Skoro celou matiku jsem prospala. Zrovna jsem slyšela jak učitelka nadává, když zazvonilo. "Jo chápeme! Konec hodiny, hlavně už drž hubu!" začala jsem řvát po zvonku ve škole. "Nějaký problém slečno Wamps? Pokud vím, hodinu ukončuje vylučující." vykřikla na mě profesorka. "Jo, ale už máme přestávku!" neodolala jsem si taky zakřičet. " Uvidíme se po škole!" dokončila svůj chytrý monolog a odešla. "Cože?! Na to nemáte právo!" Řvala jsem ještě za ní, ale myslím, že to už neslyšela. K sakru!
"Myslím, že na to právo má." otočila jsem se a vedle mě stála známá kučeravá hlava. "Hah, zmlkni." dosedla jsem do židle ještě pevněji, než do teď. " Jakto, že ty se cítiš dobře? Jakto, že nemáš kocovinu?" zeptala jsem se a napila se svoji už studené kávy. "Umím pít." pokrčil ramena. Jenom jsem si odfrkla.
***
"To se ještě provozuje, být po škole?" seděla jsem jako jediná v prázdné třídě. "Ticho!" křikla po mě. "Sorry, už mlčím." protočila jsem oči. Jenom se na mě hnusně podívala a dál něco psala do svého notesu.
Houpala jsem se na židli a hrála si s tužkou, když zazvonilo. "Konečně!" zabrblala jsem, zvedla svoji tašku a odešla. "Nashledanou." řekla nejpříjemně profesorka. "Pff." odfrkla sem si a šla k autu.
Dojela jsem konečně domů. Ne, že bych měla nějake plány, ale takhle dlouho jsem být ve škole nemusela.
Došla jsem ro kuchyně a z lednice vytáhla nějakou zeleninu a kuřecí maso. Hm....Salát! Pustila jsem se do přípravy.
"Hm?!" zamrmlala jsem do telefonu s plnou pusou.
"Čau bráško!" zvolala vesele El.
"Elizabeth!!" řekla jsem výhrůžně, jelikož ví, jak tuhle přezdívku nesnáším.
"Jo, sorry, síla zvyku."
"Co chceš?" odsekla jsem ji.
"Uklidni se a možná ti to řeknu." řekla pořád nadšeně El.
"Už to vyklop." zasmála sem se.
"Tak jo, tak jo!" zasmála se semnou.
"Elizabeth..."
"Našla jsem si konečně kluka." řekla a vypískla nadšenim.
"El! To je úžasné!" měla jsem radost i za ní.
"Nechceš se stavit?" zeptala se mě.
" Jsem v pyžamu." oddechla jsem.
"Tak přijdu já." z jejich slov bylo jasné, že se usmála.
"Tak jo, chceš něco na jídlo? Vlastně ti můžu nabídnout jenom kuřecí salát." zasmála jsem se nad svou úvahou.
"To je fuk, ahoj." Nestačila jsem nic říct a už zavěsila.
To znamenalo, že je jí jedno, co bude jíst, nebi jestli bude jíst?! Kurva! Nevyznám se v ní.
Asi po deseti minutách, co jsem se koukala na televizi přišla El.
"Tak povídej, kdo je tvůj nový objev?" zeptala jsem se zvědavě. Viděla jsem, jak zčervenala.
"Je to Zayn." řekla, jako by se nechumelilo.
"Cože?" vyprskla jsem. "Promiň, přeju ti to." Opravila jsem se rychle a objala sem ji.
Pak mi asi do 6 večer vyprávěla jak se poznali a takové ty 'zásadní' věci.
"Přespíš tady?" zeptala jsem se. "Asi, jenom si zajdu pro věci.
Celý večer mi vyprávěla o Zaynovi. Nevadilo mi to, jelikož mi říkala úplně všechno a na tohle jsem byla zvyklá. Byla jsem ráda za ní.
Něco jsme pojedli, popily a zase dobře pokecaly. Jenom my dvě. Byl to dobrý pocit. Svěřit se jí se vším a tak.
***
Ráno:
Vzbudila jsem se na otravný tón budíku. "Drž hubu, kurva." rukou jsem ho vypla a až teď sem si uvědomila, se tu je i El. "Uh, sorry, zapomněla jsem, že si tu." řekla jsem, když jsem ji asi probudila. "Ale vlastně vstávej, škola volá." Tentokrát už jsem zařvala a zasmála se. "Cass?" "Hm!" "Chcipni!" začali jsme se obě smát, jelikož obě moc dobře víme, že je to že srandy.
***
"Ještě jedem do Starbucks." uculila jsem se na ní.
"Nečekaně." protočila oči, ale pak se zasmála.
***
"Dobrý den paní profesorko." usmála jsem se na yu ježibabu která mě nechala po škole.
"Jaké překvapení, paní Wamps. Pro jednou včas." hodila na mě namyšlený pohled a já sem v tu chvíli myslela, že po ní taky něco hodím.
Sedla jsem si do poslední lavice a vytáhla věci na lavici. Začínáme biologii, kterou nesnáším. Pitvame zrovna žáby. Fuj.
No, i když byl celý den hodně nechutný. Ne jenom, že na mě všichni jak jinak sahali, pískali na mě, nebo semnou flirtovali, ale ještě k tomu jsme pitvali žáby. Do hajzlu, fuj. Znovu jsem se zatřásla odporem...jsem ho přežila. Konečně domů...
