"Ano, výsledek je patnáct na dvanáctou." řekla jsem učitelce.
"Výborně. Ráda vidím, že se vracíte do starých kolejí." kývla spokojeně učitelka.
Taky jsem jenom kývla a počítala další příklady.
_ _ _ _
Pomalu jsem šla do školní jídelny. Konečně konec školy. Je 13:48, což znamená, že mám ještě 12 minut než přijede Harry.
Kuchařka mi podala talíř s něčím, nejspíš masem a já si šla sednout za Lizou.
"Ahoj." pozdravila jsem ji a přisedla si.
"Nazdaaar." řekla nadšeně. "Prý se ti dneska vrací princ." řekla zasněně.
Nechápavě jsem se na ni podívala a pak zavrtěla hlavou. "Dobře, vážně bys měla přestat fetovat." řekla jsem s vážnou tváří, na což Eli vyprskla smíchy. "Myslím to vážně." napomenula jsem ji. Její výraz stál za to. Nemohla jsem se udržet a taky se začala smát.
"Co ty a Zayn?" ušklíbla jsem se.
"Víc než dobrý. Což u mě není zvykem." pokrčila rameny.
"A hádám, že ti to nevadí." rýpla jsem si do ní.
"Jo strašně mi vadí, že mám milující osobu." řekla s pořádnou dávkou ironie a protočila oči.
Jenom jsem se zasmála. Povrtala jsem se v jídle a tác odnesla. "Tak zatím." rozloučila jsem se s El a vydala se ven.
_ _ _ _
Otevřela jsem obrovské dveře, které vedly na školní dvorek. Rozhlídla jsem se a zahlídla Harryho, opírajíc se o auto. Dělal něco na mobilu, což mně nepřekvapovalo. Sama pro sebe jsem se usmála a rozešla se za ním.
"Harry." vydechla jsem. Harry zvedl hlavu a úak se usmál. Schoval mobil do kapsy a rozeššel se za mnou.
"Chyběla si mi." hned mě objal a vtiskl polibek.
"Ty mi taky." stiskla jsem ho ještě více. Tak moc mi chyběl. Jeho vůně, oči, ďolíčky, úsměv, prostě všechno!
_ _ _ _
"A jak ses měl? Povídej." seděli jsme v autě a jeli domů. Vlastně k němu domů.
"V pohodě." pokrčil ramena.
"Jako vážně? Si týden pryč a ty řekneš v pohodě?" pozvedla jsem jedno obočí.
"Jo. Nevím, co ti mám říct."
"Aha." řekla jsem pouze a dál nic. Mrzí mě, že mi řekl tohle. Myslela jsem, že mi aspoň řekne, jak se měl, co dělali a tak, ale on ne. Nevím, co mám říct.
"Harry?" přerušila jsem trapné ticho.
"Hm?" zamrmlal.
"Zavezeš mě prosím domů?" nevím, proč jsem to řekla, chtěla jsem jet k němu, ale asi by si měl uvědomit, že nejsem samozřejmost.
"Cože? Myslel jsem, že chceš být semnou. Zase po dlouhé době." zvýšil trochu hlas.
"Jo to jo, ale chováš se jako by ti na mě nezáleželo." povzdechla jsem si.
"Cože? To je hloupost." hájil se.
"Nekřič a dávej pozor na cestu, sakra!" křikla jsem po něm.
"Tak jo, jak chceš. Klidně běž domů." řekl naštvaně.
"Fajn." odsekla jsem a založila si ruce na prsou. Takhle jsem si dnešní večer teda nepředstavovala.
_ _ _ _
Harry zastavil před mým domem a já bez jakéhookoliv slova vystoupila a se silnutím třísknutím dveří odešla. Slyšela jsem, jak Harry taky vystoupil.
"Cass, počkej, já..."
"Ty co?" otočila jsem se na něho s křikem. "Všechno si pokazil Harry. Těšila jsem se na tebe tak moc a ty se chováš jako totální idiot. Nic, běž..." řekla jsem a otočila jsem se na odchod.
"Cass!" sylšela jsem ještě zoufalý pokus Harryho. To už jsem ale ignorovala a zabouchla za sebou dveře. Vážně vydařený den. A to bylo ráno tak úžasné. K sakru!
_ _ _ _
Po horké koupeli jsem se trochu uvolnila a vyčistila mysl. Sedla jsem si na postel a zapla noťas. Pustila jsem si písničky a trochu pouklízela pokoj. Pak jsem vzala mobil a zkontrolovala ho. 6 nepřijatých zpráv a 4 zmeškané hovory? Rozklikla jsem to a ani mě to nepřekvapilo. Všechno bylo od Harryho.
"Cass, zvedni to, prosím."
"Cass, mrzí mě to, promiň."
"Noták. Cass, miluju tě."
A další takové zprávy. Rozhodla jsem se, že to budu ignorovat. Nejsem samozřejmost, sakra! Vypnula jsem si mobil a šla si lehnout. Dnes je pátek, takže zítra nemusím vztávat...
