Omlouvám se za chyby
Z pohledu Amandy
Znáte ten pocit, když nevíte co máte dělat? Když jenom sedíte mezitím co váš nejlepší kamarád něco plánuje vy nevíte co?
Zakousla jsem se do rtu a snažila se tyto otázky rychle vypustit zhlavy, jenže to nešlo. Jeho hlas, byl tak smutný, skleslý, jako by se něco mělo stát. Mobyl který držím v ruce pevně svírám a potlačuji slzy před mojí dcerkou aby nevyšli ven. Povzdechla jsem si a chytla jí za ruku. Svým palcem jsem jí hladila po hřbetě ruky a snažila se samu sebe uklidnit. Jenže neúspěště.
"Maminko?" uslyšela jsem dětský hlas mé dcery což mě donutilo se na ni podívat. Na tváři měla úsměv který ji vždy sluší a vždy dokáže rozesmát i mě, jenže teď jsem nepohla ani koutkem úst. "Kdy přijede strejda Lil?" zeptala se a napila se za svého jablečného džusu, který jsem jí koupila v automatu.
Zhluboka jsem se nadechla a podívala se jí do oči. "Víš, strejda Lil má hodně práce." falešně jsem se usmála a pohladila jí po tváři. "Ale neboj myslí na tebe." dodala jsem a uviděla jak se její úsměv rozšířil.
"Mohla bych mu zavolat?" tato otázka mě šokovala, nevím jestli Lil vůbec má ještě svůj telefon co těch větách co řekl mě, nechci jí zklamat. Nechci aby si myslela že strejda jí nemá rád.
"Meliso, nevím..- " Dveře se otevřeli což znamenalo že mě dotyčná osoba přerušila v mluvení. Děkovala jsem bohu nebo-li dotyčné osobě že mě zachránila od slov, která jsem chtěla vypustit z úst. Pootočila jsem hlavu a uviděla Justina, který se na mě koukal dost divným pohledem. Okamžitě jsem si stoupla a opustila Melisiný pokoj se slovy že za chvíli příjdu.
Opřela jsem se o dveře a koukala se na Justina a kluky, kteří stáli za ním a na tváři měli nečitelné výrazy. "Co se stalo?" zeptala jsem se, můj hlas se třásl.
Justin se na mě podíval a povzdechl si, sevřel dlaně v pěst a pokroutil hlavou. "Odešel." jedno slovo, které vypustil z úst bylo jako sto výstřelů, které zásáhlo moji hruď. Přizavřela jsem oči a snažila se ze sebe nevydat ani hlásek, jenže slzy které se dostávaly ven mi to nedovolily a já začala vzlykat. Během několika sekund jsem ucítila mohutné ruce jak se obmotávají kolem mého pasu a drží mě pevně abych nespadla.
Cítila jsem jak slzy které stékaly po mé tváři se vsakují do jeho trička, které bylo od mé řasenky špinavé a mokré od slz. Jeho ruka jezdila po mých zádech nahoru a dolu jak se mě snažil uklidnit. Odtáhla jsem se od Justina a podívala se do jeho tváře. "Proč odešel?" vypustila jsem z úst větu na kterou nikdo z nás nevěděl odpověď, ale musela jsem se zeptat.
Chtěl odpovědět, ale vrzání dveří za námi ho vyrušilo a donutilo ho to se ode mě odtáhnout, předtím než se rozešel pryč ode mě. Slyšela jsem křik mé dcery, která prosila o to aby jsme jí odpovědeli kde je strejda Lil. Jenže nikdo jí to nemohl říct,, nikdo z nás to nevěděl. Zaklonila jsem hlavu a zavřela oči. Zhluboka jsem se nadechla a otočila se svým tělem k Melise. Chytla jsem Justina za rameno a odtáhla ho od ní. Překvapeně se na mě podíval a já odtáhla Melisu zpět na pokoj kde jsem nás zamkla. "Sedni si." řekla jsem jednoduše a ukázala na její postel.
