Váš Hunger Games 2

12.Až se zbarví do ruda

Světlo. Všechny splátce osvětlilo světlo a na chvíli je oslepilo. Když se rozkoukali, zjistili, že stojí v kruhu vysypaným pískem, v jehož středu stojí Roh Hojnosti.
Za nimi už byla jen řeka dva metry dlouhá a čtyři metry hluboká. Řeka, která uzavírala splátce v kruhu, byla hranicí pro konec lesa. Les byl rozdělen na dvě části. Na tropickou a normální.
Konečně začalo odpočítávání. Splátci ze začali potit a pot jim tekl do očí. Stejně tak se potili kraje, rodiny a známí. Kdo bude první? Koho krev zbarví žlutý písek na rudý? Jaký kraj přijde o splátce a tak i o větší šanci na výhru?
10, 9, 8...
Rodiny se chytily za ruce. Přitiskly se k sobě a s prosbou sledovaly obrazovku.
7, 6, 5...
Trenéři si naposledy procházeli v hlavě, jestli splátcům řekli všechno. Jestli na něco nezapomněli.
4, 3, 2...
Splátci se připravili na běh nebo skok. Každý byl připravený přežít. Ale kdo tento úkol opravdu zvládne bylo zatím záhadou.
1!!!
Splátci vyrazili. Caleb z pátého kraje, Jacob Flitwick z třetího a dvojčata z devátého kraje skočili do řeky a vběhli do lesa, kde zmizeli mezi stromy. K Rohu Hojnosti se tedy hnalo dvacet splátců. Diváci byli připraveni na krvavá jatka.
První, kdo doběhl do středu byla Caitlin a Lusy. Caitlin si ze začátku Lusy nevšimla a popadla dva nejhrozivější nože. Lusy vzala batoh a otočila se, že odejde. Jenže někdo ji zastoupil cestu.
Lusy zalapala po dechu a popadla něco ostrého, co měla po levé ruce. Bylo to kopí. Rychle se ohnala před sebou, ale ten, kdo jí zastoupil cestu se jen jejímu pokusu zasmál a vyhl se.
Lusy byla na dně. Nedokázala normálně myslet.
Znovu popadla kopí a znovu se ohnala po splátci. A trefila ho do ruky.
Splátce sykl a otočil se.
Lusy stále neviděla jeho obličej.

,,Ty víš, že tě nechci zabít. A ty nechceš zabít mě."

Jenže Lusy neposlouchala. Ta milá splatkyně zešílela.
Stiskla kopí v dlaních pevněji aa znovu se ohnala proti splátci. Splátce couvnul. Lusy se ohnala znovu. A znovu a znovu a znovu.
Splátce couval, dokud nespadl do písku. Lusy zakřičela a uviděla splátcův obličej. Byl to Nicolas z desátého kraje. Ten, co získal v hodnocení jedenáctku. Lusy byla ale poháněna šílenstvím a nenávistí ke Kapitolu. A první krev, která zbarvila žlutý písek do ruda, byla krev splátce z desátého kraje.
Pro Lusy to byla poslední kapka. Nechala kopí kopím a spadla na kolena. Na zádech jí stále visel batoh a ruce měla od krve.
Ozval se výstřel. První byl mrtvý.
Lusy nabrala písek do dlaní a s křikem ho vyhodila do vzduchu. Chytila se za hlavu a začala se hystericky smát.

,,Nikdy mě nedostaneš Kapitole! Zemřeš! Nikdy! Nikdy! Nikdy!"

Řvala do nebe. Pár splátců se zastavilo a prohlíželo si tuto zvláštní scenérii. Splatkyně klečí v cizí krvi, hystericky se směje a křičí. Každému došlo, že splatkyně Lusy Cell z jedenáctého kraje zešílela.
Ale první, kdo toho využil byla Caitlin Ferris. Pevně chytila nůž v ruce a rozběhla se k Lusy. Někdo už že splátců zmizel.
Lusy si Caitlin nevšimla. Stále se hystericky smála. Nedokázala přestat.
Když na ni ale padl stín, zmkla a zvedla hlavu. Caitlin věděla, že ten pohled, jenž jí Lusy věnovala si bude navždy pamatovat. Pohled smíření. Pohled díků. Pohled dívky, která byla nevinná.
Když Lusy projel nůž krkem nic neřekla. Nevyjekla. Nepokusila se bránit. Prostě jen v klidu odešla pryč.
Ozval se další výstřel z dělá a Caitlin vytáhla nůž z Lusiina krku. Dva splátci byli ze hry. Zbývá jich dvacet dva.