Na konci části je OZNAM!.takže si ho prosím přečtěte....
část věnovaná...RegiKubovicova
Z pohledu třetí osoby
Amanda ležela v útulném baráčku jak už řekl Max - v rodiném domku - na podlaze schoulena v klubíčku. Její tělo se třáslo od zimi, která tu v dolním pokoji - sklep- byla. Její tělo bylo chladné a její pokožka nafialovělá od modřin, které se začínaly zviditelňovat. Z jejích úst tekla krev, která dopadala na popraskaný beton. Oči měla zavřené a snažila se ignorovat tu ostrou bolest v jejém těle. Její hrudník se zdvýhal ve velmi pomalém tempu. Snažila se nadechnout více, aby měla dostatek kyslíku, ale bolest v hrudníku jí dovolila se nadechnou pouze tak jak doposud mohla. Pokoušela se postavit, ale nešlo to. Chtěla křičet o pomoc, též to nešlo. Šlo udělat vůbec něco?
Ano, čekat na to až se jí před očima objeví jenom černo tak jak se stalo. Její dech se zastavil a tím se její život 'ukončil'.
Z pohledu Justina
Ráno jsem se probudil na jemné hlazení po vlasech. Pomrvil jsem se a otočil se dotyčnému zády. Uslyšel jsem jejé smích, který mě donutil moje koutky úst nadzvednou a poté otočit moje tělo čelem k ní.
"Dobré ráno tatínku." poskočila na postali a zatleskala rukami
"Meliso! Pst! Nech- Ou dobré ráno." řekl Lil, lterý přišel do pokoje, nechápavě jsem se na něho podíval, protože tohle ráno se mi zdá opravdu divné.
"Lil, rpčo máš na sobě tu zástěru?" zasmál jsem se a posadil se, tak abych na něho viděl, popravdě, vypadal jako buzerant.
"No promiň!" vypískl jak holka a přenesl váhu na jednu nohu. "Ale tvoje dcerka měla hlad! A protože ty zlato jsi spal a chrápal jako prase jsem jí musel dělat snídani já!" opět vypískl a já se s Melisou začal smát. Nechápavě se na nás podíval, ale pak asi pochopil že se smějeme jeho chování a začal se smát taky.
Lil odešel a já se postavil z postele přešel jsem k mojí skříni a vytáhl z ní černé tričko s krátkými rukávi a oblíkl si ho na sebe. Podíval jsem se na sebe do zrcadla a v odrazu jsem viděl Mel, jak má sklopenou hlavu a hráje si s panenkou.
"Mel, zlatíčko, stalo se něco?" zeptal jsem se a upravil si svoje vlasy, předtím než jsem se na ní otočil.
"Tatínku... já vím že jsem řekla moc ošklivé věci o mamince, ale já to tak nemyslela, miluju jí, chci jí tady." zašeptala a začala brečet, přiběhl jsem k ní a silně jí objal okolo ramen, když jsem jí tiskl k sobě.
"Pšš zlatíčko, to bude v pořádku ano? Maminka ti to odpustí." zašeptal jsem jí do ucha a hladil jí po vláskách.
"Najdeš jí? Prosím, slib mi že mi najdeš mojí maminku." zašeptala mi do ucha, když její slzy se kutálely dolů po její tváři na moje tričko.
"Ano, najdu ti jí." odtáhl jsem se od ní a setřel jí slzy.
"Ale musíš tu zůstat s tetou Lilem." zasmál jsem se a Mel semnou. "Budeš muset být hodná a volat mi každý den." cvrnknul jsem jí po nose, na co se zamračila a bouchla mě do ruky.
"Budu hodná neboj, a volat ti taky budu, už se těším až udělám tetě Lil nový učes, a namaluju jí!" vykřikla a radostně se usmála.
"A kam vlastně jedete pro maminku?" zeptala se a posadila se na moje stehna.
"Tam kde to všechno začalo." usmál jsem se a začal jí česat vlásky.
"Soud?" zeptala se Mel a já si jí otočil k sobě.
Nechápavě jsem se na ní podíval a promluvil. "Sakra jak o tom víš? A ne to místo nemyslím."
Melisa se zasmála a oblajal mě. "Maminka mi o vás dvou vyprávěla, vím všechno." zašeptala mi do ucha, odtáhla se a dala mi pusu na nos. Seskočila ze mě a vyběhla z pokoje ven.
Popravdě ta holka mě překvapuje více a více, no to bude asi tím že je po svojí dokonalé mámě.
Z pohledu Melisy
Rozlloučila jsem se s tatínkem a se strejdama, popravdě, bude se mi po nich stýskat. Podívala jsem se na strejdu Lila, který něco vážného probíral po telefonu, strašně jsem se nudila a tak jsem začala skákat po pohovce, smála jsem se a křičela. Strejda Lil se na mě díval až do doby dokud jsem nespadla a nerozbila jednu vázu.
"Bože! Meliso!" vykřikl strejda a mobil mu vypadl z ruky, doběhl ke mě a pomohl mi na nohy. Začala jsem se smát a on semnou. Zvednul mobil ze země, přísně ale s náznakem úsměvu se na mě podíval a dal si mobil opět k uchu.
"Ježiši klid, je v pořádku, jenom spadla." strejda Lil na mě mrknul a poté se usmál. "Ano spadla, bože každé dítě musí jednou spadnout! Ticho mami!" zasmál se strejda a mobil položil na stůl.
"Kdo to byl, tvoje maminka?" zeptala jsem se ho a on se zasmál.
"Ne to byl tvůj tatínek a moc se o tebe bojí. Takže jestli se ti něco stane už mě nikdy neuvidíš." zažertoval a vzal si mě do náruče. Usmála jsem se a objala ho...
Vím je to strašný... moc moc se omlouvám, ale jsem opět na mobilu protože moje 'dokonalá' babička mi rozbila nabíječku od notebooku který je vybitý takže jsem půlku části psala na mobilu a nevím jak je dlouhá...
Moc se omlouvám, ale části nebudou do doby dokud nebudu mít novou nabíječku, ale mám mobil takže snad něco málo bych mohla napsat, ale nic neslibuju. Snad to chápete a nebudete se zlobit, protože se opravdu snažím. Někteří vědí že části byly každý den dokonce i dvě za den. Opravdu mě to mrzí :(
