Ráno jsem vstala celá rozlámaná. Nemůžu tomu uvěřit. Tolik jsem se na Harryho těšila a nic z toho. Skoro celou noc jsem se převalovala a nemohla usnout. Šáhla jsem pro mobil a zapnula ho. Hned mi naskočilo několik nepřijatých hovorů a zpráv. Super.
Unavená jsem vylezla z postele a šla se umýt a převlíknout. Co dneska? Nevím, mohla bych zavolat Eliz. Popadla jsem telefon a vytočila její číslo.
„Čauky.“ Pozdravila jsem hned, jak to vzala.
„Zbláznila si se, sakra?“ vyjela po mně hned.
„Co?“ nechápala jsem.
„Celou noc se ti snažím dovolat!“ vyjekla po mě. „Ale tady dámička se rozhodla vypnout si telefon.“ Úplně jsem cítila ten sarkazmus v jejím hlase.
„Ale noták, nepomáháš mi.“ Řekla jsem umučeně.
„No, to ty mě taky ne.“ Řekla nakonec. „Stalo se něco?“ dodala pak s povzdechem.
„Pohádala jsem se s Harrym.“ Řekla jsem narovinu.
„Co? Hned jsem u tebe.“ Vykřikla a zavěsila.
Super. Povzdechla jsem si. Ale musím si o tom s někým promluvit. Je to moje první hádka s Harrym.
_ _ _ _
Sedím s El na sedačce a já ji vyprávím, co se stalo. Mrzí mně to.
„Zlato, to bude dobrý.“ Řekla konejšivě a objala mě. „Mám mu jít rozbít hubu?“ řekla trochu pobaveně.
Pobaveně jsem se na ni koukla a pak se zasmála. „Jestli to pomůže, aby se vzpamatoval, tak klidně.“ Zasmála jsem se a El se ke mně přidala.
_ _ _ _
Sedím doma a dívám se na telefon, který neustále zvoní. Harry má výdrž. To jo. Asi po dvacátém zvonění se rozhodnu mu to vzít. Už mě to přestává bavit.
„Coje?“ vyštěknu možná až příliš hnusně.
„Cassidy? Halo?“ ozvalo se jakoby z dálky. Pak jsem slyšela nějaké šumění, což mi připadalo, jako kdyby vstal z postele. „Cass, prosím poslouchej mě.“ řekl strašně rychle.
„Poslouchám.“ Potvrdila jsem mu a čekala, kdy začne zase mluvit.
„Mrzí mě to, dobře? Neměl jsem to říkat, vím. Ale pochop, byl jsem unavený z toho všeho. A taky nejsem zrovna rád, že se mi rodina stěhuje na opačnou část zeměkoule.“ Povzdechl si. A dovedu si živě představit, jak si prohrábl své kudrlinky.
„Dobře, usnávám, taky jsem asi nemusela takhle vyjet, ale mrzí mě to. Těšila jsem se na tebe a tys mě takhle odbyl.“ Zamračila jsem se nad tou představou.
„Já vím, mrzí mě to.“
„Mě taky.“ Řekla jsem nakonec. Přiznávám, jsem holka, takže jsem kurva náladová, ale tohle ke mně prostě patří. Ne? Tohle dělají všechny holky. A když si to vezmu zpětně, Harry by měl být ten, kdo by měl být naštvaný. K sakru. Už ani nevím, proč jsem na něho byla naštvaná.
_ _ _ _
„Konečně.“ Vydechl Harry.
„Promiň.“ Omluvně jsem se na něho podívala a vrhla se mu kolem krku. „Mrzí mě to.“ Šeptla jsem mu do krku.
„Taky se omlouvám.“ Políbil mě do vlasů. „Miluju tě.“ Řekl a já se od něho odtáhla.
„Taky tě miluju.“ Přisála jsem se mu na rty. Tak moc mi chyběly. ON mi chyběl.
arry
