V neděli ráno jsem se probudila vedle Harryho. No, spíše na Harrym. Hlavu jsem měla opřenou o jeho hruď a on mě objímal rukou. Nevím, jak jsem se tady dostala, protože jsem si jistá, že jsem usnula na gauči v obýváku. Teď jsem v posteli v pokoji.
„Dobré ráno.“ Zachraptěl Harry vedle mého ucha.
„Ahoj.“ Usmála sem se a dala jsem mu pusu na líčko. „Jsi vzhůru dlouho?“ zeptala jsem se hned na to.
„Asi 10 minut.“ Uculil se.
„A proč si mně nevzbudil?“ zamračila jsem se na něho.
„Protože jsem si tě chtěl vyfotit a navíc jsi roztomilá, když spíš.“ Nepřestával se usmívat.
„Cože si?“ zarazila jsem se při slovu ‘vyfotit‘ .
„Huhu“ vydal ze sebe a vzal svůj iPhone. „Koukej.“ Ukázal mi mobil, na kterém byla fotka, kde spím. Super. Vážně super.
„Smaž to.“ Křikla jsem.
„Ani omylem.“ Vylezl rychle z postele a utíkal pryč.
Zasmála jsem se a běžela za ním. „Harry. Tak mi alespoň slib, že to nikam nedáš, nebo nikomu, nikde neukážeš. Prostě ji budeš mít jenom pro sebe.“ Ukázala jsem na něho výhružně prstem.
„Slibuju.“ Kývl hlavou, ale zadržoval smích. „Ne vlastně ne.“ Vyprskl smíchy a už něco ťukal na mobilu.
„Harry.“ Křikla jsem po něm, protože mi bylo jasné, že to chce dát na Instagram. Rychle jsem mu mobil vytrhla z ruky a podívala se, co udělal. Harry se opíral o linku a smál se jako vymaštěné kuře. Cože? On to dal vážně na Instagram. Podívala jsem se na popisek: „My girlfriend, my donkey :P xx_H“
„Jako vážně, Harry?“ podívala jsem se na něho vražedným pohledem. „Osel? Vážně?“ Harry se nepřestával smát. Skoro až brečel. „Ty seš fakt idiot.“ Bouchla jsem ho do ramena a odešla do pokoje, kde jsem se převlékla.
„Co hodláme dneska dělat?“ přišel zamnou už uklidněný.
„Já nevím, jak ty, ale já dneska pojedu za mámou. Můžeš jet semnou a můžem tě jí představit.“ Mrkla jsem na něho. Trochu se zarazil, ale nakonec němě přikývl.
„Dobře, ale co když se jí nebudu líbit?“ řekl s vážnou tváří.
„Hm.“ Pokrčila jsem ramena. „Tak se budeme muset asi rozejít.“ Řekla jsem naprosto vážně. Harry se na mě podíval a nadzvedl obočí. V tu chvíli jsem se neudržela a vybouchla smíchy.
„Ty seš blbá.“ Oddechl a taky se převlíkl. „V kolik pojedem?“ zeptal se nakonec.
„Po obědě.“ Řekla jsem a šla dolů, abych mohla udělat oběd. Jasně, teď jsme vstávali, ale už je půl 12. Nejsem ranní ptáče, no..
„Tak ji zavolej a dej ji vědět, ať se na mě připraví.“ Řekl a šel zamnou. Jenom jsem kývla a vzala do ruky mobil.
„Ahoj Mami.“ Usmála jsem se do telefonu.
„Ahoj zlatíčko.“ Taky se usmála. Poznala jsem to z jejího hlasu.
„Myslela jsem, že bych dneska přijela na návštěvu.“ Řekla jsem rovnou.
„To by bylo úžasné.“ Řekla šťastně.
„No…a taky jsem myslela, že bych mohla vzít sebou svého kluka. Jako představit vás a tak, víš?“ řekla jsem opatrně. Chvíli bylo ukrutné ticho, které mě ubíjelo, ale nakonec máma promluvila.
„Dobře.“ Řekla neutrálně. K sakru.
„Tak jo, přijedeme okolo 2, dobře?“ domluvila jsem se s ní.
„Dobře, tak ahoj.“ Řekla prostě a típla to. Do hajzlu, to bude průser.
_ _ _ _
S Harrym jsme se naobědvali a vyjeli… To bude stát určitě za to. Tak tohle bude asi nejdelší návštěva vůbec…
