Harryho pohled:
Cože? Opravdu se mě teď zeptala, jestli s ní chci chodit? Vyoraně jsem na ni koukal. Nevěděl jsem co mám říct. Jasně, že odpověď bude kladná.
"Já, Cass." vydechl jsem. Všiml jsem si jejího vystresovaného pohledu. Musel jsem to ukončit. "Na tohle čekám od té doby, co jsem tě poznal." přiznal jsem a svým pohledem jsem ji propaloval oči. Sledoval jsem, jak se její úsměv rozšířil a oči zajistkřili. Myslím, že já jsem na tom nebyl o moc lépe. Určitě jsem se usmíval jako totální idiot.
"Vážně?" zeptala se nevěřícně.
Jenom jsem kývl a pak se ji přisál na rty. Jak mi chyběly. Celá mi chyběla. Zbožňuju její polibky, doteky a vůbec všechno.
Pohled Cassidy:
"Harry? Jsi si jistý, že dokážeš mít vážný vztah?" musela jsem se prostě zeptat. Vím, že říkal, že všechny ty kecy a pomluvy jsou vymyšlené a aby to nezkazilo jeho image, tak to nezapřel, ale myslím, že na tom nějaký kousek pravdy přece jenom bude.
"Cass! Nikdy jsem si nebyl ničím jistější, než právě tímhle." roztomile se usmál, takže ukázal své ďolíčky. Aww. Miluju jeho úsměv. Úsměv jsem mu oplatila s nepatrným kývnutím hlavy.
"Nechci nic říkat, ale asi bychom se měli jít učit." zasmála jsem se.
"Hm...už to umíš." zakňučel Harry. Zasmála jsem se a odtíhla z jeho objetí. Nechtěla jsem, ale musela.
"Neumím ani půlku." znovu jsem protestovala se smíchem.
"Trop mauvais." řekl Harry francouzkou frázi.
"Vím, že všeho moc škodí." široce jsem se usmála. Asi už přece jenom něco umím.
"Pff, úplný profík." zasmál se Harry. "Takže...můýu vzít svou přítelkyní na večeři?" ukázal své ďolíčky. Nešlo odolat.
"Ach, zní to krásně. Můžeš." usmála jsem se. "Akorát se musím jít převlíknout." podívala jsem se na svůj volnější svetr a úplé džíny.
"Zavezu tě."
"Mám tady auto." cvrnkla jsem mu do nosu.
"Ou, teď si to celé pokazila." oba jsme se zasmáli.
"Tak tě aspoň vyzvednu v 8?" oznámil mi s otázkou v hlase.
"Hm, kolik je?" naklonila jsem hlavu na jednu stranu.
"Půl 7." odpovědel prostě.
"Tak jo, v 8, pa." vlepila jsem mu pusu a odešla.
_ _ _ _
"Sluší ti to." pochválil mi Harry šaty, když mě vyzvedl.
"Díky, taky nejsi k zahození." usmála jsem se.
"Já vím." zvedl nos, jakože je namyšlený. Zasmála jsem se a on se mnou.
"Kam jedem?" zeptala jsem se, když nastartoval.
"Eh, překvápko." zazubil se.
"Tak jo." pokrčila jsem rameny a koukla se z okna.
_ _ _ _
"Dobrý den, máme rezervaci na jméno Styles." Harry byl kupodivu slušný. Možná to bude faaaaaajn.
"Zajisté." usmál se na mě poslík. Všimla jsem si, jak Harry nadzvedl jedno obočí. Jako by říkal, jestli to myslí vážně. "Následujte mě." obešel svůj pultík a my ho následovali. Nešli jsme do restaurace. Právě naopak. Vycházeli jsme z ní. Šli jsme po ěnjakých schodech nahoru. Dostali jsme se až na střechu.
"Páni." dostala jsem ze sebe, když jsme došli ke stolu pro dva. Bylo to krásné. Okouzlující. Dechberoucí.
"Pěkné, co?" Harry se na mě otočil a usmál se.
"Pěkné? Tohle je...Páni." nevěděla jsem co říct. Harry se zasmál a odsunul mi židli. Jaký gentlman.
"Děkuji." usmála jsem se a sedla si na židli.
Kolem hrála hudba. Pomalá. Bylo to tak romantické. Číšník nám donesl hned víno a nalil nám ho do skleniček.
"Harry? Neměl bys pít, řídíš." upozornila jsem ho.
"Jo já vím, jenom na připití." nevinně se usmál.
"Jenom jednu." zvedla jsem ukazováček a pohrozila mu.
Se smíchem kývl hlavou.
"Na zdraví." vzala jsem skleničku a ťukla si s Harrym.
"Na nás." dodal a napil se.
Celý večer byl úžasný. Povídali jsme si o všem možném. Kolem 11 mě hodil domů. Nechyběl ani sladký polibek na dobrou noc. Byl to dokonalý večer. Uvidíme, jestli to bude pokračovat i zítra ve škole...
