Váš Hunger Games 2

11.Rozhovor - Část 4

Do křesla se posadila zrzavá splatkyně z desátého kraje Scarlet Willow. Její oblek nebyly šaty, ale bojový kostým s tmavě modrou sukní. Za úkol měla hrát chladnokrevnou bojovnici.

,,Scarlet! Ty jo, kdybych nevěděl, že to neudělaš, nejspíše bych se bál, že mě zabiješ."

Scarlet se na Caesara usmála.

,,To bych nejdříve musela najít něco, jak tě zabít."

Caesar se zasmál a publikum s ním. Scarlet složila ruce do klína.

,,Tvé jméno je docela neobvyklé ve vašem kraji, není pravda?"

Scarlet pokrčila rameny a podívala se do kamery.

,,Jmenuji se tak, kvůli mým vlasům. Ale další důležitá část, nikdo si mě přece nezapamatuje, když budu obyčejná. A já chci být zapomatována."

Řekla Scarlet a zvedla pěst na hlavu. Byl to spouštěč a publikum se roztleskalo.
***

Splátce Nicolas Bouatery reprezentoval desátý kraj jako kámen. Nezobrazoval strach. Spíše lehkou nenávist a naštvanost.

,,Nicolasi, ty si moc srandy neužiješ, že ano? A po kom by si mohl svoji vážnost mít?"

Nicolas několikrát patou lehce nervózně poklepal na podlahu a pak se podíval na Caesara.

,,Nejspíš po tetě. Otec je v kraji známý jako největší optimista a matka se na všechny jenom usmívá. Teta je hrozně přísná."

Víc blonďatý splátce neřekl. Taky se Caesar na nic víc neptal.

,,Byl si překvapen ze svého hodnocení? Tak vysokého? Čekal si nižší?"

Opak otázky na kterou se ptal u krajů níže.

,,Vlastně ano. Myslel jsem, že se mi to vůbec nepovedlo, ale nejspíše to také musela být náhoda. Nejsem tak dobrý, abych získával jedenáctky. I teta říkala, že dostanu maximálně trojku."

Caesar se smutně usmál a publikum zabručelo.

,,Takže si v aréně nevěříš?"

Nicolas rázně zakroutil hlavou.

,,Věřím, ale nevyhraju. Vždyť je to jasný! Podívejte se na splatkyni z prvního a pak na mě. Kdybych proti ní bojoval, zabila by mě za dvě sekundy!"
***

Dívka z jedenáctého kraje byla prostě nevinná. Krásná a milá tvář Lusy Cell se vyjímala s bílými šaty s růžovým kvítím.

,,Lusy, ty si z velice velké rodiny. A doslechl jsem se, že celá vaše rodina bydlí v jednom domě. Mužem mi to prosím přiblížit."

Lusy se rozářila při zmínce o její rodině. Caesar se usmál.

,,Ano, bydlíme všichni spolu. Mám dvě starší sestry a tři starší bratry. K tomu mladší sestru s bratrem. Dále rodiče, ale ty nejsou spolu. Matčin přítel bydlí s námi, ale otcova přítelkyně ještě ne. Má se nastěhovat koncem her. Pak s námi bydlí dvě babičky a jeden děda a ty nás furt komentují, ale velmi dobře pečou. Jo a pak ještě dvě tety, jedna z nich má přítele, jenž s námi bydlí též."

Caesar hvízdl a Lusy se zachychotala.

,,Lusy, ani jedna sestra se za tebe nepřihlásila dobrovolně?"

Lusy nakrčila obočí.

,,Ne, proč? Máma říká, že mám ze svých sester největší šanci, protože se alespoň něčím neotrávím."
***