Poslechla a beze slova se posadila. Z rohí místnosti jsem vzala židly a položila jí těsně před Melisu, předtím než jsem si sedla vedle ní. Cítila jsem její pohled na mě, pootočila jsem hlavu a usmála jsem se. "Chtěla bych si promluvit o strejdovi." chytla jsem jí za ruku a pohladila jí po vlasech. "Můžu stebou o něm mluvit?" nadzvedla jsem obočí a ona pomalu přikývla. "Vím že máš strejdu Lila hodně ráda, je to tak že ano?" opět jsem se zeptala a ona opět přikývla. Oblízla jsem si své suché rty a usmála se na ní. "Vím že ho máš ráda a on tebe taky, ale nechce aby jsi brečela, víš jak to nemá rád." zasmála jsem se a ona semnou. "Strejda Lil, musel jet mimo zemi kvůli práci, ale slíbil že se vrátí a obejme tě, dá ti pusu na tvoji krásnou tvář a řekne ti jak moc tě má rád. Jenom musíš vydržet kdy opět zaklepe na dveře a roztáhne pro tebe svojí náruč." pohladila jsem jí po vlasech.
"Ale strejda Lil nechodí do práce." usmála se a začala druhou rukou hladit svého medvídka od Lila. Přivřela jsem oči, protože toto mi přišlo dost vysilujíci a unavující. Dlaní jsem si přejela přes obličej a snažila se vymyslet pár slov čím bych jí přesvědčila o opaku. Jenže mě napadla jenom jedna věta.
"Hledal práci Meliso, a konečně jí našel, jenže ta práce není tady u nás." falešně jsem se usmála a políbila jí na vrh hlavy. Melisa pokojně přikývla a zívla si. "Lehni si zlatíčko, jsi ještě moc unavená." usmála jsem se na ni a položila jí na postel. Přikryla jsem jí lehkou přikrývkou a lehla si vedle ní. Objala jsem jí kolem pasu a hladila jí po břiše jako to dělá Justin mě, když jsem smutná nebo se pohádáme, vždy to zabere.
Po chvilce jsem slyšela její pravidelné odfukování, trošku jsem se nad ní nahla abych se ujistila že opravdu spí což se mi ihned potvrdilo, když její oči byly zavřené a její ústa pootevřená. Usmála jsem se nad jejím vtipným výrazem a vstala z postele. Odemkla jsem dveře a předtím než jsem ji mi prošla jsem se podívala naposledy na Melisu a s úsměvem na rtech odešla z jejoho pokoje.
Předemnou jsem uviděla sedět kluky se zavřenými oči, zdřejmě nemohli pochopit to že odešel. "Jaký je plán." řekla jsem a všechny hlavy se otočily ke mě, až na jednu.
"Žádný není Amando, rozhodl se sám, a my už nemůžeme pomoci." řekl Justin tvrdým hlasem když vím že uvnitř ho to žralo zaživa, byl bezmocný.
"Jak to jenom můžeš říct?! Je to tvůj přítel! Náš přítel! Udělal spoustu chyb jako každý znás, ale objetoval se! Musíš ho přivézt zpět! Ne kvůli nám, ale kvůli Melise Justine! Ona ho potřebuje! Bez něho je nic! Je to její strejda kterého miluje, nedovolím aby byla smutná! Prostě ho přivedeš zpět!" sykla jsem a odešla do bufetu, který tu v nemocnici byl.
Ale jak jsem řekla, bez něho je nic i když jsme s Justinem její rodiče on bude vždy po nás její nejmilovanější a bláznivý strejda Lil, kterého najdeme i kdybych to měla udělat sama!
**
Chtěla bych jenom oznámit že nám story za chvíli končí. Podle mě jsem to podělala nejen touto částí, ale i těmi dalšími, takže to chci co nejdříve ukončit. Popravdě už mc nemám nápady, protože jakmile jsem posrala minulé části nechce se mi to už ani moc psát. Doufám že se nebudete zlobit, když si dám od této story tak týden pauzu. Slibuju že jí dopíšu ale potřebuju čas na nápady, které nepříjdou ze dne na den. Doufám že se nezlobíte a ten týden možná i méně si na tu část počkáte :)
I love you <3
