnice. Skočila jsem na postel a uhodila Justina. "Kdy jsi mi to chtěl říct?!" zakřičela jsem na něho a ukázala na něho papír.
"Amando prosím, uklidni se. Promluvíme si v klidu." usmál se. Nechápu jak může být tak v pohodě, protože já se tu zachvíli zhroutím.
"Jak se mám uklidnit! Sakra proč jsi mi to hned neřekl když jsem se probudila! Proč jsi mi to kurva neřekl?!" rozhazovala jsem rukami a měla chuť do něčeho praštit.
"Chtěl jsem ti to říct! Ale přišla Melisa, víš jakou jsem měl radost že usmíváte, nemohl jsem ti to potom říct! Prostě... nemohl jsem!" zakřičel na mě pro změnu on. Slzy mi stále stékaly po tváři, protože nešli zastavit. Cítila jsem bolest kterou nemůže nikdo z vás cítit pouze matky, kteří se dozvěděli tuto zprávu. Moje brada se chvěla, nemohla jsem už nic vyslovit. Viděla jsem Justina jak pomalu vstal z postele a došel ke mě. Natáhl ruku že se mě dotkne, ale já ustoupila o krok vzad. Pokroutila jsem hlavou a podívala se do jeho tváře.
"Nesnáším se." zašeptala jsem. "Tak moc se nesnáším." řekla jsem více nahlas, věděla jsem že to slyšel, ale musela jsem to říct ještě jednou abych přesvědčila samu sebe že toto je moje vina. Juatin opět udělal krok ke mě, ale já ustoupila - zase. "Nedělej to."
"Co nemám dělat? Nemám ti pomáhat? Chceš být sama? Co s tím sama zmůžeš?" na jeho otázky jsem bohužel neznala odpověď. Než jsem mohla cokoliv říct jeho ruce byly obmotané kolem mého pasu a pevně mě držel mezitím co jsem plakala na jeho rameni.
"Odpustíš mi to?" zeptala jsem se ho a on se ode mě odtáhl.
"Amando, co to říkáš. Je to i moje dítě. Není tě za co vinit." pohladil mě po tváři a políbil an koutek úst. Falešně jsem se usmála a položila ruce na jeho hruď.
"Naše dítě...... není normální. Dokážeš s tím žít?" zeptala jsem se ho znova a on pouze s úsměvem přikývl. "Ale já ne Justine." zakroutila jsem hlavou a odtáhla jsem se od něho, došla jsem k posteli na kterou jsem si sedla.
"Nedokážu se s mířit s tím že kvůli mě bude naše dítě postižené Justine, co když to bude něco vážného a my se o to nebudeme moc postarat, protože nevíme co všechno to obnáší. Sakra! Proč nemůžeme být šťastní? Proč?" podívala jsem se na Justina, který stál jako paralyzovaný na jednom místě.
"C-chce jít n-na po-potrat?" dotal ze sebe koktáním. Sklopila jsem hlavu a hrála si se svými prsty.
Myslím že moji odpověď už zná....
Ano VÍM je krátká, ale dva dny část opět nebude, takže jsem vám chtěla přidat aspoň něco. Doufám že jste se v tom nezamotaly, ale musela jsem to takho zakončit.
Doufám že se vám část líbí :3
