Váš Hunger Games 2

22.Mráz po zádech

Laurel pohazovala sekyrou v ruce. Ještě musí zabít tři splátce. Tři splátce a bude volná. Vrátí se do šestého kraje za svým otcem a do konce života už nebude muset vytáhnout paty z domu. Možná si i někoho najde. Někoho, kdo bude s ní chtít stále být, i potom co zde udělala.
Zastavila se a vzhlédla. Skrz větve dokázala dohlédnout na umělou blankytně modrou oblohu. Po celou dobu v aréně si nenašla spojence. A teď věděla, že se jí to i hodilo. Nemusela se na nikoho vázat. A navíc, kdyby s tím spojencem skončila jako poslední, nejspíše by jí to rozervalo zevnitř. Už věděla, co s člověkem dělají Hladové Hry.
Udělala pár kroků a poté zůstala na místě stát jako opařená. Po zádech jí přeběhl mráz a překonala nutkání se otřást. Poté se dala do běhu.
Měla ráda běhání. Teď si ale uvolňující pocit ani neuvědomovala. Do svalů se jí vlil adrenalin a Laurel se rozběhla, co nejrychleji. Stále to něco cítila za sebou.
Nebyla si jistá, jestli je to splátce, nebo něco co vytvořil Kapitol. Bylo jí to jedno. Pokud tomu neuteče, bude se tomu muset postavit.
Prudce zatáčela mezi stromy, dokud nenarazila na řeku. Okamžitě jí došlo, že lézt v tuhle dobu do vody není dobrý nápad. Mokré oblečení by jí jen zdržovalo při boji se splátci. Popřípadě v běhu.
Chytla sekyru v ruce pevněji a otočila se tváří tvář ke svému pronásledovateli. Laurel neviděla v životě nic podobného. Vypadalo to jak černá puma, hubená, svalnatá a pružná. Avšak z její tlamy jí visely ostré tesáky a na zádech měla hrb. Podle pohybů toho neznámého zvířete Laurel poznala, že to zvíře bude rychlé. Ještě víc jí přišlo ale zvláštní, byl fakt, že bylo samo.
Laurel s křikem mrštila po té bestii sekyru, ale Kapitolem upravené zvíře se rychlostí, jakou Laurel u ničeho nespatřila, vyhnulo. Splatkyně šestého kraje se dala do pohybu a snažila se bestii nějak obejít. Nebylo jak. Bestie byla dostatečně chytrá. A to co neobsáhla svým mozkem, to dokázala dorovnat rychlostí.
Laurel po ní několikrát hodila sekyru ale bez úspěchu. Už dál nevěděla, co si počít.
A tak popadla jednu sekyru ze země, která jako všechny ostatní minulá svůj cíl a rozběhla se na zvíře. Zvíře neuteklo. Jen tam tak stálo, oči upřené ke splátkyni. A v tom se ale zvíře skácelo na zem. Ve stejný okamžik se Laurel napřáhla a do jejího břicha se zaryla sekyra.
Vydala se sebe přidušený zvuk a skácela se na zem. Uslyšela, jak nějaký splátce zaklel, ale nedokázala si vzpomenout, na jeho kraj ani jméno. Vnímala jen sekyru ve svém břiše.
Ten splátce jí zastínil světlo a opatrně vytáhl sekyru z jejího břicha, aby ji přestal trápit. Poté se omluvil. Byla to tak upřímná omluva, že se Laurel pokusila usmát. Poté se jí okolní svět rozmazal a zčernal.
Ozval se výstřel a Patrick popadl sekyru, kterou omylem splatkyni šestého kraje trefil. Snažil se jí omluvit a doufal, že ho slyšela. Že alespoň pochopila, že to neudělal schválně. Podíval se s prosbou na oblohu a postavil se, aby vyhledal splatkyni jeho kraje.
Splatkyně z jeho kraje žila. Už před nějakým časem přestala utíkat a teď seděla na vyvýšené větvi a jedla jídlo, které ukradla Lucy ze čtvrtého kraje z batohu. Nohy jí volně visely ze stromu. Někdo by to nazval opatrnost a někdo provokace. Jen Bůh ví, jak to Clarissa zamýšlela.
V tom ucítila stejné mrazení, jako před chvílí Laurel. Přitiskla se ke stromu a do ruky vzala nůž, kterým zabila splátkyni ze čtvrtého kraje. Usmála se při vzpomínce, kde Lucy říkala, že je mrcha. Ne Lucy mrcha nebyla. Ale Clarissa sama o sobě věděla, že ona mrcha je.
Stiskla nůž pevně mezi prsty a podívala se na zem. Netrvalo dlouho a uslyšela výkřik. Přesunula se po větvi co nejdále a skrčila nohy pod sebe. Poté si na větev lehla a posunula se ještě dále. Cítila, jak se pod ní větev prohnula. Poté konečně viděla zdroj mrazu i výkřiku. Zraněný Caspian ležel na zemi, v ruce třimajíc klacek, a nad ním stála Kapitolská bestie. Caspian prudce krvácel ze stehna a Clarisse došlo, že to ta bestie ví. Že to zvíře ví, že je splátce čtvrtého kraje oslaben.
Caspian se však nehodlal vzdát. Bodal ostrým hrotem klacku do zvířete. Kapitolský mazlíček zanedlouho ztratil trpělivost a vrhl se na Caspiana. Caspian to ale čekal a nastavil klacek před sebe. Zvíře se na něj napíchlo, ale přitom ještě stihlo stisknout čelisti okolo splátcova krku. Jeho krk začal rudnout.
Clarissa už necítila nepříjemný pocit mrazení a seskočila ze stromu. Věnovala pohled pomalu umírajícímu splátci a pak mu zabodla nůž do srdce. Když ho vytáhla, ozval se výstřel.
Clarissa se nadechla. Možná není taková mrcha, teď přece ukončila někomu život, aby se netrápil. S těmito myšlenkami se vydala hledat posledního splátce. Měla neblahé tušení, kdo ten poslední splátce je.

_______
O můj bože. Já to vážně napsala! A už se blížíme do finále! Já se tak těším! A moc moc se omlouvám, že jsem to teď dvakrát za sebou v pondělí nevydala, ale najednou se mi všechna práce nahrnula na hlavu a já ztratila pojem k čase a dni. Je mi to líto, ale snažila jsem se vám to vynahradit další kapitolou a myslím, že i docela dost prožitou kapitolou. A teď jsem zvědavá, koho si tipujete na vítěze! Protože to bude určitě zajímavý boj, když se nám postaví proti sobě splátci ze stejného kraje. Přece jenom doufám, že jste si užili prázdniny a jste odpočatí a nadšení na finále stejně jako já. Protože já jsem neuvěřitelně!